19.04.2014 11:25


Duchovní cesta zpěváka Voxela

Autor: Grabowská Helena | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Mladí, talentovaní a úspěšní – do takové škatulky by se Voxel rozhodně vměstnal. Svůj život se ale rozhodl zakusit i z jiných úhlů pohledu a prozkoumat všechna zákoutí své duše. Vášnivě se zajímá o meditaci, sebepoznávání a veganství.

Na vašem facebookovém profilu se často objevují slova jako meditace, duše, poznání, cesta, hledání proč jste se začal zajímat o duchovní stránku života?


Odpověď je jednoduchá – nešlo jít dál. Dostal jsem se ve svém životě do bodu, který buď může skončit odrazem ode dna, anebo ještě hlubším a ničivějším pádem. Vnímám, že v posledních zhruba třech letech se obrovské množství lidi v mém okolí takto probouzí a najednou život pro ně i pro mě získává nový smysl. Cesta se stává cílem. Láska ze sebe smývá stigma klišé. A mohl bych vyjmenovávat dále.

Také jste začal přecházet na vegetariánskou, potažmo veganskou stravu. Má to něco společného s vaší nově objevenou stránkou života?

Téměř všechno. Když se člověk začne vnitřně probouzet, po chvíli dojde do bodu, kdy je třeba duch probuzen až až, ale tělo za ním zaostává. A jelikož yin a yang musí být v rovnováze, něco uvnitř začne člověka nabádat taky ke změně stravy. Nechci se vyloženě přidávat do nějaké zajeté kolonky aka vegetarián / vegan / frutarián.  Kdybych se už ale musel nějak zaškatulkovat, tak je mi nejbližší veganství. To mi ale nezabrání si čas od času dát rybu, případně nějakou mořskou potvoru, prostě jen proto, že mě tak intuice vede (usmívá se široce). A jelikož je intuice, na rozdíl od rozumu, napojená na duši, snažím se ji poslouchat čím dál víc. Vím, že by mě nikdy nevedla špatnou cestou.

Václav Lebeda alias Voxel, Autor: z archivu Václava LebedyPřátelíte se s Jaroslavem Duškem, který je známý svým zájmem o duchovno. Dokonce převedl bestseller Čtyři dohody do divadelní podoby. Inspiroval jste se něčím právě u něj?


Inspiroval mě nejprve svými hereckými výkony a později i právě svým zájmem o duchovní sféru. Byl pro mě něco jako učitel a průvodce v začátcích mého poznávání. To jsem ho ale ještě osobně neznal. Tu čest jsem měl v rámci fire-walkingu, kdy jsme s ním a celou skupinou přecházeli přes žhavé uhlíky. To byl s jistotou jeden z momentů, který mi změnil život. Už jen ta symbolika –  v plamenech umírá tvé staré já a z popela povstává jako fénix nové. Staré umírá, nové se narodí. Není o tom vlastně celá naše existence?

 

Souhlasím, ale přece jenom se lidé musí něčím živit, vydělávat peníze. Vy máte za sebou už pěknou řádku koncertů, zanedlouho budete objíždět i Majálesy po celé republice. Baví vás pořád to neustálé cestování, živé výstupy, bavení publika?

 

To je právě ten hlavní důvod, proč hudbu dělám. Všechno to nahrávání, natáčení, rozhovorování je moc fajn, ale zastávám názor, že na živých koncertech má interpret stavět nejvíce, protože u všeho ostatního může jít o pózu, přetvářku, nějakou roli. Ale na koncertě lidé prostě podvědomě poznají, jestli to ten člověk myslí upřímně. Cestování samo o sobě je sice někdy trochu únavné, ale o to více zase medituju, abych se hodil do klidu, pohody, načerpal energii a zvládl to ve zdraví (usmívá se). Protože jak říká velký propagátor celostní medicíny, skvělý MUDr. Hnízdil: dobrá imunita rovná se dobrá nálada. A naopak.

 

Když už tedy nejste na koncertní šňůře, jak nejraději trávíte svůj čas?

Pendluju mezi Olomoucí, Prahou, Plzní a rodnou Kopřivnicí, takže mi moc času na odpočinek nezbývá. Jak jsem už zmiňoval před chvilkou, je mi blízká meditace, zajímám se v poslední době více o schopnosti sebeléčení a začínám praktikovat půsty. Taky sbírám všemožné hudební nástroje z celého světa a učím se na ně hrát. Nedávno mi táta udělal obrovskou radost – z Turkmenistánu mi dovezl devítistrunný uzbecký tar. Doporučuju každému si to třeba vygooglit, protože ten zvuk mě dostává do jiné dimenze, podobně jako indický sitar.

