04.11.2010 17:38


Iva Bittová: Už se můžu jenom radovat

Autor: Ondřej Topinka | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Velký rozhovor s celosvětově uznávanou umělkyní Ivou Bittovou. O její tvorbě, o tom proč nečte noviny a nesleduje televizi i o tom, co si myslí o nelegálním stahování.

Co Vás vedlo k rozhodnutí odstěhovat se do Hudson Valley?

Bylo toho samozřejmě více, ale nejdůležitější bylo, že jsem měla možnost spolupracovat s americkými muzikanty, kteří přijímali to, co dělám naprosto otevřeně. A těšila jsem se taky na jakousi změnu, že v podstatě vypadnu z té mé lelekovické izolace.

Obzvlášť v Čechách měli lidé docela problém s vaší tvorbou, stále se vás pokoušeli někam zařadit. Dokázala byste stručně popsat svou kariéru?

Když se na to dívám zpětně, tak to, co jsem nastartovala, bylo určitě sousto, které ne každý mohl překousnout. Asi i proto, že tomu většinou ne každý rozuměl. Ale jsem opravdu šťastná, že jsem to dotáhla tam, kde jsem a že mám respekt a uznání kdekoli vystupuju.

Nebylo vám někdy líto, že za hranicemi máte větší uznání než doma?

Já si myslím, že to je taková daň nebo oběť za to, že si můžu svobodně tvořit, co chci. Jsem moc ráda, že ještě pořád mám čas něco tvořit dál. Třeba teprve až teď cítím uspokojení a říkám si, že mohlo přijít dřív.  Na druhou stranu ničeho nelituju, protože určitý kus práce za tím vším je a teď se opravdu už můžu jenom radovat.

Iva Bittová | Autor: Ondřej TopinkaV době internetu je téměř všechno dostupné ke stažení a zdaleka ne vždy legálně. Podle českých zákonů však stahování hudby a filmů není trestné. Jak se vás tento fenomén, coby hudebnice, dotýká?

Můj přirozený instinkt je v zásadě proti tomu, ale nevěnuju tomu tolik času a nesnažím se tím stresovat. Věřím, že moje práce, která je pro mě důležitá a kterou tvořím, je přece jen hodně nekomerční. Tím pádem se necítím ohrožená, že by spousty lidí stahovaly moje alba a nějakým způsobem se to snažili zpeněžit dál.

V každém případě si myslím, že to není fér, ale bohužel s tím se muselo počítat. Jakmile se rozjel internet, všechny ty nové možnosti přístupné komukoli, tak se mělo myslet dopředu i na jakousi ochranu.

Když říkáte, že vaši posluchači nejsou masivní stahovači, kdo si tedy myslíte, že je posluchač Ivy Bittové?

Já mám hrozně širokou škálu posluchačů a vůbec různých ročníků od miminek po staré lidi, různé society. Hlavně si ale myslím, že největší dopad to má na lidi, kteří opravdu mají radost, že vidí něco originálního a spontánního.

Klasická hudba bývá často chybně nazývána hudbou vážnou. Vaše housle nejsou zrovna typický mainstream, ale stejně by si je málokdo troufl nazvat vážnou hudbou. Myslíte si, že vaše tvorba tak přibližuje klasickou hudbu mladším ročníkům?

Já se od malička pohybuji ve více žánrech. Od dětství jsem na housle hrála klasickou školu, dodneška cvičím stupnice, etudy a přednes. Housle jsou nástroj, který stálý trénink vyžaduje. Nechci ale, aby mě někdo zařadil do nějakého fidlování, což se také děje. Podle mě jsou housle blíže folklorní hudbě, ale já se snažím obsáhnout ten nástroj jako celek, který něco nabízí a něco také vyžaduje. Z klasické hudby tedy určitě hodně čerpám, nechávám se jí inspirovat. O to svobodněji pak můžu tvořit to, čemu pak můžu říkat moje hudba, která se mnou souzní a kterou chci prezentovat publiku a posluchačům. Je to propojené žánrově, ale já bych oddělila vážná/nevážná, klasická/neklasická, jazzová/jakási – pro mě je to všecko jedna hudba.

V rámci vlastní hudby často používáte jako hudební nástroj i svůj hlas. Někdo kloktá vajíčka a podobné chuťovky. Staráte se vy nějak o své hlasivky?

Vůbec nic, já se akorát snažím žít tak, abych měla dostatek energie. Abych odehrála koncerty s tím správným nasazením, protože si prostě nemůžu dovolit přijít před lidi unavená. Když už jsem si jakousi pozici vytvořila, tak je nesmím zklamat.

Jak tedy vypadá váš denní režim?

