09.12.2018 22:34


Afrika v Brně chutná skvěle

Autor: Anna Absolonová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

V adventní době se Brno mění v jeden velký vánoční trh. Tuto sobotu si ale dávám od svařáku a trdelníku oddych a mířím do budovy Brněnské tržnice. Jen několik metrů od vánočních stánků na Zelňáku tu bude k dostání podstatně odlišný sortiment. Koná se tu totiž, ve vánoční atmosféře trochu netradičně, Africká tržnice.

Africké trhy v Brně

Cedule s nápisem „Virunga“ mě informuje, že trhy začínají v prvním patře. Vyjíždím tedy po eskalátorech nahoru. Ve velkém bílém prostoru se nachází stoly zarovnané exotickým ovocem. Mířím k jednomu, kde se kupí avokáda, manga a vedle v ošatkách zelenožluté guavy a mučenky. U všech plodů leží cedulky s názvem ovoce a informacemi o něm. „Země původu: Uganda,“ stojí na všech. „Majitel Virungy je Uganďan, proto je všechno zboží právě z této země,“ objasňuje mi blonďatá prodávající Natálie Mazalová. „Všechno je od jeho známých, lokálních farmářů. Snažíme se je tím podporovat a zároveň chceme, aby se do Česka dostávalo kvalitní ovoce, protože nic podobného tu zatím není. Jezdíme po celé republice, každý týden jsme jinde,“ dodává. Když se jí zeptám, jak je spokojená se dneškem, rozzáří se: „V Brně je to vždycky nejlepší. Navíc je tahle tržnice v krásným prostoru,“ říká Mazalová. 

Přesouvám se k hromadě baby banánů. Každý má sotva deset centimetrů. Prodávající v pestrobarevné zástěře mi nabízí, abych ochutnala. Banán je trochu kyselejší než ty, na které jsem zvyklá, ale nechutná špatně. Vedle nich leží větší, tlusté banány zelenobílé barvy, a naopak i úplně hnědé. „Tyhle jsou paradoxně zralé, když zesvětlají. Takhle hnědé ještě nejsou úplně k jídlu,“ říká prodavač.

 

Ovoce místo masa a skořice jako větev

V ošatkách jsou k dostání maličké limetky a vedle stejně malý zázvor. Některé kousky zázvoru v misce už klíčí. Prý se dají zasadit a pěstovat v květináči. Jakožto člověk, kterému doma usychají i kaktusy odolávám pokušení a zázvor nechávám v ošatce. I tak mě ale zajímá, jaký je rozdíl mezi „velkými“ a „malými“ druhy plodů. „Malé odrůdy ovoce jsou původní, nevyšlechtěné. Například ananasy, které tady máme, chutnají velmi podobně jako ty, které Evropané objevili, když poprvé přijeli do Afriky,“ dozvídám se od jedné z prodávajích. „Když si koupíte ananas v obchodě, tak je z něj často cítit pryskyřičnost. Lidi na ně mívají alergické reakce, pálí je pusa a dělají se jim vyrážky. To je způsobeno tím, že ananas nedozrál. V takovém případě by se vůbec neměl konzumovat, protože je pro tělo toxický.“ Moc dobře vím, o čem mluví, s ananasem mívám ten samý problém. Dávám proto šanci zdejšímu. Opravdu chutná jinak, je sladší a pálení se po něm nedostavuje. Postupně ochutnávám i dračí ovoce, mango a papáju. Tyto druhy mi ale nejsou neznámé, a tak se vydávám hledat něco ještě exotičtějšího.

