21.04.2015 08:00 - 11:00


Online rozhovor s cestovatelem Ladislavem Ziburou, nejen o jeho putováních

Host: Ladislav Zibura

Autor: Ištvanová Kateřina | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Online rozhovor

Svou první pouť absolvoval třiadvacetiletý Ladislav Zibura již v roce 2011. Tehdy ušel pěšky osm set kilometrů do španělského Santiaga de Compostela. O rok později se vydal na čtrnáct set kilometrů dlouhou cestu do Říma. Na začátku července minulého roku si sbalil krosnu potřetí a za čtyřicet dní došel do Jeruzaléma. Teď svým vyprávěním vyprodává sály.

Dotazy můžete posílat již nyní na email otazkyzibura@seznam.cz nebo v úterý 21. dubna od osmi hodin přímo do komentářů pod tímto rozhovorem. Host bude odpovídat od desíti hodin.

Bradan ČOIka | cajkar@seznam.cz Ahoj tady, posluchač Bradan ze Šitbořic u Borkovan ročník 90. Jak se Ti jako člověku s, mentalitou důchodce žilo na, cestách? Kam sis na noc, dával zuby? Jak tví hostitelé reagovali, na ,ranní nálože důchodcovských vulgarit? Jak ti bylo když ses musel chvíli zajímat i o jiné lidi abys o nich pak měl co napsat? Děkuji.
Bořivot Trmač | borivojt@seznam.cz Dobrý den, pane Zibura, slyšel jsem od známých, že od té doby, co jste se pro několik stovek lidí stal slavným, se Vaše ego nachází výš než stratosférický balón. Pozorujete na sobě tuto změnu míry egoismu a úbytek přátel (a s tím spojený nárust zadko-lízalů), nebo jste stále takový bezstarostný blonďatý narcis, jakým jste byl byl vždy? Děkuji předem za odpověď.
Bradan ČOIka | cajkar@seznam.cz Ahoj tady, posluchač Bradan ze Šitbořic u Borkovan ročník 90. Jak se Ti jako člověku s, mentalitou důchodce žilo na, cestách? Kam sis na noc, dával zuby? Jak tví hostitelé reagovali, na ,ranní nálože důchodcovských vulgarit? Jak ti bylo když ses musel chvíli zajímat i o jiné lidi abys o nich pak měl co napsat? Děkuji.
Pavla | PavlaHajkova@seznam.cz Milý Ladislave, chtěla bych se zeptat, jaký mají na Vaše poutě názor Vaši rodiče? A jak snášíte odloučení od přítelkyně a přátel, teda pokud nějaké máte :-D? Rodiče už se s tím smířili – i když samozřejmě mají strach. Máme s maminkou takovou domluvu, že jí každý večer napíšu, že jsem v pohodě. No a teď na poutě začal chodit i zbytek rodiny – rodiče byli v Santiagu už dvakrát, bratr odchází v sobotu. A s kamarády se vídám celý rok, tak je vlastně příjemné si dát chvíli pauzu a znovu se na ně těšit. Pro ilustraci toho, jaké mám kamarády, si přečtěte zbytek otázek tady. Většina pochází právě od nich.
Petr | petr.dorazil@post.cz Milý Ladislave, chystáš se opět někam? Ano, za 20 minut, až mi lidé přestanou pokládat dotazy, na oběd. A do budoucna se určitě chystám v poutích pokračovat. Chtěl bych projít celou Evropu – přeci jen pořád vnímám jako výhodu, že je tu bezpečno, nemám problém se domluvit a ve stínu není 40 °C
Unknown soldier | Defaultplayer@gamer.cz Zapomněl jsem na to, že jsme si koupil lístek na vaší přednášku. Mohu někde uplatnit reklamaci za nedostatečnou propagaci, z čehož jsem nebyl dostatečně "vyhajpován" abych si na to vzpomněl? Díky. Věřte mi, že to byl zásah Boží prozřetelnosti. Myslím, že byste měl poděkovat osudu. Nicméně vám nic nebrání připojit se k mému lynčování. Tuším, že jedno takové se chystá zítra od 19 hodin v klubu Cooltour v Ostravě.
Bradan ČOIka | cajkar@seznam.cz Ahoj tady, posluchač Bradan ze Šitbořic u Borkovan ročník 90. Jak se Ti jako člověku s, mentalitou důchodce žilo na, cestách? Kam sis na noc, dával zuby? Jak tví hostitelé reagovali, na ,ranní nálože důchodcovských vulgarit? Jak ti bylo když ses musel chvíli zajímat i o jiné lidi abys o nich pak měl co napsat? Děkuji. Musím říct, že jsem se toho všeho zbavil. Měl jsem pocit, jako bych omládl přinejmenším o 80 let. Zajímat se o jiné lidi byl velký nezvyk. Ostatně proto jsem jich příliš nepoznal a většinu fotografií lidí, se kterými jsem se "seznámil" sami můžete najít ve fotobankách. Je jen otázka času, než se to všechno provalí.
