02.04.2012 12:23


Balada pro bandity

Autor: Lucie Bradová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

V brněnských ulicích nebo v městské hromadné dopravě se setkávám celkem často s nepříjemnými seniory. Nebaví mě už ani neustálé generační srovnávání. Nevím, jaké zkušenosti se starší generací ve městě máte vy, ale moje jsou následující.

Nejprve bych ráda napsala, že nade vše zbožňuji své dva prarodiče a ani náhodou bych je nehodila do škatulky s názvem Senioři – banditi. I když, kdo ví? Pojmenování banditi jsem slyšela kdysi dávno od své dobré kamarádky, která tímto výrazem společně s celou svou rodinou častovala snad všechny pražské důchodce. Tenkrát jsem se tomu smála, problematikou zcela nedotknutá.

Po nástupu na vysokou školu v Brně mi ale pravý význam slova bandita začal dávat hlubší smysl. Samozřejmě na malém městě, odkud pocházím, důchodci jsou, mají tu i svůj domov (dokonce se jim podařilo prosadit přejmenování z domova důchodců na domov seniorů). Ale v Brně je jich mnohem víc a bandity zde potkávám takřka na každém kroku. Co víc, mají k dispozici MHD, tím se jejich počet v ulicích ztrojnásobí. A to je, panečku, přesila!

Ráda popíšu banditu z pohledu, jak jej vidím já. Je to většinou důchodce ve věku od šedesáti do pětasedmdesáti let. Ti starší jsou už většinou mírumilovnější. Rád čeká na tramvaj nebo jiný dopravní prostředek nejlépe pět až deset minut před plánovaným příjezdem. Po příjezdu dopravního prostředku nasazuje do boje všechny své tašky a igelitky, aby se co nejdříve prodral davem ke dveřím. Poté se rozhlíží, jestli se pro něj někde nenajde volné místo. Pokud je tramvaj plná (není to však nutnost), vyhledá zdánlivě nejslabší oběť sedící na postranním sedadle a demonstrativně si nad ni stoupne. Pokud se dlouhou dobu nic neděje, spustí většinou velmi dramatický monolog na téma slušnosti, vychovanosti a tak dále. To vás samozřejmě přiměje k tomu, abyste si bandity všimli. Ve většině případů se zastydíte a pustíte jej s omluvou sednout. Jsou mezi námi i tací, kteří tak vychovaní nejsou a sednout jej nepustí, ale o tom až jindy.

Tato situace může mít dvě vyústění. Buď si bandita sedne a tím utichnou všechny jeho poznámky, nebo naopak demonstrativně vaši nabídku odmítne s tím, že přišla moc pozdě nebo že už se mu sedět prostě nechce. V tuto chvíli nechápete celou předešlou scénu. Nejhorší možný scénář nastává ve chvíli, kdy bandita č.1 k sobě najde spřízněného banditu č.2 a začnou nad vámi diskutovat o vaší nevychovanosti a neschopnosti. V takovém případě nečekejte poklidnou cestu. Dalším mým postřehem je naprosto ohromující rychlost při výstupu z vozu. Obzvláště viditelný je tento jev v konečných zastávkách, kdy se všichni sedící bandité potřebují dostat k východu jako první. Celou cestu stojící lidé pak nemají šanci, nemluvě o maminkách s kočárky.

Dalším velmi silným zážitkem s bandity bývá návštěva supermarketů. Velmi často se mi stává, že stojím ve frontě u pokladen nebo v úseku masných výrobků a zezadu do mě vší silou naráží postarší občané. V prvních dvou případech jsem věřila, že jde o omyl a nepozornost. Při dalších nájezdech mě ale můj entuziasmus opustil.

Nemám nic proti starým lidem. Ne všichni jsou stejní, to platí pro všechny generace bez rozdílu. Bandity ale ráda nemám a nikdy mít nebudu. Vždy si vzpomenu na písničku To máme mládež v podání Petry Janů a vtipnou silvestrovskou scénku, kterou jsem jako malá sledovala s babičkou a dědou. Smáli jsme se u ní společně. Stejný vtip a nadhled bych přála i banditům, které jsem popisovala výše. Hlavně bez předsudků.

Klíčová slova: senioři, MHD, mládež, generační rozdíly

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.