22.11.2011 14:44


Dobrovolnictví a mezinárodní spolupráce byly náplní projektu v Gruzii

Autor: Jana Tomalová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Čtyři studenti Masarykovy univerzity a jeden posluchač Univerzity Palackého se zúčastnili mezinárodního projektu v gruzínském horském středisku Bakuriani. Projekt nesl název Volunteering for peaceful future a zprostředkoval jej studentský spolek BeInternational. Spolu s dalšími sedmi skupinami z postkomunistických států diskutovali o mezinárodních konfliktech a navštívili se svým dobrovolnickýcm programem i děti na Základní škole v Bakuriani.

Autor: Jana Tomalová

Pětice studentů z České republiky se na začátku listopadu zúčastnila projektu Volunteering for peacefull future, který se konal v gruzínském horském středisku Bakuriani. Kromě domácích Gruzínců a českých účastníků se zúčastnily i skupiny z Litvy, Lotyšska, Polska, Ruska, Azerbajdžánu a Moldávie.

Gruzie mnoha lidem evokuje slova jako divočina, chaos, nebezpečí nebo risk. Nejinak tomu bylo  u mých blízkých, když jsem se připravovala na týdenní pobyt v této kavkazské zemi. Snad měli dojem, že budeme spát ve srubu uprostřed stád krav a ovcí. Opak byl pravdou. Gruzie, jinak i Georgia, zem svatého Jiří, je země pokoušející se dokonce i o vstup do Evropské unie. Platí,  že na povrchu vše funguje skvěle, ale realita každodenního života Gruzínce je tvrdší a chudší než život Čecha. Podél horské hlavní cesty se pasou krávy před čerstvě vystavěnými hotely. Za ubytovacími rezidencemi však vykukují obité domy, špalek s hromadou dříví, králíkárny a toulaví psi. Hotelová jídelna pro hosty vypadá skvěle, narozdíl od  kuchyně, která o klasickém sporáku  ještě zjevně ani neslyšela. Tu věc, na které se vaří, peče a smaží lze spíš přirovnat k železnému roštu, pod nímž náhodou končí vývody zemního plynu.

Jedním z interkulturních večerů provázeli mladí z Azerbajdžánu. jejich vlajka proto visí na krbové římse pod gruzínskými fotografiemi a rohy na pití alkoholu. Foto: Jana Tomalová

Gruzínci ale nejsou žádní divoši. Naopak v mnohém, především v pohostinnosti, tanečních a pěveckých dovednostech, leckterého cizince předčí. Ubytování a stravu účastníkům projektu financovala Evropská komise, a tak místní kuchařky připravovaly v hojnosti domácí ovoce a zeleninu, sýry nebo ryby. Každý večer byl navíc ve stylu vybraného národa, některého ze členů projektu. Tak nás hned na začátku přivítali sladkostmi, pitím a jídlem Rusové a Poláci. Azerbajdžánci předvedli plody své země, sladká granátová jablka, a my Češi jsme se pochlubili jablky v županu.

Cílem projektu Volunteering for peaceful future bylo vytvořit dobré vztahy mezi účastníky. I když to nebylo na první pohled rozeznatelné, mezi některými národnostmi na projektu často bublalo napětí nedořešených, právě probíhajících konfliktů. Rusko-gruzínská otázka o území Abcházie zůstává stále otevřená a problematická. Hlavní organizátorka za gruzínskou stranu Ana vysvětlila, proč se Evropské komisi vyplatí investovat do projektů, kde si mladí zdánlivě jen hrají, a proč radši nepomůže svými prostředky ve státech sužovaných válkou. „Je to investice do budoucího míru. Je jisté, že lidé z různých zemí, pokud se z těchto projektů znají, budou k sobě v případě vypuknutí konfliktu tolerantnější,“ řekla Ana Filauri.

Projekty tohoto typu propagují metodu neformálního vzdělávání. Prostřednictvím setkávání různých lidí a debatování na neformální úrovni se mladí dozvídají mnohé zajímavé věci, které se v knihách nedočtou. Jde o očitá svědectví a individuální náhled na věc. Nakonec má ale projekt i další cíle. „Všichni jsme jiní, máme odlišnou historii a zcela rozdílné kulturní prostředí pro život, ale přesto máme mnoho společného. Proto je potřeba se poznávat, naučit se odlišnosti překlenovat a objevovat, co máme společné,“ dodala Ana.

Gruzínský právník Kacha na jednom z workshopů vysvětluje gruzínsko-abcházský konflikt. Foto: Jana Tomalová

 

V pozadí celého projektu a diskutovaných mezinárodních konfliktů stála jediná otázka. Jak dosáhnout ve zdánlivě neřešitelných situacích míru. „Celý život jsem prožil bez války, mír je pro mne proto, přiznám se, prázdné, nic neříkající slovo,“ řekl Michal Kubáň, jeden z mladých českých návštěvníků Gruzie. Totéž ale nemohou říci mladí v postsovětských republikách. „My už jsme si válek užili dost, chceme mít konečně klid,“ podotkl mladý gruzínský skaut Avtandil Abutidze.

Klíčová slova: Gruzie, projekt, Evropská komise, BeInternational

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.