18.03.2012 23:36


Divadelní soubor Láhor/ Soundsystem předvedl jevištní punk, realismus i komedii

Autor: Lucie Bradová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Divadelní soubor Láhor/ Soundsystém představil svou novou improvizační hru s názvem Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď? na festivalu Malé jevištní formy ve Valašském Meziříčí. Vzhledem k úspěchům z minulých let se mohlo publikum těšit na pořádnou dávku ironie, nadsázky a humoru.

Hra Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď? byla na programu druhý festivalový den, 17. března, a herci ji zahráli ve velkém sále zámku Žerotínů. Krátce před půl šestou diváci zaplnili téměř všechna místa v hledišti. Scéna byla připravena a představení mohlo začít. Příběh pojednává o demonstracích v malém městě na podzim roku 1989.

Radek Rubáš zahrál homosexuálního holiče na maloměstě.

Skupina mladých lidí se svíjí na parketu v rytmu zápaďáckého diska, zatímco opodál žehrá starší metalista na současný hudební vkus revoltující mládeže. Dokonce i na maloměsto, jako je Studénka, se dostalo revoluční hnutí z Prahy a zdejší mladí vymýšlejí, jak se do protestů zapojit. Nikdo se však nechce ujmout vedení. V tuto chvíli se rozpoutává absurdní směsice argumentací a maloměšťáckého alibismu zároveň s touhou pomoci pražským iniciátorům a svrhnout společnými silami skomírající socialistický režim. Účastníci debaty vybírají do vůdčí pozice místního rodáka – emigranta Taubera. Tato postava se na scéně během celé hry ani jednou neobjeví, ale tvoří zvláštní pojítko všech dílčích scén, které se v představení postupně vystřídají. Příznačnou kulisu celé hry tvoří písně legendární kapely The Plastic People of The Universe a Karla Kryla.

Při cestě za panem Tauberem se několik hrdinů ocitá v časové smyčce, která je posune do dvacet let vzdálené budoucnosti. Mají tak možnost vidět, co všechno se za tu dobu v jejich životě s příchodem nového režimu změnilo. To, co spatří, je většinou nepovedená napodobenina jejich vize z dob Sametové revoluce. Hra tak nepřímo naráží na skutečnost, že ne všechny ideály hnutí byly naplněny a ne pro všechny byla změna režimu přínosem. Navíc velmi vtipně poukazuje na maloměšťáctví a alibismus takzvaných malých lidí, kteří se po hlavě ženou do velkého světa.

Prokop Holoubek a Marta Pilařová zazpívali písničku od Karla Kryla.Publikum reagovalo hlavně na skvělé výkony všech herců, kteří vnesli do vypointovaného příběhu ty správné emoce. Velice rychle je dokázali přenést i na diváky, hlavně na ty, kteří v době Sametové revoluce vyrůstali nebo ji zažili již jako dospělí. „Hra se mi moc líbila. Jako na každé jejich hře jsem se od srdce zasmál. Osmdesátý devátý rok jsem zažil jako desetiletý, vnímal jsem vše okolo a dokonce pocházím z malého města. Pobavilo mě to a herci byli úžasní,“ říká jeden z diváků.

Divadelní spolek Láhor/ Soundsystem vznikl spojením členů různých divadelních seskupení. První společné představení odehrál s dvanácti herci v prosinci 2002 na jevišti kina Svět v Hranicích na Moravě. Představení neslo název V bikinách jdem tmou a šlo o zcela improvizovanou operetu.

 

Klíčová slova: Láhor / Soundsystem, sametová revoluce, divadlo, Valašské Meziříčí, zámek, festival

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.