28.03.2019 23:21


Březnová konference spojila experty na náhradní rodinnou péči. Řešilo se narušení citové vazby u dětí

Autor: Lucie Kohoutková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Systém přechodné pěstounská péče v Česku má značné nedostatky. Své zkušenosti si v rámci projektu vyměnili sociální pracovníci z neziskových organizací, krajských úřadů, lidé z ministerstva i profesionální pěstouni.

V Grandhotelu Brno se sešlo přes osmdesát odborníků. Foto: Lucie Kohoutková

Brno Zástupci z řad veřejnosti i úředníků diskutovali o přechodné pěstounské péči a cestě dítěte do stabilní rodiny. Ve čtvrtek 21. března se v Grandhotelu Brno sešlo přes osmdesát odborníků. Konference završila dvouletý projekt, zaměřený na ukotvení procesů práce s přechodnými pěstouny. Tato forma pěstounské péče funguje v Česku už od roku 2006. Jde o dočasnou péči o děti, u kterých je v budoucnu možnost trvalé formy náhradní rodinné péče nebo návratu k biologické rodině. Sociální pracovníci stále nemají k dispozici metodické postupy pro práci s těmito klienty. Zejména v krizových případech. Akci organizovala nezisková organizace Sdružení pěstounských rodin.

Při tvorbě projektu se organizace inspirovala v zahraničí. „Například v Bavorsku je přechodná pěstounská péče omezena jen na několik měsíců, maximálně na šest. Soudy rozhodují rychle, s ohledem na fakt, že zpřetrhání citové vazby vytvořené s pěstouny dítě nevratně poškozuje,“ vysvětlila vedoucí kroměřížské pěstounské poradny Alena Vítková. Oproti tomu v Česku může pobyt dítěte v přechodné rodině trvat až dva roky.

O svých zkušenostech promluvila bývalá přechodná pěstounka osmnácti dětí Alžběta Hlásková. „Pokud si dítě v přechodné rodině zvykne, komplikuje se možnost dalšího předání,“ řekla Hlásková. Při samotném předávání je klíčová nálada v rodině a první dojem. Podle pěstounky Luďky Kamenské se dítě na tuto událost musí předem připravit. „Snažíme se co nejvíc přizpůsobit životnímu stylu nové rodiny. Tím ubereme stres z toho, že bude všechno jinak,“ dodala Kamenská.  

Na konferenci se řešilo také téma předávání do zahraničí. Žadatelé z ciziny mají k dispozici českého právníka a tlumočníka. Jazyková bariéra je problém spíše pro dospělé, u dětí je komunikace především o emocích. Psycholog Ondřej Bouša z Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí vyvrátil i další předsudky. „Jdou do zahraničí na orgány? Nejdou. Později se s nimi potkáváme a navíc existuje bezpečný systém vývojových zpráv,“ vysvětlil Bouša.

Kromě problematiky nastavování vhodných časových intervalů přechodné péče se řeší například míra kontaktu s biologickou rodinou. „Setkáváme se se zástupci přechodných pěstounů, Orgánu sociálně-právní ochrany dětí, doprovázejících organizací a krajských úřadů. Bereme si z toho podněty, co bychom mohli upravit metodicky nebo legislativně,“ nastínila Zuzana Zárasová z Ministerstva práce a sociálních věcí.

Dlouhodobá pěstounská péče vznikla v 18. století. Do té doby fungovala na bázi společenských vztahů. Když lidé začali žít industriálním životem, přirozené vazby se rozpadaly. Pěstounství přišlo jako reakce na ústavní péči. Opuštěné děti končily v nalezinci. Například ten pražský měl v některých letech až stoprocentní úmrtnost. Od té doby systém prochází spoustou změn. „Žijeme v sociálních konstruktech, které v minulosti někdo nastavil. To co je dnes, není bezvýchodné a frustrující. Staré konstrukty mohou být nahrazeny novými,“ komentoval expert na historický kontext náhradní péče Miloslav Macela.


Klíčová slova: pěstounství, pěstouni, konference, Brno, projekt

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.