 

Objevil jste se hned v několika hudebních soutěžích, ale ani jednou jste nevyhrál. Kdy jste si řekl, že se už soutěží nebudete účastnit a svoji hudební kariéru si vybudujete jinak?

Moc lidí to neví, ale já ve většině těch soutěží byl vlastně načerno, protože v té době jsem už měl smlouvu s labelem, což je proti pravidlům. Jednoduše jsem si tam šel udělat promo, chtěl jsem vidět, jak to chodí, ale hlavně jsem po pár pokusech zjistil, že tudy má cesta rozhodně nevede. Je to cesta rychlého vzestupu, cesta ega a zaslepení. Navíc je hudební trh tak přehlcen, že v současné době podle mě ani vítězství v těchto soutěžích nemá moc smysl. Stačí se zeptat - kde je dnes Vlasta Horváth? Zbyněk Drda? Lukáš Adamec? Tím samozřejmě neshazuju je jako zpěváky, jen chci naznačit, že osud výherců u nás mívá často trpkou příchuť.

Na to právě narážím, v Česku se jen málo interpretů dokáže prosadit natolik, aby měli zvučné jméno a dlouholetou kariéru. Myslíte si, že je možné, abyste se hudbě věnoval dlouhodobě jako svému hlavnímu zaměstnání?


Kdybych nevěřil tomu, že to jde, tak bych už dávno dělal něco jiného. Cítím, že vše, co člověk dělá upřímně, s určitým záměrem, a čemu věří, má smysl. Je důležité si věřit, bohužel my všichni od mala slyšíme málo podpory v nás samotné. Četl jsem nedávno zajímavou statistiku, že dítě slyší v průměru na jednu pochvalu deset pokárání. Co z nás potom má vyrůst jiného než nesebevědomí lidé, co se nemají v lásce? A dále: jediným způsobem, jak ve zkoušce uspět, je zkoušku podstoupit. Tak podstupuji dále (usmívá se).

Studujete plzeňskou univerzitu, myslíte tedy i na „zadní vrátka“ pro případ, že byste se na hudební scéně stabilně neudržel?

Jak jsem řekl před chvilkou, věřím tomu, co dělám. V Plzni studuju obor popularizace hudební kultury, a ten mi může pomoci nahlédnout na hudební produkci z dalších úhlů, čili souvisí s tím, co dělám. Kdybych myslel na zadní vrátka, zaplatím si „rychlokurz“ právničiny v Plzni, prý tam jsou docela experti! (směje se hlasitě)

 

Videoklip k písničce Trip má na Youtube už více než milion zhlédnutí. Na Facebooku vám přibývají fanoušci každým dnem. Čím si vysvětlujete takovýto úspěch? Myslíte si, že je to i vaší aktivitou právě na sociálních sítích?

Moje několikahodinová denní aktivita na internetu má evidentně smysl a zdá se, že ta integrace s fanoušky začíná více a více fungovat. To mi dělá velkou radost a dává mi to energii k další aktivitě a komunikaci na sociálních sítích. A nejen tam. Tou nejkrásnější odměnou pak je, když mi někdo napíše, že jsem jej třeba motivoval ke změně pohledu na svět, na stravu, zdraví. To mě tak hřeje u srdce, že jen kvůli tomuhle to vše mělo a má smysl.

Máte v dohledné době nějaký velký sen, který byste si rád splnil?

Mým snem je nemít sny a žít pouze přítomným okamžikem. Protože vše ostatní je iluze – čas, sny, to jsou iluze. Překvapivě Katy Perry má v předposledním singlu Unconditionally úžasnou větu: „Přijetí je klíčem k bytí, klíčem k opravdové svobodě.“ Takže i mainstreamový pop se evidentně probouzí. Hurá! (směje se)

A co takhle plány týkající se vzdálenější budoucnosti? Plánujete vůbec takhle dopředu, anebo necháváte věcem volný průběh?

Přijmout, co je. Nic víc není třeba. Pak člověka nemůže nic ranit, nemusí nad ničím přemýšlet, může prostě a jen být.

 

 

Medailon:

Václav Lebeda (21) alias Voxel je známý především jako mladá naděje české hudební scény. Pochází z Kopřivnice, studuje v Plzni a se svými koncerty baví každý týden města napříč celou republikou. Začínal jako známá tvář z pěveckých televizních soutěží, postupně začal vydávat vlastní písně a k nim natočené klipy, které na YouTube slaví na české poměry nevídaný úspěch. Ten jen potvrdil vítězstvím na hudebních cenách Óčko v kategorii Objev roku 2013.

Klíčová slova: Voxel, Václav Lebeda, hudba, meditace

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Josef Rýdl | 21. 04. 2014, 19:42
Jen tak dál