01.04.2012 17:58


Filmového Miláčka si nezamilujete, ale rádi ho mít určitě budete

Autor: Lucie Bradová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

V nejlepší možný čas přichází do kin nová adaptace nejznámějšího románu francouzského mistra provokace Guye de Maupassanta. Miláčka by měli zhlédnout všichni maturanti hlavně kvůli důvěrnému vykreslení dobové nálady a téměř totožnému převyprávění děje, což jim může u zkoušky dospělosti pomoci. Filmové nadšence však příliš nenadchne.

Román o vypočítavém a zcela průměrném člověku, který se pomocí intrik a svádění dostane téměř na vrchol pařížské smetánky, patří dnes již mezi světové klasiky a učí se o něm studenti po celém světě. V době vydání vyvolal ve Francii vášnivé nálady. Dnes oceňujeme jeho nadčasovost a geniální jazyk, který zcela vystihl poměry francouzské společnosti na konci 19. století.

Hlavně z těchto důvodů na sebe režisérské duo Declan Donnellan a Nick Ormerod vzalo nelehkou úlohu. Do dvou hodin bylo třeba vměstnat srozumitelně převyprávěný děj, vykreslení charakteru hlavního hrdiny Georgese Duroye, věrohodně přiblížit dobu a neunudit diváka k smrti. Některé věci autoři zvládli, jiné už méně.

Už po prvních minutách filmu jsem měla špatný pocit z utahaného a líného scénáře, který se ne a ne rozjet. Marně jsem se sama sebe ptala, kam se poděla Maupassantova fantazie a výřečnost. Směsice francouzských výrazů v jinak čistě anglické verzi mohla místy působit až komicky, srozumitelnosti tahle kombinace skutečně nepřidala. Zvláště s vyslovováním francouzských jmen měli někteří protagonisté problém. Naštěstí pro všechny, filmová verze nestaví jen na mluveném slovu, a proto byl celý film pastvou hlavně pro oči.

Výprava se povedla na jedničku. U historických snímků je to samozřejmě nezbytnost, ale v Miláčkovi navíc kostýmy dokonale dotvořily atmosféru pařížského života druhé poloviny 19. století tak, že tomu divák lehce uvěří. Dalším důležitým prvkem u historických filmů je hudba. Trochu jsem se obávala, že dojde ke klasickému tlačení srdcervoucích hlasitých melodií do pasáží, kde by vůbec nemusely být. K mému překvapení se tak nestalo. Hudba Rachel Portmanové byla autentická, nevtíravě plula lehce pod dějovou linkou. Kde nebyla třeba, tam ji tvůrci divákovi nevnucovali. Objevila se v místech, která si ji žádala. Dokonce jsem kvůli ní zůstala sedět v křesle při závěrečných titulcích, což běžně nemám ve zvyku. Hudba a kostýmní výprava jsou stěžejními záležitostmi celého filmu.

 

„Nejmocnějšími lidmi v Paříži nejsou muži, ale jejich ženy!“

Výrazná věta, která ve filmu zazněla, bohužel vystihuje i výkony hlavního hereckého čtyřlístku. Robert Pattinson v roli Miláčka Duroye jen nemotorně sekunduje trojici starších a zkušenějších hereček. Samozřejmě se ve filmu objeví i jeho silnější chvilky, ve kterých dokazuje, že od dob upíří ságy Twilight už stačil posbírat nějaké zkušenosti s hraním. Z jeho častých podivných grimas v obličeji a křečovitých gest však podvratného lamače dívčích a dámských srdcí tvůrci nevykouzlili. Naopak jeho kolegyně Uma Thurman, Kristin Scott Thomas a Christina Ricci byly ve svých úlohách výborné. Příjemně překvapí i obsazení Colma Meaneyho v roli Miláčkova nadřízeného.

Nakonec film ničím ani neurazil, ani výrazně nenadchl. Za návštěvu kina stojí, pokud neočekáváte filmový zážitek roku. Čekají vás dvě hodiny výpravné podívané, úžasně působivé hudby a zuřivě hrajícího Roberta Pattinsona, který na svou průlomovou roli stále ještě čeká.

Klíčová slova: Miláček, film, Maupassant, Robert Pattinson, předloha, Uma Thurman

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.