AUDIO: Jste hraví? Zkuste laser arénu

Laser game je jednoduchá bojová hra, která se hraje v prostředí speciální „sci-fi“ arény. Typově se podobá paintballu, účastník se však nemusí obávat bolestivých zásahů barvicí kuličkou, ani si pořizovat speciální vybavení. Jedna patnáctiminutová hra za pětasedmdesát korun totiž obsahuje v ceně i speciální vestu a zbraň. Laserovým paprskem této zbraně se hráč trefuje do světelných bodů soupeřovy vesty. Za každý zásah získá body, ale body se také odečítají. Tak se v počítačově vedené databázi vytvoří závěrečné skóre i pořadí hráčů.  Aréna je vybavena mnoha překážkami a úkryty, atmosféru dokresluje hororová hudba. Návštěvnící mohou vyzkoušet různé druhy her, nejčastěji každý proti každému (tzv. deadmatch) nebo hrát ve dvou proti sobě soupeřících týmech. Maximum v poli je deset hráčů na jednu hru.

Jak vás napadlo založit laser arénu?

Jednoduše. Máme doma dva chlapy. Nejprve jsme byli v Babylonu v Liberci, kde jsme to hráli, když to objevily naše děti a donutily nás si to zahrát. Pak jsme hráli ještě na Korsice a naši chlapi začali hledat, kde by si to na Moravě zahráli. Zjistili, že to tady vůbec není. Teď se sice objevila aréna v Ostravě, ale mají zvláštně otevřeno, pouze na objednání. Podle jejich stránek na větší akce, protože je to součást paintballového centra, ale nevím. Ale jinak konkurenci v podstatě nemáme, protože v Brně aréna není. Je jenom v Liberci, v Praze a ve Dvoranském Dvoře, kde je to jako součást hotelu, tam se ani veřejnost moc nedostane.

 Co je potřeba k založení takové laser arény?

Je k tomu potřeba zaprvé ten nápad. Zadruhé prostudovat, odkud to koupit – od které firmy, protože to vyrábí firmy v Holandsku, Anglii a ve Francii. My jsme vybrali holandskou firmu, protože ta byla nejblíže k nám, navíc neplatíme čtvrtletně paušál z patentových práv. Anglie má levnější vesty, ale platí se čtvrtletně z těch patentových práv. Potom musíte najít prostor, protože potřebujete dost místa. My jsme našli opravdu velký prostor, zatím jsme největší v republice. Dál spoustu peněz na vybavení. Jen vesty a počítačový systém vyjdou na částku přes milion. Pak budování překážek – aby byly oddělené. Museli jsme vybudovat kompletní prostor, takže přibližně dva a půl milionu korun je počáteční náklad, který se postupně vrací.

 A opravdu se vám rentuje tato počáteční investice zpět?

Milionář ze mě asi nikdy nebude, ale na uživení to je. I když je to na úkor toho, že tady strávím každý den v roce, kromě Štědrého dne. Bohužel zatím nezbyly peníze na propagaci tak, abychom mohli i někoho zaměstnat. Takže já jsem tady od obsluhy přes uklízečku téměř po technika. Všechno v jednom, a strávím tu každý den, odpoledne až do večera.

Jaké věková skupina vás nejvíce navštěvuje?

Když jsme arénu zřizovali, mysleli jsme, že to bude především pro děti. Od osmi let do patnácti přibližně. Ale kupodivu největší procento, odhadem sedmdesát procent, je tu návštěvníků ve věku osmnáct až čtyřicet let.

 Pamatujete si nejstaršího návštěvníka vaší arény?

Byla tady několikrát babička s vnukem. A jindy zase dědeček s vnukem. Speciálně na smlouvu jsme měli nejmladší účastníky, to byli šestiletí hokejisté. Měli smluvní vztah, protože jinak sem mohou děti až od osmi let. Měli na hlavách přilby, což vypadalo strašně srandovně. Měli samozřejmě doprovod do arény, kde je hlídali dva lidé, aby se jim při hře nic nestalo.

Co byste vzkázala všem, co se rozhodují, jestli k vám přijít?  

Pokud jste sportovně založení, hraví a máte rádi adrenalin, tak si přijďte zahrát.