17.05.2011 21:23


Chci, aby po mně něco zbylo, říká trenér bojových sportů

Autor: Lenka Tůmová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Antonín Kunický je trenérem bojových sportů. Přestože se trénováním neživí, je to jeho největší koníček, ve kterém našel pocit seberealizace. „Uspokojuje mě především to, že mohu své zkušenosti předávat dál. Co by po mně jinak zůstalo,“ říká.

K bojovým sportům měl Antonín Kunický vždy blízko. Když chodil na základní školu, zajímal se o judo, karate a kickbox. Před více než čtyřmi lety si založil vlastní klub bojových sportů v Hustopečích.

 Jak jste se dostal k trénování bojových sportů?
Už odmalička jsem byl ve sportu spíše individualistou. Neměl jsem rád kolektivní a technické sporty. V pubertě jsem proto začal tíhnout k bojovým sportům. Když jsem začal trénovat thaibox, setkal jsem se se jménem Royce Gracie. Tento představitel brazilského jiu jitsu se pak stal jedním z mých velkých vzorů i v trenérské kariéře.

Čím vás zaujal?
Oproti svým soupeřům nevynikal obrovskou silou, výškou ani váhou. V té době měl zhruba osmdesát tři kilo, sto osmdesát tři centimetrů a porážel dvakrát tak mohutné soupeře. Bylo to především proto, že měl perfektní techniku a ambice na vítězství.

Jak by měl tedy vypadat ideální bojovník?
Bojovník musí být rychlý, odolný, ale také vytrvalý. Při trénování se musí skloubit všechny aspekty. Bojovník je komplexní osobou. Nejedná se jen o určité genetické dispozice, ale také o psychiku, která je u bojových sportů velmi důležitá. Podle mého názoru je u bojových sportů významná také inteligence, logika nebo představivost. Není to jen bezduché mlácení, jak si někteří lidé myslí. Bojové sporty jsou navíc velmi náročnou disciplínou, což je jedním z důvodů, proč u nich většina mladých lidí dlouho nevydrží.

Co si myslíte, že je tím hlavním důvodem?
Důvodů je několik. První z nich je ten, že lidé musí na trénink dojíždět z okolních vesnic. Další spočívá v náročnosti tréninku, od člověka vyžaduji velké nasazení. Jako největší problém adolescentů však vidím to, že do jejich života vstoupí první láska a zábava. Přednost před sportem pak často dostanou diskotéky a alkohol, což je škoda. 

Trénování je fyzicky i psychicky náročné. Jak relaxujete?
Nejraději relaxuji v přírodě. Mám rád turistiku spojenou s krásnými výhledy. S radostí se totiž dívám s nadhledem na svět. To mě fascinuje. Často také jezdím na horském kole nebo chodím na procházky se svým psem, který mě v mnoha věcech inspiroval.

V čem nejvíce?
Chovám kavkazského ovčáka, což je specifická rasa, která potřebuje hodně času a zvláštní přístup. Vzhledem k tomu, že je určený k ochraně stád před šelmami, mě dost naučil. Když člověk vychovává polodivokou šelmu z hor Kavkazu, musí se naučit určité trpělivosti a způsobu výcviku. Inspiroval mě také svými vrozenými bojovými styly, ačkoliv se to někomu může zdát úsměvné.

Jste sportovně založený člověk. Bylo tomu tak odmalička?
Do určitého věku jsem téměř nesportoval, zajímal jsem se o bojové sporty, ale spíše jen teoreticky - čtením knih. Zhruba ve třinácti letech jsem zjistil, že mám vrozené atletické vlohy a určitou tvrdost a odolnost. Proto jsem se zaměřil na individuální sporty orientované na bojové umění.

Vedli vás ke sportu rodiče?
Můj táta mě odmalička nutil do kolektivních sportů, například do fotbalu. Skupinové disciplíny mi však nikdy nešly a především mě nebavily. Neviděl jsem v tom žádný smysl. Dnes jsem svůj názor částečně přehodnotil. Ačkoliv jsem stále individualistou, kolektivním sportům se na rekreační úrovni nebráním a zapojuji je také do svých tréninků.

Trenérem jste čtyři roky. Co je na trénování nejtěžší?
Velmi těžká je dlouhodobá motivace lidí. Je to takzvaná „hodinářská práce“, která je často mnohem těžší, než samotné podnícení k fyzickým výkonům na tréninku. Trenér se také musí snažit na trénincích lidi „mapovat“, aby poznal jaký, kdo je. Každý člověk je totiž originál a musí se s ním i rozdílně pracovat.

Co vás na trénování nejvíce baví?
Potřebuji se nějakým způsobem realizovat a to je přesně to, co mě naplňuje. Baví mě například pedagogická činnost, práce s lidmi, jejich zpětná vazba. Uspokojuje mě nejvíce to, že své znalosti a zkušenosti můžu někomu předat. Někdy ale dost trpím.

Proč?
Bývám smutný z toho, že se lidé nechovají podle mých představ. Problém spočívá v nedostatečné tréninkové disciplíně mnohých mých žáků. Nejedná se pouze o docházku, ale především o celkové nasazení a vnímání při tréninku. Jejich reálné výkony často neodpovídají tomu, jak se sami prezentují před spolužáky nebo na sociálních sítích.

Myslíte si, že člověk může bojové umění využít v praxi?
V případě napadení nebo útoku je samozřejmě v nesporné výhodě oproti netrénovaným lidem. Jak fyzicky, technicky, tak i psychicky. Podstatná výhoda spočívá v tom, že člověk, který je trénovaný, si dokáže udržet chladnou hlavu a je schopný rozumně přemýšlet.

Na střední škole jste studoval knihovnictví, na vysoké škole tělovýchovu. Proč jste si tyto odlišné obory vybral?
Na střední školu knihovnickou jsem šel kvůli tomu, že tam nebyla matematika a bavilo mě čtení. Ke knihám jsem tíhnul celé dětství. Po maturitě jsem začal pracovat. Vzhledem k tomu, že jsem se cítil nenaplněný a většina bývalých spolužáků stále studovala, jsem se pak přihlásil na univerzitu. Původně jsem chtěl studovat filosofii, ale nakonec jsem šel na sportovní fakultu. K tomu mě přiměl především obor Regenerace a výživa ve sportu. A jelikož jsem se výživou léta zabýval amatérsky, moje volba byla jasná.

Pomohlo vám studium při trénování?
Ano, samozřejmě. Například díky znalostem z funkční anatomie, fyziologie, traumatologie nebo ze sportovní medicíny jsem schopen trénink posouvat dál bez zbytečných zranění. Snažím se všechny nabyté vědomosti vkládat do cvičení, tréninků nebo příprav.

Jaký je váš největší trenérský úspěch?
Co se týče konkrétních výsledků, mohu zmínit například druhé místo v amatérské lize v thaiboxu. Pro mě je však největší úspěch to, když nějakého brýlatého rachitického kluka dostanu do formy bez zranění. Myslím si, že je to daleko větší úspěch, než pracovat se samými talenty.

Klíčová slova: trenér, bojové sporty, jiu jitsu, Antonín Kunický

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.