Bořivot Trmač | borivojt@seznam.cz Dobrý den, pane Zibura, slyšel jsem od známých, že od té doby, co jste se pro několik stovek lidí stal slavným, se Vaše ego nachází výš než stratosférický balón. Pozorujete na sobě tuto změnu míry egoismu a úbytek přátel (a s tím spojený nárust zadko-lízalů), nebo jste stále takový bezstarostný blonďatý narcis, jakým jste byl byl vždy? Děkuji předem za odpověď. Začal jsem se stranit lidí. Hodně sedávám doma, sleduji přednášky Jaroslava Duška a čtu knihy Paolo Coelho. Učí mě být lepším člověkem. Co se týká přátel, pak naše vztahy hodně zlepšilo to, že si všichni zrušili odběr na Facebooku.
Lapiduch | otazkyzibura@seznam.cz Dobrý den pane Zibura, chtěl bych se zeptat, jak vnímáte současnou situaci na Blízkém východě. Já osobně jsem rozpolcen mezi dvěmi názorovými směry. Na straně jedné jsem vášnivý jedlík kebabů všech druhů (nejraději mám Iskander). Na straně druhé mám však strach z přílišného přílivu cizích kultur (nejsem rasista, ALE...) Děkuji, Jindřich Přibižný Vlastně čím dál víc nevím. Třeba v Izraeli jsem poznal, že obě strany mají ty nejlepší argumenty po sobě házet kameny a střílet rakety. Je to komplikovaná věc. Každopádně, co se týká třeba uprchlíků ze Sýrie – jsou to lidé, kteří prostě utíkají před válkou a je mi jich upřímně líto. Celkově si myslím, že zapomínáme, že muslimové jsou především běžní lidé – nevidíme ty spořádané rodiny, ale pouze extrémní případy. A je to vina novinářů. Novinářů, jako jsem já.
petardas@seznam.cz | petardas@seznam.cz Vážený pane Zibura, prý jste si na cestě nenávratně poškodil sluch. Chtěl bych se Vás zeptat, jestli se pořád posloucháte stejně rád, jako předtím? Děkuji za odpověď! Má foniatrička mi doporučila místo sebe poslouchat hudbu W. A. Mozarta. A musím říct, že to vyjde celkem nastejno. Je to afektovaný, samolibý mladý muž, co se neustále opakuje. Takže jsem si moc nepolepšil.
petardas@seznam.cz | petardas@seznam.cz Vážený pane Zibura, prý jste si na cestě nenávratně poškodil sluch. Chtěl bych se Vás zeptat, jestli se pořád posloucháte stejně rád, jako předtím? Děkuji za odpověď! Už jsem vám odpověděl, nevnucujte se, prosím.
Khaybow@seznam.cz | Khaybow@seznam.cz Ahoj Ladislave, zasílám ti otázky, na které bych rád znal odpověď: Co je pravdy na tom, že tvůj děda dostal vyznamenání jako nejrychlejší přikladač do pece v Buchenwaldu? Jsi na něj hrdý? Co by řekl na tvůj výlet do Izraele? Opravdu byla tvoje cesta završena předraženou obřízkou v Jeruzalémě? Dík za odpověď, jsi mi vzorem Tak už to s otázkami bývá. Kdyby můj dědeček pálil vězně v Buchenwaldu, s největší pravděpodobností by to znamenalo, že by byl Žid. Právě oni totiž byli posílání pro práci v těchto komandech. Vzhledem k tomu, že můj dědeček nebyl Žid, nýbrž voják Wehrmachtu tedy tuto sprostou pomluvu odmítám. A co se týká předražené obřízky v Jeruzalémě... Tam je předražené všechno. Levněji než střepem od láhve už to prostě nešlo...
Veronika Papoušková | papouskovaveronika@seznam.cz V jaké ze zemí, ve kterých jste byl, vám byli místní lidé nejmilejší? Největší kulišáci byli ve Vatikánu. Když jsem tam z Budějovic došel pěšky, odmítli mě pustit do chrámu svatého Petra a nedali mi žádné jídlo. Naopak nejvíc jsem si zamiloval Palestince – měli nejvíc jídla a znali dobré vtipy o Židech.