Na koncertech musím tu energii dát, takže musím hodně spát a zdravě jíst a cvičit a být celkově v kondici. Já v podstatě nic jiného nedělám, ale těší mě to. Nemůžu říct, že by se mi po něčem stýskalo.

Předpokládám, že jako hudebnice máte velmi dobrý sluch. V dnešní době už snad jenom doma můžete slyšet ticho…

Tahle domácnost je speciální díky mému úžasnému sousedovi panu Koťovi, takže je tak ošetřená, že kromě ledničky tady nic nebzučí. Všechny brumy a bzukoty různých elektrických drátů u nás odstranil.

A co říkáte na dnešní všudypřítomný hudební smog – v obchodech, v restauracích, atd.?

Mám hrozně senzitivní sluch, ale mám nový poznatek z cest. S úlevou zjišťuji, že v mnoha obchodech v New Yorku nehraje vůbec nic, ani rádia ani muzika a je tam naprostý klid. A je to pak o úplně jiné komunikaci mezi lidmi. Doufám, že se to tedy rozšíří dál, protože lidé jsou unavení tím hlukem, který nás obklopuje.

Co se hluku týče - nevidím tady televizi, máte ji doma vůbec?

Televizi máme, kterou zapíná občas jenom nejstarší syn, když se dívá na zprávy a v Americe televizi nemám vůbec. Když přijedu např. na hotel, tak tohle je opravdu ta poslední věc, kterou bych chtěla řešit. Jinak ale sleduji, že zejména mladší generace se od televize taky odstřihává. Když pak něco potřebují, tak si to najdou na internetu a tvoří si svůj vlastní svět a sledují jen to, co je zajímá.

Podobný názor se totiž objevil i v souvislosti s novinami – tištěné nemají budoucnost a lidé si stáhnout do počítačů jen to, co je bude zajímat. Co si o tom myslíte?

Já nečtu noviny, ale myslím si, že má smysl je vydávat. Mě osobně se třeba libí New York Times, ale tady jsem bohužel zanevřela. Tady asi jediný plátek, který z těch deníku vzbuzuje určitý respekt, jsou Hospodářské noviny. Jinak to prostě nejde, to se nedá! A časopisy ty jsou úplně mimo. Takže já si nechci špinit mozek, to je můj názor.

Na Facebooku existuje skupina "Iva Bittová" a máte v ní přes tisíc fanoušků. Jak se stavíte k těmto sociálním sítím?

Já to bohužel vůbec neotvírám. Já na to nemám čas, za den mám totiž tak hrozně malinko času, že ten věnuju těm nejužitečnějším věcem. Když mám víc času, tak můžu něco upéct nebo dělat nějaké ruční práce. Ale facebook… já vím, že to občas spravuje můj syn – nebo je to myspace? Já se v tom ani nevyznám. Jediné, čemu se snažím trošku věnovat, jsou mé webové stránky.

Vy sama často koncertujete a člověk tak má šanci slyšet vás naživo. Jaký je váš názor na tzv. studiové zpěvačky, které s vypětím všech sil něco nazpívají ve studiu a naživo pak nejsou schopny vydat tón?

To mě vůbec nezajímá. Já jsem nikdy nepřistoupila na to, abych zpívala kdekoli, kdykoli na playback. Mám k tomu svůj určitý názor a to je v podstatě i důvod, proč jsem odmítla některé ceny, protože jsem věděla, že tam budou ti umělci zpívat na playback.

A kdy se posluchači dočkají dalšího studiového alba Ivy Bittové?

Doufám, že brzy, teď s tím mám trochu problém. Mě oslovil Manfred Eicher z vydavatelství ECM a měla jsem domluvený termín nahrávání před necelým rokem, ale pak se všechno strašně zkomplikovalo těmi chřipkami a vulkanickým prachem. Každopádně pokud vše půjde, jak má, tak chci nahrávat na sklonku tohoto a na počátku příštího roku a někdy později příští rok vyjde moje nové studiové album od ECM.

____________________________________________________________________________

IVA BITTOVÁ - nar. 22. 6. 1958 (Bruntál)

Jedna z nejvýraznějších osobností české hudební scény. Před třemi lety se odstěhovala z jihomoravských Lelekovic do amerického Hudson Valley. Aktuálně připravuje své nové studiové album a koncertuje po celém světě - a to jak sama, tak i se svým mladším synem Tonym. 

Rozhovor proběhl v jejím domě v Lelekovicích a ačkoli má za sebou spousty úspěchů, je Iva Bittová velmi srdečná a milá. Nejenže souhlasila s rozhovorem pro studentský portál, ale ještě mě pravidelně uklidňovala "Ježiš, jsme lidi!". Víc takových, jako je ona.

Klíčová slova: Iva Bittová, rozhovor

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.