Přicházím ke stolku, jehož značnou část zabírá zelený oválný plod.  Na cedulce vidím název „jackfruit.“ Od prodavače se dozvídám, že žakie neboli jackfruit je největší ovoce na světě pocházející ze stromu chlebovník. Mimo jiné se z ní vyrábí boty, její semínka se praží jako kaštany a části slupky používají vegani jako náhražku masa. Na rozkrojené žakiji se objevují bílé kapičky, které vypadají jako Herkules a lepí úplně stejně. Ulepenou rukou beru kousek plodu a ochutnávám. Ovoce připomíná něco mezi jablkem, hruškou a žvýkačkou. Nechávám si zabalit kus s sebou a přesouvám se o patro výš.

V dalším patře se na dlouhém stole kupí balíčky arašídů, kešu oříšků, sušeného manga, ananasu a papáji. Balení stojí většinou okolo sto padesáti korun. I tady můžete nejprve všechno ochutnat a teprve potom se rozhodnout, zda si něco odnesete. Komu by se nechtělo žvýkat ovoce sušené, může si koupit marmeládu nebo ugandskou čokoládu. Pokud by připadala někomu čokoláda málo exotická, k dostání je i kakaový bob. Rozhlížím se dál po obsahu stolu a všímám si něčeho, co vypadá jako větve stromu. Tvar je mi ale povědomý, a tak se skláním ke kupě a přičichávám. Jasně, skořice. Takhle velké kusy, které měří i třicet centimetrů, ale vidím poprvé v životě.

 

Je libo ananas s guacamole?

Druhý konec stolu je zarovnaný pytli s kořením, ze kterých prodavač nabírá odměrkou do malých sáčků. Lze si tu koupit například kari nebo kurkumu. Oboje voní mnohem lépe a intenzivněji než to, co si obvykle kupuji v supermarketu. Ve většině pytlů se však nachází prášek různých odstínů hnědé, vždy označený jako masala. Dodnes jsem si myslela, že masala je druh čaje. Nechávám se tedy vyvést z omylu. Masala je směs koření, které se dá použít snad do všech druhů jídel. Mojí zvědavost ale nejvíce vzbuzuje už téměř prázdný pytel se svítivě růžovým práškem. „Růžové kari,“ stojí na cedulce. Prodavači pokládám ne zrovna originální otázky, které mu, jak později zjišťuju, pokládají všichni zákazníci. „Proč je to kari růžové?“ a „V čem se liší od klasického žlutého kari?“ Růžovou barvu prý způsobují jiné přísady, ani prodavač si ale není jistý, které přesně. Použití je prý úplně stejné jako u „klasického“ kari, chuť růžového ale není tak výrazná. Beru si jednu odměrku koření za čtyřicet pět korun a stavím se do fronty na placení.  Se svým jediným pytlíčkem vypadám jako troškař. Většina lidí tu stojí s plnými přepravkami. „Něco mám pro sebe, ale většinu kupuju jako vánoční dárky pro příbuzné,“ říká mi Magdaléna Kolaříková, která dala africké tržnici přednost před tou vánoční na náměstí. „Myslím, že darovat nějaké neobvyklé jídlo nebo pití je praktičtější než kupovat klasické dárky, které se pak člověku akorát někde válí,“ dodává a já souhlasím.

Z posledního patra je to jen pár schodů na střechu, kde se mačká jednoznačně nejvíce lidí. Není se čemu divit, je odtud hezký výhled na Brno i na Zelný trh se stánky a rozsvíceným stromečkem. I tady může člověk okusit, jak chutná Afrika, a dát si grilovaný ananas nebo narůžovělý zeleninový banán zvaný plantain. K obojímu je možné dostat guacamole. Kombinace sladkého banánu nebo ananasu s avokádovo-rajčatovou omáčkou mě moc neláká, a tak si za padesát korun beru jen plantain. Není tak měkký jako klasický banán a chuťově je zajímavější. Touto poslední zastávkou končím návštěvu tržnice, na které jsem se přesvědčila, že Afrika chutná skvěle. Kromě plného břicha a náběhu na cukrovku si odnáším růžové kari a ovoce, ze kterého se dělají boty.

Klíčová slova: africká tržnice, advent, Vánoce, Virunga

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.