Anonym | pryskyricnik@seznam.cz Připomínáte mi norského komika Calle Hellevang-Larsena, vzal byste si mě? Díval jsem se na fotografie toho pána a musím vás upozornit, že jsem se na rozdíl od něj před 2 roky nechal ostříhat, takže to asi nevyjde :(. Navíc seveřany nemám moc v lásce – posmívají se mé angličtině, drancují moře a svými detektivkami odvádí pozornost od mých statusů na Facebooku.
peta.tamasova@gmail.com | peta.tamasova@gmail.com Ahoj :) Kolko km denne si presiel ked si isiel do toho Jerusalema? Trenoval si na to nejak? Isiel si stale len peso? nikdy si nepouzil nejaky dopravny prostriedok? Odkial si isiel do Santiaga de Compostela? Inspirujes! Dakujem za odpoved aspon na niektoru otazku :) Trénoval jsem jenom tak, že jsem si pouštěl své oblíbené motivační projevy Rockyho Balboy. Opravdu jsem šel jen pěšky – pouze jednou jsem přejel na trajektu přes Marmarské moře a taky jsem musel přeletět letadlem z Turecka do Izraele. Do některých zemí (hovořím o Sýrii) teď totiž není dobré chodit. Hanča a Tonča by mohly vyprávět...
Filip Král | rabbit.rubbish@gmail.com Zdravím, chtěl bych vědět jak to pan Zibura dělal s kontaktem s rodinou a přáteli. Používal svůj mobilní telefon, budky nebo snad nic? A co hygiena na cestách? S pozdravem, Filip Volání z Turecka stojí asi 40 korun za minutu, což je o 40 korun víc, než jsem ochoten zaplatit. Komunikoval jsem prostřednictvím elektronické čtečky knih Amazon Kindle 3 s mobilním internetem. Má hygiena na cestách byla důvodem, proč Amazon Kindle 3 často byl mým jediným kontaktem s civilizací. Potoky, řeky, jezera a sprchy lidí, kteří mě pozvali domů... Asi tak.
Jan Flaška | flaska@email.cz Dobrý den, rád bych se pana Ladislava Zibury zeptal na dvě otázky: 1) Zaslechl jsem, že jste se rozhodl stát se prvním člověkem, který bez cizí pomoci přepluje Severní ledový oceán. Budete se na cestu nějak připravovat - třeba si kupovat mapu? Nebo se opět spolehnete na to, že vám poradí místní? 2) Když jste šel pěšky 1400 km do Jeruzaléma, neuvažoval jste o tom, že by bylo lepší běžet? Bylo by to přece rychlejší. Děkuji za odpovědi, Jan Flaška Dobrý den, pane Flaško. 1) Co se týká Severního ledového oceánu, plánuji to udělat takzvaně "na Ziburu" – takže vyfotit se u zeleného plátna a strávit 6 týdnů na Lipně s notebookem a Photoshopem. V tomto případě se tedy bojím jen německých turistů a drahého piva. 2) Nenapadlo :(. Ale udělám o tom projekci.
Vilkku@seznam.cz | Vilkku@seznam.cz Na své cestě do Jeruzaléma ses jistě nejvíc setkával jak s muslimy, tak s židy. Jak bys ze svých osobních zkušeností zhodnotil, že spolu příslušníci těchto náboženství vycházejí? Jistě, všichni víme o situaci v Pásmu Gazy a konfliktu mezi Izraelem a Hamásem z médií. Mě však teď zajímá civilnější pohled na tamní širokou veřejnost. Zaznamenal jsi nevraživost vůči "konkurenčnímu" náboženství na úrovni obyčejných lidí, s nimiž jsi trávil čas? Jak moc tyto konflikty ovlivňují veřejné mínění a obecnou "náladu" obyvatelstva? Je to dost specifické tím, že na území Izraele (i mimo Gazu a Západní břeh) žije mnoho Palestinců. Takže se ti lidé osobně znají, často jsou přátelé. Žádné otevřené projevy nenávisti jsem neviděl – a rozhodně jsem nebyl svědkem toho, že by Židé o Palestincích (nebo naopak) mluvili jako u nás lidé o Romech. Takže si myslím, že navzdory všem okolnostem je to víc v pohodě než si myslíme. Ale byl jsem v Izraeli jen krátkou dobu – asi by vám lépe odpověděl třeba Adolf Eichmann, ten tam byl asi půl roku.
Jana Sosnova | sosnova.jana@gmail.com 1) Proč jste se na cestu do Jeruzaléma vydal sám? 2) Nastala během Vaší poutě nějaká chvíle, kdy jste litoval toho, že nemáte žádného společníka? 1) Oni to tak dělali poutníci ve středověku a ta samota člověka navede na úplně jiné uvažování. Navíc, když jdete ve dvou, neustále musíte hledat kompromis, přizpůsobovat se. Takže si myslím, že jít na pouť sám je prostě intenzivnější prožitek. 2) Když jsem pral a taky večer ve spacáku. To mi vždycky moc chyběla moje máma. Jinak ani ne.
