09.12.2017 18:35


EGEA nám dává spoustu zkušeností do budoucna, říká vedoucí spolku Simon Matěj

Autor: Veronika Matúšová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Simon Matěj studuje na Masarykově univerzitě třetím rokem kartografii, která ho zajímá už od dětství. Je vedoucím členem brněnské entity organizace EGEA, která sdružuje studenty geografie z celé Evropy. Kromě toho na přírodovědecké fakultě organizuje projekt cestovatelské středy, díky němuž mohou zájemci pravidelně vyslechnout vyprávění různých pozvaných cestovatelů. 

Brno Vedením spolku EGEA a cestováním se zabývá student přírodovědecké fakulty v Brně Simon Matěj. Kromě toho vymýšlí program projektu cestovatelské středy, jehož organizaci převzal od starších kolegů a kam zve cestovatele se zážitky z celého světa.

Kdy jsi se připojil ke spolku EGEA?

Pro prváky jsou organizovány nábory, já ale v té době nejspíš některé úvodní přednášky zmeškal a do spolku se dostal díky kamarádce, se kterou společně cestujeme, až v polovině druhého ročníku. Časem bylo třeba, aby někdo vystřídal starší odcházející členy ve vedení. Tak se do té pozice nejdříve dostala ona a pak i já.

Kdo spolek tvoří?

Jde o sdružení studentů geografie pro sdílení informací, zkušeností a co je hlavní, tak navazování přátelství napříč celou Evropou. EGEA studenty podporuje v tom, aby během studia vycestovali, zlepšovali jazyk a rozvíjeli se tak, jak to v rámci výuky není možné. Obecně studenti geografie mají k cestování kladný vztah. Někdy se zapojují i doktorandi, hodně našich učitelů tady působilo a nyní nás podporují. Je skvělé cestovat po Evropě a mít všude známé. Zapojených měst – entit ‑ je v současnosti asi 90 se čtyřmi tisíci aktivními studenty. Fungovala například i entita v Izraeli, bohužel však zanikla, protože aktivní studenti nenašli své následovatele. V tomto případě byla komplikací i vzdálenost a tedy finanční náročnost. Cestu si členové platí sami.

V čem hlavně spočívá vaše činnost?

Probíhají mezi námi výměny, vybereme si zemi a začneme se domlouvat s danou entitou, zjistíme, zda tam jsou studenti, kteří by pak chtěli vycestovat zase k nám, a domluvíme počet zájemců, který by měl být na obou stranách podobný. Snažíme se přizpůsobit našim i jejich časovým možnostem, přece jen studujeme a často i pracujeme, proto je třeba vše zařizovat předem. Pak jsou různé kulturní akce, kdy nějaký region vytvoří událost, na které pak prezentuje svoji kulturu, tradice, jídlo a tak. Pořádáme také vědecky a organizačně zaměřené akce, kongresy a konference, které jsou zajímavé pro všechny geografy nehledě na jejich zaměření.

Jak je spolek organizován?

Základem je lokální úroveň, v Brně máme srazy jednou za měsíc, kdy jako vedení sdělujeme členům různé novinky nebo zaučujeme mladší. Komunikujeme s naší katedrou a navrhujeme v čem by nás mohla podpořit a my zase naopak ji. Na této úrovni organizujeme různé akce. Naposled jsme byli na Pálavě, zapojili jsme i studenty z Vídně, protože je to přece jen kousek. Na národní úrovni, která nás sdružuje i se slovenskými studenty, probíhají oficiální srazy jednou do roka. Rádi bychom však počet setkání navýšili, je nás stéle více a daří se nám zapojovat nováčky.

Kolik entit funguje v České republice?

U nás máme čtyři entity – kromě Brna v Praze, Ostravě a Olomouci, na Slovensku funguje jedna. Na dané univerzitě musí fungovat katedra geografie. Škola by měla aktivity schválit a důležitý je samozřejmě zájem studentů.

Co všechno obnáší vedení spolku?

