Bouldering považuji za trénink pro lezce, říká lektor Jan Škoda

Brno – Ačkoli může bouldering a lezení na stěně působit podobně, v mnoha ohledech se od sebe liší. Bouldering je druh lezení krátkých cest, jen několik metrů nad zemí. Zatímco k němu krom lezeckých bot a magnézia není potřeba sedací úvazek, jistící pomůcka ani lano, na lezecké stěně je naopak takové vybavení nezbytné. Počáteční náklady na výstroj se tak oproti boulderu více než zdvojnásobí, i když většina center za poplatek vybavení půjčuje. Cesty na stěnách jsou navíc delší a náročnější na výdrž.

Boulderové cesty jsou naopak většinou kratší a intenzivnější. „Na boulderu se spíš posiluje a cvičí technika, na stěně je potřeba se naučit pracovat s lanem, karabinami. Pro toho, kdo chce lézt na skalách je to ale na cvičné stěně lepší, protože se naučí základ,“ vysvětlil lektor lezení a boulderingu Jan Škoda, „bouldering je takové cvičení, pro toho, kdo leze.“  

Druhým výrazným rozdílem je podle Škody strach, pro jehož překonávání je boulderová stěna opět ideálním začátkem. V případě pádu člověk dopadne na žíněnku, ne z více než pěti metrů. Je tak jednodušší troufnout si na odvážnější kroky a promýšlet je. „K boulderu jsem se dostala až ve škole, v tělocviku, kdy jsem zjistila, že lezení v sobě má něco víc než jen ‚dostat se nahoru‘. Při boulderingu jde více o promyšlenost, taktiku a zkoušení jedné trasy víckrát, různými metodami. To mi nakonec pomohlo i na stěně, protože se snažím trasu více promyslet a lépe postupovat. Navíc jsem zjistila, že i obtížnější chyty se dají zvládnout, když člověk ví, jak na to,“ popsala jednadvacetiletá studentka pedagogické fakulty Zuzana Langerová.

Kromě toho, že si studenti Masarykovy univerzity si mohou oba druhy lezení zapsat jako tělesnou výchovu, najdou v Brně několik lezeckých nebo boulderových center. „Letos chodím lézt třikrát týdně. Jednou týdně je školní boulder, ve čtvrtek chodíme na Hangár a o víkendu na výškovou stěnu,“ Většina brněnských výškových stěn otevírá a končí v deset hodin, výjimkou je kuřimská stěna, která má otevřeno dvacet čtyři hodin denně a existují i centra, která se zaměřují na samotný bouldering úžeji. „Přijde mi, že na Hangáru se vyblbnu. Každý tam najde něco, silové bouldery, balanční, i úplně šílené, u kterých si říkám, že vylézt je, je nemožné. Zároveň jsou tam i jednoduché bouldery, takže se tam dobře rozlezu,“ konstatovala čtyřiadvacetiletá studentka filozofické fakulty Martina Dvořáková.

Z hlediska ceny se ve větších centrech rozlišuje, zda lezci přicházejí ve všední dny dopoledne, nebo později odpoledne a o víkendu. Kromě Komecu, který zdražuje už ve dvě, je pro většinu stěn hraniční třetí hodina odpoledne. Dopoledne stojí studentské vstupné mezi sto a sto třiceti korunami, odpoledne o dvacet až třicet korun víc. Většina center ale nabízí permanentky nebo depozitní účty, které mohou cenu jednoho vstupu ještě snížit.