Veronika Petrušková | veronika305@seznam.cz Kolikrát jste se na svých cestách bál o život? Myslíte si, že by si takovou pouť měl vyzkoušet každý člověk? O svůj život jsem se bál i když mi došla zubní pasta, takže docela často. Ale člověk si zvykne. A jestli by si to měl vyzkoušet každý? Asi radši ne, to by pak nikdo nechodil na moje projekce, protože by lidé poznali, že to je snůška lží.
Mudr. Lubomír Dohnal | Mudr.Lubomir.Dohnal@seznam.cz Ahoj, kdesi jsem se dočetl, že taky máte tinnitus, konstantní šum v uchu. Jak jste k němu přišel? Jak to s ním zvládáte? Omezuje vás v něčem? Můj praktický lékař (dříve vojenský) je trochu řezník a říkal mi, že to samo odezní. Neodeznělo to ani po půl roce, tak jsem začal chodit ke specialistce v Praze. Dala mi na to léky, které se nesmí kombinovat s alkoholem, takže je mi teď každé dopoledne zle. Ale pomáhají a zlepšuje se to. Každopádně už jsem si celkem zvykl, i když je to dost nepříjemná věc. Ale zjistil jsem, že to takhle má spousta lidí, takže nic výjimečného – byl bych raději, kdyby mě tehdy postřelili do lýtka a já měl pěknou jizvu.
Kristýna Jahnová | kristyna@radirna.cz Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak tyto tůry zvládají vaše nohy? Kolik km/den ujdete a jestli se dostavily nějaké problémy s puchýři, či křeče, a jaké proti podobným problémům máte rady? Je kvalitní obuv dostatečnou výbavou? Díky Kristýna Hezký den. Mám problémy je s koleny, ale to k tomu asi tak nějak patří. Boty mám pořád jedny a stejné – ostatně před lety byly dražší než můj život. Teď už jim ale zmizela podrážka, tak si budu muset koupit nové. Puchýře mě provází vždy, patří to k chůzi po silnici. Na ty člověku nezbude, než si zvyknout. Alespoň má záminku se politovat. Prý je ale nepříjemné, když se zanítí. To se mi naštěstí nikdy nestalo.
Tomáš Erhart | tomas.erhart@gmail.com Rád bych Ladislavu Ziburovi položil možná trochu netradiční dotaz: Pocítil jste někdy během svých poutí dotyk Boží přítomnosti, a pokud ano, tak kolikrát? Můj kamarád (také poutník) mi říkal, že se to dostavuje nejdříve po třiceti dnech osamělého putování, ale on necestoval do svaté země. Jak jste to měl vy? s pozdravem Tom Když jsem šel do Santiaga, vyhlížel jsem Boha za každou zatáčkou – a nebyl tam :(. Tak jsem na to rezignoval. Opakovaně jsem se zkoušel vzdávat i obžerství a samohany, ale přesto se neukázal. Nejintenzivnější dotyk, který jsem pocítil, byl dotyk Turka, který mě pozval k sobě domů, a se kterým jsem v Istanbulu sdílel manželskou postel. A ten mi moc příjemný nebyl.
Aldar Tsybyktarov | aldar@aldar.cz Dobrý den, chtěl bych se Ladislava zeptat, zda-li existuje přímá uměrnost mezi počtem prodaných vstupenek a jeho sebevědomím a egem. Pokud ano, tak ještě pár sálů a bude nesnesitelnej. Děkuji za odpověď. Citace z Wikipedie: "V moderní psychologii[zdroj?] se tímto pojmem označuje nejen ego podle Freuda, ale i složka, kterou vydělil jako superego. Jde o racionální složku, která se řídí principy svědomí, povinností a sociálních jistot. Její protivahou je stále Id." Svědomí, povinnosti ani sociální jistoty nemám. Takže asi ne.
Adéla Lišková | adela.liskova@gmail.com Ahoj, ráda bych se Ládi zeptala kolik zhruba kilometrů šel naráz bez přestávky.A kolik nejvíce dnu (týdnů) v kuse se nesprchoval. S pozdravem, spolužačka Adéla Nejvíce jsem se nesprchoval 40 dní v kuse – to bylo, když jsem šel do Říma. Myl jsem se jen v potocích a řekách – což bylo v pohodě v Německu, ne už ale v Itálii. Skoro žádné tam totiž nemají. Tak jsem se v Itálii myl u napajedel a ve fontánách. A nejvíc kilometrů jsem šel bez přestávky asi 95, když jsme se kdysi vsadili, že společně se svým kamarádem Jirkou Svatošem dojdeme z Prahy do Českých Budějovic do 48 hodin. S pozdravem spolužák, poutník a vynálezce Ladislav.