02.11.2019 23:30


Děti si ve Scale vyzkoušely výrobu vlastního filmu

Autor: Jana Tomalová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Animovat a nazvučit svůj vlastní film si v sobotu vyzkoušely děti během dětského filmového festivalu Malé oči v kině Scala. V doprovodném programu si vyrobily vlastní loutku, nahlédly do pokladny kina nebo se nechaly organizátorem festivalu Františkem Topinkou provést promítací kabinou.

Organizátor festivalu František Topinka. Foto: Jana Tomalová

Brno Dílny animace nebo zvukové tvorby nabídlo v sobotu dětem univerzitní kino Scala jako součást dětského filmového festivalu Malé oči. Kromě snímků pro děti si mohli diváci poslechnout instrumentální vystoupení Petra Hladíka k němé grotesce Charlieho Chaplina Kid. Během festivalu diváci nahlédli do zákulisí filmu, ale i kina Scala. Většinu filmů a doprovodného programu vybral organizátor festivalu František Topinka.

Jak a koho napadlo zapojit se do dětského filmového festivalu Malé oči?

Já v Praze působím v aeroškole, která pořádá kurzy filmové tvorby, animace nebo komixu a zabývá se doprovodnými programy pro tamější verzi festivalu, takže odtamtud jsem to tak nějak automaticky přenesl.

Účastní se Kino Scala pravidelně? 

Letos je šestý ročník festivalu, Scala se zapojuje od roku 2017. První ročníky se odehrávaly jen v pražském kině Bio Oko. Letos je zapojeno větší množství kin. Festival má úvod v Praze a pak běží jeho takzvané ozvěny. Ale kino Scala má v tomto jiné postavení, nevyužíváme jen původního repertoáru z Prahy, ale spoluorganizujeme si festival sami.

Takže si sami vytváříte část programu? 

Ano, značnou část. Je to dané i tím, že některé filmy už nejsou premiérové, takže se tam ztrácí kouzlo čerstvého uvedení. Proto máme předpremiérově nasazený film Fany a pes, který třeba v Praze nebyl. (Ten jde do kin až za týden.) Je to příběh z roku 1989, kdy malá holčička hledá možnost, jak vrátit psa své kamarádce, která s rodinou uprchla do západního Německa. Takže se tematicky hodí ke třicátému výročí událostí roku 1989. Zároveň je to film pro možná už staršího diváka, zatímco některé tituly jsou pro mladší děti.

Co všechno si tady, kromě dívání na film, mohly děti vyzkoušet?

Snažíme se, aby byl festival i nějak aktivní. Jelikož většina programu jsou animované filmy, nabídli jsme dílnu animace. Tam děti vytvářely vlastní filmy metodou ruční animace nebo takzvané stop motion animace. Vyzkoušely si techniku velmi podobnou té, která byla použita na filmovém plátně. Ve zvukové dílně si děti zkoušely vytvořit podkres, který nasadily přímo na filmový obraz. Seznámily se s prací zvukaře a především ruchaře. Protože skoro všechny zvuky, které vidíme ve filmu, nejsou autenticky zaznamenané, ale jsou vytvářené pro film dodatečně. 

Celé odpoledne tady probíhaly doprovodné výtvarné dílny pro diváka, který si chce odpočinout, ale něco vytvářet: placky, ploškovou loutku nebo vybarvovat omalovánky s postavami z filmů, které tady viděli.

Jak vznikl nápad zařadit do programu grotesku s živou hudbou?

Důvodů je několik. Jedním z nich je, že letošní propojující téma festivalu je zvuk a hudba ve filmu, úloha té zvukové části ve filmové produkci. A možná je to až klišé, jak předvést, že film je zvukový: pojďme oddělit zvukovou od obrazové složky a ukázat, že je tady nějaká živá produkce zvuku, která se musí chystat na místě. Tam se nabízí ozvláštnění v tom, že i když je hudba nazkoušená, nikdy nevyjde úplně přesná synchronizace, takže zážitek ze sledování filmu s doprovodem je vždycky jiný.

A proč právě Kid? 

Jedna ze společností, která stojí za projektem festivalu, je Aerofilms, a tam uvažují o tom, že by tuto klasickou grotesku znovu nasadili do distribuce. Takže se to takhle šťastně sešlo. Restaurovaná digitální kopie je na festivalu pouštěná bez zvuku, ale pokud půjde do distribuce, už nebude s živým hudebníkem a bude mít svou zvukovou stopu.

Z jakého důvodu jste na konec programu zařadili nejnovějšího Terminátora?

Jednak je to právě skrz tematiku zvuku a hudby, která se prolíná celým festivalem. Film má výraznou zvukovou i hudební složku a hudbu k němu dělal člověk, který je možná vycházející výraznou hvězdou filmové hudby, Junkie XL. A druhý důvod je, že jsme chtěli nabídnout něco v duchu festivalu i pro dospělého diváka a v deset hodin, kdy se film promítá, v kině už víceméně děti nejsou. Samozřejmě se nabízelo sáhnout po nějakém obsahově a umělecky náročnějším díle, třeba nějakém známém muzikálu, ale nakonec jsme se rozhodli pro Terminátora jako pro oddechový film. 

Proč je dobré organizovat filmový festival pro děti?

Ať už je to film nebo literatura nebo hudba, je dobré nabídnout dětem nějakou alternativu, řekněme i kvalitu, kterou festival přináší. Přece jen ne ve všech titulech, ale snažíme se nabídnout něco, co je jiné, poskytnout dramaturgickou pestrost. Filmy s poselstvím, které třeba nebudou mít masový dopad, ale někoho zaujmou.

A nefilmové body programu?

Je pro nás důležité pracovat s filmem v aktivní rovině, ukázat, že kino může fungovat jinak. Že to není jen sál, kam člověk přijde za zábavou, ale že tady může být nějakým způsobem aktivní, zábavu spoluvytvářet. Třeba tím, že se zapojí do workshopů a dílen, které pořádá studio Scala.

Byla součástí festivalu i vlastní, případně amatérská produkce?

Jeden z bodů programu bylo i promítání filmů právě z dílny Scaly. Je to podle mě důležité, aby tady byly promítané amatérské filmy. Jak od dětí, tak od dospělých a od seniorů. Myslím si, že v tom je brněnský festival jedinečný. Je to věc, se kterou bychom chtěli do budoucna pracovat. Ukázat i tvorbu, jak jsme už říkali, malých očí pro malé oči.

Klíčová slova: festival, film, děti, Scala

Fotogalerie


  • Popis: Plošková loutka má pohyblivé končetiny.
    Autor: Jana Tomalová

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.