13.05.2016 19:05


Guerilla Poetring: Chci dostat poezii mezi lidi, říká Blanka Fišerová

Autor: Kateřina Houfková | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: FENOwoMEN

Guerilla Poetring neboli básnění ve veřejném prostoru je umělecký projekt básnířky Blanky Fišerové. Členové početné komunity ukrývají lístky s básněmi v ulicích, lepí je na lavičky v parku, vylepují do výloh nebo píší křídou na chodníky. Úkolem celého projektu je dostat poezii k lidem, zaujmout netradičním způsobem.

Autor: Kateřina Houfková

Jak celý projekt Guerilla Poetring vznikl?

Projekt vznikl téměř před třemi lety, kdy jsem dostala nabídku spolupracovat s Festivalem v ulicích v Ostravě. Připravovala jsem autorská a scénická čtení a přemýšlela, jak jinak ještě mohu dostat poezii mezi lidi. Poezie – nebo celkově umění – v ulicích je fenomén sám o sobě. Ukrývání básní v ulicích jsem ale chtěla spojit i se sociálními sítěmi. Aby se mohly básně šířit, po jejich ukrytí je třeba je nafotit a dát na Facebook s popisem místa, kde je možné je najít. Nyní už existují lidé, kteří na zveřejnění čekají a básně loví. Básně v ulicích nejsou nic nového, ale chtěla jsem to tímto způsobem ozvláštnit.

Celý projekt se od nás začal šířit už i do zahraničí. Do kterých zemí a jak projekt Guerilla Poetring pronikl?

Asi před rokem se odehrávala Guerilla v Brazílii. Jedna dívka našla někde v Praze básničku s odkazem na naše facebookové stránky, napsala mi a zajímala se o to, co vlastně právě našla. Vysvětlila jsem jí celý koncept a ona se pak rozhodla uspořádat Guerillu i v Brazílii. Guerilla Poetring se dostala i do mnoha evropských zemí, také do Číny a Ameriky. Většinou se lidé o projektu dozvědí zprostředkovaně, anebo sami při návštěvě České republiky objeví báseň, kde je vždy odkaz na naši stránku. Ve světě je celkem běžné, že básníci vyrážejí do ulic. Existuje i řada videí, trochu extrémnějších, kdy lidé básní v obchodních domech a všívají básničky do oblečení a podobně.

Iniciovala jste také nějaké podobné řekněme kontroverznější akce?

V Ostravě jsem „rozbásnila“ policejní auta. Za stěrače jsem jim dávala básně čínských básníků. V obchodních řetězcích jsem schovávala básničky do masa nebo různě do potravin. Místo kódů jsem lepila Shakespearovy sonety. Člověk, který si koupil mleté maso, si mohl zároveň přečíst úryvek ze Shakespeara. Na tuto akci mi lidé psali i negativní ohlasy, co si to prý dovoluji znehodnocovat výrobek. Nepovažuji to ale za znehodnocování.

Možná je to spíš přidaná hodnota, nemyslíte?

Ano, kdybyste například vy našla někde báseň, minimálně se nad ní zamyslíte. Je jedno, jestli si pak nenajdete odkaz na náš projekt. Myslím, že to má smysl v danou chvíli, že podstatné je právě to sdělení. Ale určitě nebudu kontrolovat, jestli někdo píše básně ve stylu „láska-páska“. Nehodlám určovat, co má literární hodnotu a co přežije.

Setkáváte se i s nepochopením nebo přímo s negativními reakcemi?

Festival Týden výtvarné kultury jsme zahajovali psaním básní křídou na Moravském náměstí. Do půl hodiny přijela policie, protože nějaký uvědomělý občan si stěžoval, že ho pobuřuje, že se píšou básničky na chodník. Přitom jsme nepsali nic urážejícího nebo provokativního. Bohužel to mělo nepříjemnou dohru, kdy jsme nakonec básně skutečně museli smýt vodou. Akce přitom byla ohlášená předem.

