08.10.2010 16:48


Basketbalistka Pecková: Život se nezměnil, jedeme dál

Autor: Martin Krepindl | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

S finalistkou basketbalového mistrovství nejen o basketbale. Čtěte exkluzivní rozhovor pouze na STISKU.

Ústecká rodačka Tereza Pecková nedávno oslavila třiadvacáté narozeniny. Hraje profesionálně basketbal za prvoligový klub USK Praha a souběžně s tím studuje v Praze vysokou školu. Žije střídavě v Ústí nad Labem a v Praze. Kromě druhého místa na nedávno skončeném světovém šampionátu, kde ve finále nastřílela jedenáct bodů, se s klubem USK stala mistryní ligy v ročníku 2008/2009. Zároveň se jako reprezentantka českého výběru umístila na 4. místě na Univerziádě v letech 2007 (Bangkok) a 2009 (Bělehrad).

Terezo, jaký je to pocit stát na palubovce karlovarské haly a i přes finálovou prohru poslouchat skandující halu čítající více než šest tisíc hlav?

Pocit to byl úžasný, ještě teď mám husí kůži, když si na to vzpomenu. 

Před šampionátem se věřilo, že postoupíte alespoň ze skupiny a poperete se o účast v semifinále. Doufala jste v koutku duše až v takový úspěch?

To asi nedoufal nikdo. Zvlášť, když jsme zjistily, že hned ve čtvrtfinále narazíme na Austrálii. A potom z toho vlastně byla největší senzace šampionátu, když se nám povedlo je porazit. 

Ve finále jste s Američankami dlouho držely krok. Kdy nastal zlom?

Ten zápas se zlomil hned po poločase, kdy jsme se dopustily několika ztrát a ony je hned potrestaly rychlými protiútoky. 

Bylo pro vás finále více fyzicky náročné než ostatní zápasy, nebo jste byly v takové euforii, že jste naběhané kilometry v nohou ani necítily?

Já jsem v nohách tolik kilometrů neměla, takže to nemůžu úplně posoudit. Ale myslím, že jsme si to všechny užívaly s tím, že to je poslední zápas. Navíc - finále v domácím prostředí, takže holky ještě zmobilizovaly poslední zbytky sil a šly do toho naplno.

 

Ve finále díky zranění 

V týmu jste byla spíše jako náhradnice – ve čtvrtfinále a semifinále jste neodehrála ani minutu. Čím to, že vás trenér nasadil do finále, kde jste strávila tolik času - jste snad specialistka na Američanky?

To bych neřekla. Spíš to bylo tím, že se hned v první minutě zranila Jana Veselá a trenérova taktika byla hrát na vyšší sestavu, proto mě pustil do hry. Kdyby k tomu zranění nedošlo, tak bych toho asi tolik neodehrála. 

Američanky bývají často označovány jako kategorie sama pro sebe. Co je odlišuje od ostatních hráček?

Ony jsou opravdu někde jinde. Je hrozně těžké se proti nim prosadit, protože jsou na tom velmi dobře atleticky a silově. My takové typy hráček vůbec nemáme. Navíc odehrály celý ten turnaj ve dvanácti lidech, takže ta únava u nich nebyla taková, jako třeba u nás. 

Jak moc těžké je pro Evropanku dostat se do elitní ženské WNBA (Women's National Basketball Association)?

Těžké to určitě je, protože to je nejlepší ženská soutěž na světě, kde hrají jenom top hráčky.

Vraťme se k atmosféře před začátkem zápasu. Máte nějaký týmový rituál, burcujete se, nebo jste například po vzoru ruských hokejistů naopak v klidu a plně se koncentrujete na výkon?

Atmosféra byla vždycky dobrá. Každý je zvyklý na něco jiného…Někdo se potichu koncentruje, někdo to hecuje, někdo poslouchá hudbu a někdo mačká stressball.

Kapitánka Hana Horáková se stala nejužitečnější hráčkou turnaje. Jaká je její pozice v kabině, je vůdčím typem?

Hanka je hroznej dříč. Burcovala celý tým před každým zápasem a i během nich tím, co předváděla. Vůbec jsme nechápaly, kde ještě bere energii. Bylo neuvěřitelné, jak jí ten šampionát sednul. 

Kdy jste měla největší obavy o vyřazení, byl to infarktový zápas s Austrálií, nebo podobně vyhrocené semifinále s Běloruskem?

Nejvíc o nervy to bylo určitě při zápase proti Bělorusku, kdy jsme šly do prodloužení. My už ten zápas měly prakticky vyhraný a Bělorusky to těsně před koncem dotáhly. To jsem se bála nejvíc, jestli nás to psychicky nepoloží. Ale naštěstí to dopadlo dobře.

 

Zájem o náš úspěch je momentální

Předvedly jste se v úžasném světle. Ve finále vás alespoň tři minuty sledovalo půl druhého milionu diváků. Na basketbal neuvěřitelný rating. Myslíte, že se vám změní život?

Až takový divácký zájem jsme nečekaly, určitě to bylo hodně dané tím, že se vyhrávalo. Jinak by to asi tolik lidí nechytlo. Život se mi nějak výrazně nezměnil - příští týden začínáme trénovat a kolotoč se začne točit znovu.

Vzroste nyní zájem o basketbal, nebo je to podle vás jen chvilková euforie?

Bylo by super, kdyby se tu o basket začalo zajímat víc lidí. Ale spíš to bude tak, že za měsíc si tu na košíkovou skoro nikdo nevzpomene.

Kolik lidí chodí průměrně na zápasy USK?

Na ligu přijde průměrně tak třicet lidí, většinou rodinní příslušníci. Na Euroligu bývá plno (kapacita stadionu USK je 1100 diváků, pozn. red.).

Ozývají se vám po takovém úspěchu manažeři z jiných týmů nebo dostáváte nabídky např. na reklamu, modeling?

O manažerech nic nevím. Funguje to tak, že každá hráčka má agenta, který ji zastupuje, takže manažeři pak jednají přímo s nimi. Jinak z reklamy ani z modelingu se zatím kupodivu nikdo neozval (smích). Tedy - dnes přišla pozvánka do talkshow Jana Krause, ale to je všechno. 

V týmu jste patřila k nejmladším hráčkám. Jak se k vám chovaly ostatní, zkušenější hráčky?

Starší hráčky se k nám, mladším, chovaly perfektně. Hodně se nám snažily poradit. Žádná šikana neproběhla.

 

Basketbalem se uživím

Co je vaším snem v profesionální kariéře - chtěla byste zkusit hrát basketbal i mimo republiku nebo hraje prim studium?

Za rok bych chtěla vyzkoušet angažmá někde v zahraničí. Doufám, že se mi to podaří skloubit i se studiem, letos mě čeká státní zkouška a bakalářská práce. Modlím se, abych všechno stihla a nemusela rozkládat třeťák.

 Je náročné skloubit profesionální kariéru se studiem na vysoké škole? 

Náročné to je. Ale mám studium dálkově, tím pádem to víceméně stíhám. 

Chtěla byste se basketbalem živit, berete basketbal jako koníček nebo jako sport? 

Dokud to půjde, tak bych se tím chtěla živit. Beru to jako obrovské štěstí, že můžu dělat něco, co mě baví a ještě si tím celkem slušně vydělat. Uživit se tím dá, ale nevím, jaká je situace v ostatních klubech.

Na co se teď těšíte, jaké jsou vaše nejbližší plány?

Teď zrovna se těším z tohoto týdnu volna. A nejbližším plánem je sepsání bakalářky.

 


Klíčová slova: pecková, basketbal, mistrovství, rozhovor

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.