01.04.2019 21:09


Až skončím svůj mandát, otevřu si hospodu, říká senátor Zdeněk Papoušek

Autor: Anna Viktorinová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Po dlouholeté sociální práci a vyučování na gymnáziu se Zdeněk Papoušek rozhodl vstoupit do politiky. Ve volbách byl úspěšný a v roce 2014 se stal senátorem za Brno-město. „Nevěděl jsem, do čeho jdu. Měl jsem o politice spíš negativní smýšlení jako o celku. Jsem ale přesvědčený, že tady mám být,“ říká.

Zdeněk Papoušek v aule Biskupského gymnázia v Brně. Foto: Anna Viktorinová

Brno – I když nikdy nebyl technický typ, po absolvování gymnázia nastoupil na stavební fakultu Vysokého učení technického v Brně. „Studoval jsem za normalizace v době komunismu. Tehdy hrozilo, že když člověk neměl vysokou školu, tak půjde na dva roky na vojnu. Tomu jsem chtěl zabránit za jakoukoliv cenu,“ vysvětluje Papoušek. Už při studiu ho ale kamarádka přivedla k sociologii. „Řekla, že dělá různé empirické výzkumy, do kterých může propašovat otázky, které by třeba oficiálně nemohly projít,“ nastiňuje. Dosavadní studium ukončil po jednom semestru s jediným zápočtem z tělocviku a po krátké brigádě začal studovat sociologii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, nynější Masarykově univerzitě.

Sociologie ho bavila i přesto, že mnoho předmětů ovlivnila komunistická ideologie. „Ale jak se říká, pod svícnem je největší tma. I na Filozofické fakultě se schovávali lidé, kteří nebyli až tak kádrově v normě, třeba Ivo Možný,“ naznačuje. Právě Možný Papouška doporučil na pozici sociálního kurátora. Šest let se pak staral o propuštěné vězně. „Je to bezvýchodné, to si musí uvědomit každý, kdo chce dělat sociální práci. Člověk tam moc nevidí výsledky,“ přiznává. Snažil se pomoci vězňům se znovu včlenit do společnosti. V praxi to ale příliš nefungovalo. „My jsme jim třeba přidělili byt a šli se do něj pak podívat, jestli tam opravdu bydlí. Pak jsme většinou zjistili, že už ho stihli někomu prodat,“ vzpomíná Papoušek.

Poté začal pracovat ve Fondu ohrožených dětí. Jeho úkolem bylo vyhledávání týraných dětí v terénu, což dělal na základě podnětů od lidí. „Byly případy, kdy jsme zjistili, že týrání nahlásila opravdu jenom sousedka, která tu rodinu nesnášela, a doopravdy se nic nedělo,“ vybavuje si politik. Práce mu ale připadala pestrá, protože se setkával se širší škálou případů než u vězňů. Některé kauzy byly o to komplikovanější. „Nejsložitější byly ty rozvodové. Ty jsou většinou neřešitelné, protože vznikají hlavně tehdy, když si rozvedení rodiče vyřizují přes děti svoje účty,“ popisuje.

Při sociální práci zároveň učil občanskou výchovu a později základy společenských věd na Biskupském gymnáziu v Brně. Pořád ale neměl ambice jít do politiky. Na konci roku 2012 ale z recese sbíral podpisy na prezidenta. „Nemám sečtené, kolik to bylo, ale odhaduju asi dva tisíce,“ usmívá se Papoušek. První opravdový impuls stát se senátorem přišel až o dva roky později. Navštívila ho tehdejší místopředsedkyně KDU-ČSL Klára Liptáková a zeptala se ho, jestli by náhodou nechtěl zkusit kandidovat. „Začal jsem se smát, samozřejmě mě to pobavilo. Říkal jsem si, že to je zajímavá nabídka, ale do strany jsem jít nechtěl,“ poznamenává. Nakonec se po poradě s nejbližší rodinou a přáteli rozhodl kandidaturu vyzkoušet.

Dal dohromady tým asi dvaceti mladých lidí, kteří mu pomáhali s tvorbou kampaně. „Byli to ryzí amatéři, ale velice tvůrčí lidé. Scházeli jsme se u nás v obýváku a vymýšleli, jaké mít billboardy, téma, letáky, placky a podobně. Brali jsme to jako velké divadlo,“ vyjmenovává. V sázkových kancelářích byl na jeho výhru kurz 5:1. Dva kamarádi si na něj vsadili a po Papouškově zvolení vyhráli pět tisíc. „Pak mě pozvali na steak, tak jsem si na tom krásně taky užil. Kdybych si víc věřil, tak bych si na sebe vsadil taky,“ směje se politik.

Už při kampani se zasazoval o to, aby se děti, které nemají vlastní rodinu, svěřovaly do rodinného prostředí namísto do ústavů. „Podával jsem návrh novely zákona, kterým se mělo zlepšit financování zařízení pro děti potřebující okamžitou pomoc,“ říká. V Senátu návrh prošel v prvním i druhém čtení, ale v poslanecké sněmovně se i po mnoha pokusech nestihl do začátku voleb dostatečně projednat. „S jejich začátkem totiž všechny návrhy zákonů padají pod stůl,“ vysvětluje. Snaží se pomoct ale i jinými způsoby. „Uspořádal jsem v Senátu konferenci pro vedoucí zařízení pro ohrožené děti a ti se pak dohodli vytvořit společnou asociaci,“ přibližuje.

Současný zájem mladých lidí o politiku ho těší. „Ty demonstrace vnímám jako vynikající. Je to důkaz toho, že lidem není lhostejné, co se teď děje a kam to může směřovat,“ komentuje. Myslí, že by se současná politická situace mohla lehce zvrtnout. „Zároveň ale musím říct, že třeba v Senátu je spousta dobrých lidí, se kterými se dají podnikat fajn věci,“ dodává. Politiku vnímá jako potřebnou úřednickou činnost, která se zabývá obecnými věcmi a není ničím mimořádná. „Je důležité to brát věcně. Člověk pak neupadne do toho, že by si myslel nějak víc, než je zdrávo,“ tvrdí.

Za rok a půl mu končí funkční období, znovu kandidovat ale nechce. Namísto toho si plánuje po skončení mandátu otevřít hospodu. „Co jiného by měl taky člověk na stáří dělat. Myslím, že hostů by se tam mohlo scházet hodně,“ uvažuje. Přesnou představu ještě nemá. Důležité pro něj ale je, aby tam bylo kvalitní dobře čepované pivo. „Hlavně bych chtěl, aby tam byl prostor na předvedení něčeho. Třeba literární čtení, divadlo nebo hudební skupina. Tak to mám v hlavě, to je moje představa,“ uzavírá Papoušek.

Klíčová slova: Zdeněk Papoušek, senátor, politika, sociální práce, sociologie

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.