11.10.2016 08:35


Běžecký závod Vokolo Priglu: Kašel není soupeř

Autor: Simona Ferulíková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Moji druhou účast na závodě Vokolo Priglu provázel ze začátku strach a nejistota, ale už v první části tratě jsem zjistila, že každoroční sobotní běh kolem Brněnské přehrady nemůže zkazit venkovní teplota, ani nemoc. Je to zkrátka brněnská běžecká tradice, která se nevynechává.

Autor: Simona Ferulíková

Brněnská přehrada – Je čtvrt na jedenáct a já stoupám do kopce podél vody k Lodním sportům Brno, odkud budou za necelou hodinu startovat běžci a běžkyně na čtrnáctikilometrové trati kolem Brněnské přehrady. Ještě před třemi dny jsem měla horečku, a zatímco přicházím k šatnám, párkrát zničeně zakašlu. Vytrvale ve své hlavě překřikuji hlas, který mi říká, že běžet není dobrý nápad. Nasazuji si i čepici, může být tak deset stupňů, odevzdávám batoh do úschovny a poslechnu moderátora, který vytrvale domlouvá lidem, ať se jdou řadit na start. „Holky už nechoďte do úschovny. Ne tam, na druhou stranu,“ pokřikuje a v jeho hlase je slyšet úsměv. Letošní medaile z Vokolo Priglu

Startuje se po vlnách, které jsou rozdělené podle abecedy od A až do F. Já patřím do skupiny E, účastním se teprve podruhé a navíc mám sotva průměrný čas. Když vidím ceduli s písmenem E, zabočím doprava a dostávám se za kovové bariéry, které od sebe dělí diváky a závodníky. Lidé různě potřepávají rukama a nohama nebo si je přitahují k tělu. Připadám si hloupě, že jen tak postávám a začínám je napodobovat. Kousek ode mě slyším skupinku účastníků, jak si sdělují svoje běžecké zkušenosti. „Hele, já si chodím tak dvakrát do týdne zaběhat do deseti kilometrů a to je celý,“ říká jeden z nich a já si pomyslím, že tady snad přece jenom mám co dělat, jsem na tom totiž podobně. Slyším moderátora odpočítávat start pro vlnu C, D… Při každém startu tleskáme a najednou se ocitáme úplně vepředu před startovním obloukem s nápisem Triexpert. Organizátoři nezklamali a i letos nám ke startu vyhrává kultovní píseň z Rockyho. V její nejlepší části vybíháme a já se škodolibě usmívám nad hlasem ve své hlavě. Teď už není cesty zpět. Podél tratě je rozmístěno hodně diváků a skoro všichni tleskají.

První část závodu běžíme po silnici a rovina se střídá s kopci. Je mi strašné teplo. Jsem nabalená v bundě a čepici, jako by mě to mělo zachránit, kdežto běh na bezmála patnáct kilometrů nemůže mým oslabeným průduškám nic udělat. Všimnu si, že přede mnou běží nevidomý s průvodcem, oba na sobě mají výstražné vesty a rázem si uvědomuji, že moje situace zase tak hrozná není. U prvního občerstvení marně hledám iontový nápoj, a tak se zklamaně smiřuji s vodou. Asi už bych měla běžet, protože od stolu na mě někdo promlouvá: „No makám, makám,“ snaží se mě motivovat a tak se rozběhnu.

Za mostem pod hradem Veveří běžíme po úzké pěšině plné kamení a kořenů, kde musíme nutně zpomalit a běžet po jednom. Přede mnou utíká muž s kočárkem a já znovu nechápavě zírám, i když jsem to už viděla mnohokrát. Jsme v otevřené části podél vody a vidíme na druhou stranu přehrady, odkud na nás volají ostatní běžci: „Ahóóój!“ Několik lidí za mnou odpovídá stejným pozdravem a ve vzduchu je cítit, že to všem unaveným účastníkům, včetně mě, zlepšilo náladu. Někdo zezadu ještě přidává: „Makejte!“

U dalšího občerstvení už se nenechám odbýt vodou a vypiji rovnou dva iontové nápoje. Zatímco hltám energii, vidím kousek od sebe mladého účastníka zabaleného do izotermické fólie poblíž záchranářů. Snažím se na to nemyslet a opakuji si pro sebe: „Doběhnu to. Doběhnu to. Doběhnu to.“ Blížíme se k jedenáctému kilometru a pro diváky je podél tratě znovu dostatek místa. Potkáváme cyklisty, kteří nás povzbuzují a další tleskající ruce.

Blízko hráze nastavují dvě děti ruce směrem ke mně, mám si s nimi plácnout. Zdaleka ale nemám vyhráno. Čekají mě poslední dva kilometry a ty bývají nejhorší. Za chvíli dochází na moje slova a doteď překvapivě silné nohy mě zrazují a já znatelně zpomaluji. Protrpím několik těžkých chvil a blížím se, ráda bych řekla k cílové rovince, bohužel je to ale cílový vrch. Vidina konce, medaile a odpočinku moje nohy konečně donutí znovu spolupracovat a já mám pod nohama vytoužený červený koberec a medaili na krku.

Potom co se převléknu z kompletně mokrého oblečení a pečlivě si schovám medaili, aby se mi neztratila, jdu si pro další iontový nápoj a kousky pomeranče. Cestou míjím šťastné běžce a běžkyně, kteří si porovnávají časy, a už vím, že ani příští rok tady nesmím chybět ať s kašlem nebo bez něho.

Klíčová slova: závod, Vokolo Priglu, Brněnská přehrada, běžci

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.