Já funguji jako Contact Person, zabezpečuji kontakt mezi entitami. Řeším všechny organizační záležitosti, které pod nás spadají. Vedení na jednotlivých úrovních se pravidelně volí. To, co děláme, nám dává spoustu zkušeností do budoucna, nejenom s organizováním eventů pro desítky lidí, ale také samotná správa skupiny jako entity je záležitost, ke které se málo kdo před dostudováním dostane.

Jak je to s využitím jazyků?

Spousta lidí přišla bez velké znalosti angličtiny, ale studenti se časem rozmluví. Já osobně si nemyslím, že mám velmi dobrou angličtinu, vždy jsem raději anglicky psal a poslouchal, než mluvil, ale teď už jsem schopen reprezentovat na kongresech a komunikovat i jinak než písemně. Prezentace se však týká vedení, normální účastník především navazuje vztahy, trénuje neformální angličtinu. Člověk se zlepšuje, určitě má pak výhodu při zkouškách z jazyka. Tím, že jsme z celé Evropy není problém trénovat další jazyky, němčinu, ruštinu a tak dále.

Souvisí cestovatelské středy přímo s činnosti spolku EGEA?

Primárně tam spojitost není. S cestovatelskými středami začala asi před pěti lety studentka, kterou já osobně neznám. Po ní převzal organizaci kamarád působící v EGEI a potřeboval pomoci, protože jak člověk postupuje studiem dále, je toho více a více. Akce teď tedy už druhý semestr vedu já.

 Kde sháníš kontakty na cestovatele?

Někdy jsou to studenti, moji známí nebo doktorandi, kteří předávají své zkušenosti z cest nebo výzkumů, ti pak mají další kontakty. Někdy mě někdo zaujme na různých facebookových cestovatelských stránkách. Snažím se vybírat různá témata, různé lidi, opravdu záleží na návštěvnících přednášek.

Jakého tématu se týkala poslední cestovatelská středa?

Nesla název Kde ženy vládnou a byla zajímavá jak třeba pro feministky, tak i pro zaryté šovinisty, bylo to něco zcela jedinečného. Jsou zkrátka věci, které se člověk jen tak nedozví, o kterých se nepíše ani v cestopisech. Zásadní je, že cestovatel na místě, o kterém přednáší, strávil několik měsíců nebo tam přímo žije. Zajímavým hostem byla třeba mladá žena, která žije ve Vancouveru, měla přednášku na téma Nejkrásnější treky světa. Sám cestuji a treky jsou mi blízké, proto se mi to moc líbilo. Dosud jsme v kontaktu.

Plánuješ tedy cestu do Kanady?

Do Kanady bych rád jel přes Work and Travel. Tady bychom museli opravdu dlouho vydělávat, abychom v Kanadě jen tak cestovali. Hledám, kde bych se mohl uplatnit příští prázdniny, třeba v rámci pomoci v Africe, kde bychom s dalšími různě pomáhali a vyučovali. Komunikujeme s jednou Češkou a Britem, manželi, kteří tam založili farmu a pomáhají, uvidíme, jak to dopadne.

Jaké máš dosud zkušenosti s cestováním?

Cestuji, ale ne dlouho, postupně vnímám nějaký růst. Vždy záleží i na finančních možnostech a skupině, se kterou vyrážím. Cestuji v rámci egei nebo s kamarády. Třeba jsme ve čtyřčlenné skupině jeli autem až do Helsinek a projeli jsme si pobaltí. Je to low-cost, já myslím, že to je to pravé cestování, v hotelu to není ono. Jiné je pak cestování ve dvojici nebo osamotě.

Takže vyrážíš i sám?

Dost záleží, co člověk od cesty očekává. Letos jsem sám plánoval Camino, což je duchovní cesta. Taková může pomoci ventilovat studijní zátěž během zkouškového, kdy se člověk učí od rána do večera. Nakonec to nevyšlo, ale letos jsem si skočil třeba na Balkán, chodil jsem pěšky beze stanu, jen s malou celtou a spacákem. Člověk neustále hledá hranice, které může pokořit. Lidé třeba neumí anglicky, tak dojde na komunikaci rukama a nohama, nakonec je krásné, že se lze domluvit i beze slov.

Vybavuje se ti z cest nějaký konkrétní silný zážitek?