Co vlastně považujete za účel celého projektu?

Lidé se přidávají z různých důvodů. Někdo chce jen napsat milou poezii, nechat ji na lavičce v parku a udělat někomu radost. Já guerillou ráda provokuji. Beru ji také jako způsob, jak upozornit na to, v čem žijeme. Někdo mi nedávno řekl: „Vždyť to není guerilla, je to moc nevinný.“ Myslím ale, že provokace spočívá v něčem jiném, než v ničení věcí. Spíše v tom, aby se člověk v daném okamžiku, kdy báseň najde, zamyslel. Nejde o to posprejovat celé město, ale třeba upozornit na to, že ve veřejném prostoru se v dnešní době nesmí skoro nic.

Na Facebooku máte skoro tři tisíce fanoušků, čím si vysvětlujete takový zájem?

Často se připojují lidé, kteří básně objeví, a projekt je zaujme natolik, že chtějí být jeho součástí. Jsou to lidé, ve kterých je něco tvůrčího a kteří se chtějí k něčemu vyjádřit. Někdy se zapojují i celé školy nebo knihovny, to se stalo například v Olomouci, v Třebíči nebo v Ostravě. Samozřejmě akce není nijak cenzurovaná. Nikoho nesleduji, co kdo vylepuje. Jen nechci, aby se projekt spojoval s nějakým extrémním vandalismem. Někdy akorát zadávám témata básní – jako například básnění o svobodě nebo básnění pro Tibet.

Myslíte, že v dnešní uspěchané a informacemi zahlcené době je stále ještě prostor pro poezii?

Myslím, že je. Poezie se objevuje v multižánrové podobě. Příkladem může být poeziomat Ondřeje Kobzy, na kterém si můžete pustit básně oblíbených básníků. Poezie se propojuje také s hudbou. V tomhle směru poezii stále žije. Jsem ale trochu skeptičtější k poezii v knihách, k literárnímu odkazu. V dnešní době je to menšinová záležitost. Než aby člověk seděl sám doma s básnickou sbírkou, tak si raději zajde do divadla. Nyní se množí divadelní i filmové adaptace básnických děl. Poezie v této podobě je živější, než ta ukrytá v knize. Stejně nás to ale nutí knihy vydávat, náklady jsou ale bohužel stále menší a menší.

Víte o tom své, vyšly vám už dvě básnické sbírky. Čím vaše tvorba může zaujmout?

Moje aktuální sbírka se jmenuje Zlodějky lžiček a je výjimečná ve výtvarném zpracování. Výtvarnice básně ručně přepsala a jsou součástí výtvarné stránky. Kniha je také ručně vázaná, papír je pečlivě zvolený a součástí je také cédéčko. Poezii ráda spojuji s hudbou, proto jsem oslovila pár mých přítel, kteří složili hudbu inspirovanou mojí poezií. Fiktivní svět zlodějek lžiček je poetický, výtvarný i hudební.

Myslíte, že se Guerilla Poetring někdy může stát mainstreamovou záležitostí?

Guerilla je tak menšinová záležitost, že nikdy nebude masovou. Mainstreamu vychází vstříc například aplikace do mobilu Poetizer, díky které může úplně kdokoli napsat báseň a sdílet ji. Chytrý telefon má skoro každý a může napsat v podstatě cokoli. Guerilla Poetring je ale jiný v tom, že se mu musí věnovat čas a energie. Je třeba naplánovat si dobu a místo, následně skutečně do ulic vyrazit a možná i riskovat, že vás někdo chytne. 

Klíčová slova: Guerilla Poetring, Blanka Fišerová, básně, poezie, guerilla, Brno

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Tom Malec | 20. 05. 2016, 13:58
Guerilla poetring je skvělý nápad, jak básně přiblížit širší veřejnosti. Oceňuji také hodnotný rozhovor a příjemně zpracovaný článek. Díky!