28.02.2015 16:32


Amatérská divadla lidi zajímají, říká režisérka

Autor: Jandová Hana | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

O amatérská divadla je v dnešní době stále větší zájem. Vyhledávají je nejen diváci, ale i ti, kteří si chtějí herectví vyzkoušet. Tvrdí to Marcela Lehotská, která je už rok a půl režisérkou. Z jejího absolventského projektu se totiž zrodilo fungující divadlo. A to i přesto, že v něm nepůsobí žádný profesionál.

Brno - Podle Lehotské je divadlo koníček, který vyžaduje hodně času, ale zároveň odměňuje pocitem překonání sama sebe i potleskem diváků. „Jsme rádi, že můžeme stát na prknech, která znamenají svět,“ komentuje režisérka činnost brněnského divadelního spolku Pokaždé jinak.  

Kdy vůbec nápad založit divadelní spolek vznikl a kdo za ním stojí?

Všechno začalo v září roku 2013. Studovala jsem dramaterapii a potřebovala jsem absolventský projekt, tak mě napadlo založit divadlo. Zeptala jsem se přátel, zda mě podpoří, a oni souhlasili. Studium jsem úspěšně dokončila a divadlo zůstalo.

Kolik herců se nyní v divadle angažuje?

Zrovna začínáme připravovat novou hru, takže herců je teď trochu méně než dřív. Počty lidí se mění. Někteří odjedou pryč nebo dělají státnice a podobně. Ovlivňuje nás hlavně to, že hodně herců studuje. Aktivních členů je nyní šest, ale už příští týden nás má být devět. To je ideální stav pro nazkoušení další hry. 

Jmenujete se Pokaždé jinak. Jak název vznikl?

Dlouho jsme nad tím přemýšleli a nic, co nás spojuje, jsme nemohli najít. Už ani nevím, koho napadlo právě toto. Ale je to pro nás hodně charakteristické. Třeba jsme třikrát změnili termín premiéry u první hry. V názvu se odráží i proměnlivý počet členů, takže jsme se s ním doslova sžili.

Jste spíše amatéři, nebo máte i nějaké profesionální členy?

Amatéři jsme všichni. Já jako režisér i herci. Nikdo z nás tento obor nevystudoval. Já mám sice dramaterapii, to ale herectví není. A mohu říct, že nám zatím amatérská úroveň vyhovuje. Divadlo vnímáme jako svého koníčka. Jsem ale přesvědčená, že je to pro herce dobrý start i pro možnou profesionální kariéru.Režisérka divadelního spolku Pokaždé jinak Marcela Lehotská. Foto: Hana Jandová

Kde zkoušíte, máte nějaké zázemí?

V minulém obsazení jsme byli všichni skauti, takže jsme se scházeli ve skautské klubovně v Bystrci. Zkoušíme tam stále, ale jak to bude dál, ještě nevím. Určitě však plánujeme přesun někam jinam.

A představení jsou také v klubovně?

Ne, na to je příliš malá. Zatím jsme na představení využívali faru v Zábrdovicích, která se ale také nakonec ukázala jako nedostačující. Zjistili jsme, že amatérské spolky jsou hodně žádané. Na derniéře první hry bylo sto lidí, což považuji za opravdu velký úspěch. Sháníme tedy něco většího a překvapuje mě, jak je těžké pronajmout nějaké vhodné prostory. Nájem je většinou dost velký a ze vstupného, které je nízké, jej zatím nemůžeme pokrýt.

Kolik her jste od svého vzniku secvičili?

Zatím jen jednu, ale ve dvou verzích. Abychom se sehráli a každý dostal příležitost, všichni herci nacvičovali dvojí roli. Takže ti, kteří hráli hlavní role, se učili i ty vedlejší a naopak. Zahrát si potom měli možnost obojí, obsazení se v jednotlivých provedeních lišilo.

Jaký žánr upřednostňujete a máte i vlastní hry?

Rozhodně hrajeme hry už hotové a volíme jednoznačně komedie. Naše první hra byla fraška a nyní nacvičujeme detektivní komedii od Agathy Christie. Premiéru plánujeme na říjen.

Spolupracujete s někým?

Protože samotné nacvičování dá dost práce, pomáhají nám i další lidé, hlavně výtvarnice a kostymérky. Všechno se teprve rodí, teď už snad budeme mít i šité kostýmy, to jsme dříve neměli. A také pořádné kulisy.

Dají se schůzky skloubit se studiem a prací?

Scházíme se jednou týdně. Ne všichni ale každý týden hrají a ne všichni mají čas. Navíc zkoušíme dvouhodinovou hru a ta najednou nacvičovat nejde. Takže větší zkoušky děláme jen jednou za čas. Profesionální divadla samozřejmě potřebují na přípravu hry mnohem méně měsíců než my. Myslím ale, že jejich nácviky jsou delší, třeba šestihodinové. My tolik času nemáme. Navíc jsou pro nás zkoušky určitou formou setkávání, jejich četnost nám proto vyhovuje. Už jen po samotném hraní je ze stran vysokoškoláků velká poptávka, takže zkrátka děláme to, co nás baví. Představení a potlesk jsou velkým zadostiučiněním, ale samotné zkoušky možná vnímáme jako důležitější.

Jste začátečníci. Bojujete s trémou?

Ano, já i herci jsme hodně nervózní a určitě se to projevuje. První premiéra byla velká zkouška nervů, ještě týden před ní jsem měla pocit, že je to nereálné. Nakonec jsme sklidili velký úspěch a počet diváků se stále zvyšoval.

Plánujete v budoucnu uvést nějaké náročnější hry, například Shakespearovy?

Zatím nám vyhovují jednodušší kusy, tedy už zmiňované frašky a podobně. Musíme se trochu rozehrát, ale už nyní na hercích vidím velký pokrok. Věřím tomu, že časem zvláneme třeba právě Shakespeara. Teď nám ale stačí, že vůbec hrajeme.

Klíčová slova: amatérské divadlo, Pokaždé jinak, režisér

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.