Když jsem byl letos v Černé Hoře, chodil jsem po horách, po cestách, které zde často nejsou dobře značené. Turistů tam celkově není tolik. Věděl jsem, že by někde cesta měla být, ale prostě nebyla. Došel jsem na vrchol jedné dvoutisícovky, dost unavený z výstupu na slunci se 14 kily na zádech, potkával jsem krávy, které mi kolikrát zastoupily cestu. Tam nahoře bydlela rodina, asi deset lidí na malém prostoru. Poznali ve mně turistu a pozvali mě k sobě. Jedna uměla trochu anglicky, tak jsme se mohli bavit tak. Nabídli mi dokonce Coca-Colu, normálně ji nepiji, ale po tom výšlapu dost sedla. Věděl jsem, že se tam vyskytují vlci a medvědi, ta rodina mi však řekla, že jim vlci několik dní zpět roztrhali ovce, žena se kterou jsem mluvil tam dokonce přišla o manžela, proto mi říkali, že nemám spát venku. Poslali mě níže, do jedné biofarmy. Tam jsem potkal Švýcary, Němce i Francouze, povídali jsme si hodiny. Spal jsem v takové dřevěné chatičce a v noci slyšel, jak lidé zahánějí vlky dále od farmy. Byl to takový ten čistý, dobrý adrenalin, když vám kolem chatičky běhá několik vlků.

Jak moc jsi takovou cestu plánoval?

Z časových důvodů trvala necelých patnáct dnů. Hledal jsem něco levného, a nakonec využil Blablacar. Domluvil jsem se s polským párem a s jednou Ukrajinkou, že mě vezmou. Vykoupali jsme se v Chorvatsku, a pak jsem se odpojil. Na informacích jsem si zjistil, kde jsem, poptal se, co můžu vidět v okolí a vyrazil. Chození u moře jsem rychle vzdal, čtyřicítky jsou zničující. Zajímavé bylo přecházení cest. Fungují tam semafory, ale dost divoce. Musí se prostě shluknout třeba deset lidí a vyrazit přes přechod.

Cestu na Balkán tedy plánuješ znovu?

Ano, rád bych. Původně jsem chtěl až do Albánie, kvůli financím a času jsem ale zůstal v Černé Hoře, která se mi líbila. Podle toho jsem plánoval i cestu zpátky. Náhodou jsem došel na železniční trať, v zemi vede jedna napříč a jedna kratší vedlejší. Řekl jsem si, že by mohlo něco jet, po čtyřech hodinách jsem se dočkal. Někdy byly problémy s cizí měnou na hranicích, jindy nikdo neuměl anglicky, tak jsem po celém vlaku hledal překladatele.

Díváš se při cestování kolem sebe očima geografa?

Něco jsem se už naučil, vím třeba jak krajina vznikla, že někde dříve byla sopka, a tak se poohlédnu po pramenech. Vím, co mám v krajině hledat a částečně v ní umím číst. Nemám také problém s orientačním smyslem, jsou místa, kde má být cesta a není, to už ale není úplně moje vina. Zaměřuji se na tvorbu map, baví mě je číst a také kreslit. Na cestách často potkávám geografy, nebo lidi, kteří mají k oboru kladný vztah.

Jak tě napadlo studovat geografii?

Jako malý jsem hodně ležel v mapách, ale později jsem to ani neplánoval. Byl jsem hodně v přírodě, našel jsem tam určité propojení. Zajímala mě ale hodně třeba archeologie. Každopádně jsem chtěl vždycky někam vycestovat nebo chvíli žít v jiné zemi.

Je nějaká, která ti hodně přirostla k srdci?

Finsko, kde jsem byl několikrát, mám tam přátele. Říká se, že lidé na severu jsou uzavření, ale já tam potkal velmi vstřícné lidi. V únoru jsme byli v Oulu a přátelé nás vzali za severní polární kruh. Koupali jsme se v řece, po půl minutě byl člověk celý modrý, pomalu aby si vysekával v ledu svoje místo.

Jaké jsou tvé další plány?

Chtěl bych navázat magisterským studiem a vyjet na Erasmus. Líbí se mi pobaltské státy – Lotyšsko nebo Litva.

Klíčová slova: cestování, EGEA, geografie

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.