24.03.2012 14:08


Cena je bohužel pro mnoho lidí stále nejdůležitějším kritériem, říká ředitel kontroly potravinářské inspekce

Autor: Eva Krejčí | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Ekonomika

Spotřebitelé začínají být při nákupu potravin obezřetnější. Můžou za to kauzy, které se od počátku roku pravidelně objevují na stránkách novin. Jak poznáme, jestli bylo s potravinami manipulováno a jaké postihy za pochybení viníkům hrozí?

Brno Cílené klámání spotřebitelů je v poslední době často diskutovaným tématem. Pozornost médií se od případů přelepování prošlých dat spotřeby a přebalování výrobků postupně přesunula k výskytu technické soli v potravinách a nepravdivému zaštiťování výrobků „českou kvalitou“. V kauzách pak nejčastěji dominují jména velkých obchodních řetězců. Na otázky ohledně klamání spotřebitelů odpovídal vrchní ředitel kontrolní a právní sekce Státní zemědělské a potravinářské inspekce Martin Klanica.

V poslední době byla veřejnost seznámena hned s několika případy klamání spotřebitelů. Je nynější situace opravdu horší, nebo se jen o tuto oblast v současnosti více zajímají média?

Jedná se o kombinaci obou těchto faktorů. Povědomí spotřebitelů i sdělovacích prostředků o oblasti bezpečnosti potravin je v posledních týdnech a měsících velmi vysoké. To je dobře, protože stojíme o poučeného a sebevědomého spotřebitele. Čím více se pak o těchto problémech hovoří, tím více je vyvíjen tlak na prodejce a výrobce, aby dodržovali určené parametry. Také naši inspektoři se v těchto dnech, týdnech, možná měsících, budou intenzivně věnovat právě těm problémům, o kterých se  v poslední době hovoří.

Jakým způsobem postupujete, pokud zjistíte nějaké pochybení?

Pokud se zjistí potravina nebo šarže potravin, která neodpovídá právním předpisům, postupujeme standardně a v souladu se zákonem. To znamená, že je nejdříve potřeba eliminovat uvádění do oběhu příslušné šarže. Zakážeme její prodej, skladování, nebo jiné nakládání s ní. Dále se uloží opatření k odstranění závadného stavu, případně opatření preventivní. Ve většině případů pak následuje uložení pokuty ve správním řízení. Její výše je vždy odvislá od toho, o jaké zjištění, respektive právní kvalifikaci, se jedná.

Je efektivita těchto postihů dostatečná na to, aby například velké řetězce nekalých praktik zanechaly?

To je otázka, na kterou je potřeba podívat se komplexně. „Rady moudrých“, které někdy dostáváme a které požadují, abychom dávali padesátimilionové pokuty nebo pokuty zcela likvidační, jsou sice pěknou myšlenkou, nicméně nerealizovatelnou. Pokuta nemůže být likvidační, ale musí mít výchovný charakter. Při stanovování výše pak musíme zohlednit ekonomickou sílu onoho subjektu. Je logické, že nějakého provozovatele obchodu na vesnici nebo na malém městě, budeme za neplnění povinností trestat jinak, než nadnárodní řetězce. U malých obchodů se pokuty pohybují v řádech tisíců a desetitisíců, u těch velkých jsou to statisíce až miliony. Pokud uložíme pokutu účelově v maximální výši, je velmi pravděpodobné až jisté, že soud ji pak stejně sníží. Je ale pravda, že v některých případech jsme maximální pokutu uložili a bojujeme za to, aby ty pokuty měly význam a aby byly dostatečným poučením. Jedním z významných faktorů, který má často mnohem větší efekt než pokuty, je však medializace konkrétních případů. To provádíme vcelku masivně. 

Jakých údajů by si měl spotřebitel na etiketě potravin všímat a na co si dávat pozor?

My rozhodně doporučujeme číst údaje na obalu, protože se z nich lze dozvědět vše od elementárních informací o tom, co vlastně člověk kupuje, jaká je doba použitelnosti, jak by se potravina měla skladovat, až po to, z čeho je vyrobena, jaké má složení a podobně. Takže to, jaké potraviny by měl spotřebitel kupovat, záleží čistě na něm. My se ale snažíme v lidech vyvolávat zdravý patriotismus a směřovat je k preferování českých potravin.

Proč by měl spotřebitel české potraviny preferovat?

Jednak jsou české potraviny pod kontrolou a dozorem českých dozorových orgánů, což je určitá garance toho, že ve většině případů odpovídají kritériím, které jsou stanoveny právními předpisy. Pokud se potraviny vyrábí v České republice, zaměstnávají tuzemské zpracovatele, platí tady daně, zpravidla také využívají surovinových zdrojů původem z České republiky. Takže těch přínosů je více.

Jak spotřebitel pozná, že bylo se zbožím nějak manipulováno?

V některých případech jsou ty identifikační znaky zjevné, někdy se to naopak poznat nedá vůbec. Pokud prodejce přelepí jednu etiketu druhou a tu zase další, přičemž každá má jiné datum spotřeby, pak je zjevné, že tady k tomu umělému prodloužení doby použitelnosti došlo. Dále například na zmražených potravinách mohou být potrhané a poškozené obaly. Z toho lze poznat, že s nimi bylo nesprávně manipulováno. Je zkrátka potřeba být při nakupování ve střehu. Ale je pravdou, že řada věcí je spotřebiteli skryta a není schopen si ze své pozice ověřit, jak bylo s potravinou manipulováno, případně jaké má parametry. Takže například maminka nepozná, jestli v dětské výživě jsou rezidua pesticidů, spotřebitel nepozná, jestli mrkev nebo salát mají vyšší obsahy dusičnanu, nebo jestli ve sterilovaném hrášku jsou syntetická barviva. Tady je ta role dozorových orgánu zcela nezastupitelná. Na druhou stranu celý systém bezpečnosti potravin je postaven na tom, že za parametry bezpečnosti odpovídá provozovatel, nebo ten, kdo má zboží v držbě - výrobce, dovozce nebo prodejce, nikoli stát. To není reálné a bylo by neúnosně drahé, aby každý prodejce měl svého inspektora.

Jak má spotřebitel postupovat, pokud při nákupu přijde na nějakou nekalou praktiku?

V první řadě by si měl sjednat pořádek sám – postavit do latě vedoucího provozovny a vyřešit si to přímo na té prodejně. Pokud na ten nedostatek přijde až doma, pak je možné se do obchodu vrátit a postupovat úplně stejně.  Samozřejmě je dobré mít nějaký doklad o tom, že danou potravinu nakoupil právě na tomto místě. Šance na úspěch je tady ale menší, protože existují i spotřebitelé, kteří záměrně s potravinou manipulují, a pak se snaží zneužít vstřícnosti prodejců. Takže je to trochu oboustranné. A pak je tu ta poslední alternativa, kdy je možné obrátit se na orgán dozoru. Není ale možné, abychom řešili nějakou reklamaci, k tomu ze zákona nejsme oprávněni. Avšak můžeme si na ten subjekt posvítit, aby před onou nekalou praktikou byli ochráněni případní další spotřebitelé.

Vedete nějakou statistiku o tom, jaké řetězce jsou v klamání spotřebitelů horší než jiné?

Ne, tímto úhlem pohledu my se na věc nedíváme. Tam, kde zjistíme problém, tam zkrátka zasáhneme a medializujeme. Před dvěma lety jsme realizovali vyhodnocení  devíti nejvýznamějších obchodních řetězců, které zaujímají přes šedesát procent trhu s potravinami, z hlediska kritérií, která nás zajímají, jako je jakost, bezpečnost, čerstvost a podobně. Ale vzhledem ke komplikovanosti, náročnosti a nedostatku objektivity, protože tam nebyly zahrnuty takové věci jako je možnost parkování, počet pokladen a podobně, jsme od toho záměru nakonec upustili.

Kolik je celkem v České republice inspektorů?

Za Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci máme dnes a denně, včetně sobot a nedělí (protože právě nekalé obchodní praktiky se často odehrávají ve večerních hodinách nebo o víkendech), k dispozici dvě stě patnáct inspektorů, kteří provádějí kontroly v terénu. Ti mají logistické zázemí v podobě právníků, technicko-hospodářských pracovníků a dvou laboratoří, kde se analyzují vzorky. Takže ten konečný počet lidí, kteří jsou zapojeni v inspekcích, je vyšší.

Souvisí nízká kvalita potravin s požadavkem spotřebitelů na co nejnižší ceny?

Ano, obávám se, že cena je stále velmi významným kritériem pro řadu spotřebitelů. V souvislosti s tím často dochází k případům, kdy je dražší  složka v určitém výrobku nahrazena složkou levnější. V tom lepším případě je to deklarováno na obalu, takže daný výrobek není nelegitimní, pouze na něj nejsou použity ty nejlepší suroviny. V horším případě to pak na obale není uvedeno vůbec. Tím pádem si spotřebitel nevědomky kupuje něco, co nemá odpovídající parametry, a naivně se domnívá, že za tuto cenu dostává potravinu, která je v pořádku. Bohužel je ale situace taková, že vzhledem k současnému stavu ekonomiky, nezaměstnanosti a inflace, je pořád celá řada spotřebitelů, kteří mají hluboko do kapsy. Pro ty je opravdu jediné rozhodující kritérium právě cena výrobku.

Klíčová slova: klamání, spotřebitel, nekalé, praktiky, řetězce, potraviny, kauzy, pokuty, SZPI, inspekce

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.