21.03.2020 14:03


Izolace může vztahům pomoci, začněte svůj život strukturovat, říká psycholožka

Autor: Anita Hofmannová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Jitka Reitterová působí jako školní psycholog, pracuje s problémovými dětmi a má zkušenosti z manželských poraden. Vládou vyhlášený nouzový stav může mít za následek psychické problémy nebo nejistoty v domácnosti. Psycholožka zodpověděla na otázky, které se nabízí v této neobvyklé a občas i nelehké době.

Psycholožka Jitka Reitterová. Autor: František Reitter (syn Jitky Reitterové)

BRNO - V České republice byl vyhlášen nouzový stav. Lidé by neměli opouštět dům, pokud to není nezbytně nutné a měli by většinu času zůstávat doma. To pro někoho není lehké, obzvláště například pro nefungující páry nebo rodiče s dětmi. Rozhovor s psycholožkou Jitkou Reitterovou pomáhá lidem pochopit, co se uvnitř jejich hlavy během nucené izolace odehrává. "U lidí, kteří jsou výbušní a rádi se hádají i v běžném životě, zátěžová situace tyto vlastnosti ještě zvýrazní. Flegmatici, které jen máloco rozčílí, jsou v tomto směru více odolní," říká.

 

Co byste poradila rodinám, které mají doma děti ve školním věku a zákaz vycházení je pro děti už příliš dlouhý?

I pro děti je důležitý určitý režim. Celá rodina by si měla sednout kolem stolu a domluvit se, jak to v tomto nouzovém stavu bude fungovat u nich doma. I malé děti jsou schopné spolupracovat ve chvíli, kdy pochopí, že situace je vážná a každý má svůj díl zodpovědnosti. Dohodněte se na denním rozvrhu, který bude akceptovat důležité potřeby všech. Je to příležitost vzájemně se učit toleranci, respektu a trpělivosti. Důležité je uvědomit si, co je nepříjemná okolnost, kterou ani rodiče ani děti nemohou změnit. Ale že jsou i věci, které můžeme mít pod svou kontrolou – jak se budeme k sobě chovat, co budeme dělat.

Přimlouvala bych se za možnost poskytnout dětem "vyvenčení" každý den. Vypustit je na zahradu. Nebo je naložit do auta, pokud máte tu možnost, vyvézt je za město do přírody. Tam je nechat vyběhat, vzít s sebou míč, zorganizovat improvizovanou opičí dráhu přes přírodní překážky. Pokud bydlíte ve městě, a nemůžete dětem umožnit bezpečný pobyt venku, musíte improvizovat. Pohyb je dětem naprosto přirozený. Aby vám nezbořily byt spontánní fyzickou aktivitou, musíte ji zorganizovat. Zavedla bych hodiny tělesné výchovy – i doma se dá cvičit. A mnoho maminek i tatínků doma pravidelně cvičí. Přiberte ke svému cvičení děti. Motivačně působí aktivity, na kterých je možné pozorovat zlepšování, jako je navyšování množství či prodlužování času.

Může mít zákaz vycházek na děti špatný vliv v oblasti morálky či poslušnosti?

Když se situace dobře výchovně zvládne, tak ne. Naopak může posílit vědomí toho, že každý z nás má zodpovědnost za dění v rodině, každý přispívá svým dílem. Je jasné, že morálně volní vlastnosti jsou při dlouhodobém pobytu doma oslabené. To vám potvrdí každý, kdo pracuje v režimu home office. Proto neklaďte na děti příliš velké nároky. Nechtějte po nich, aby doma věnovaly školní práci stejné množství času, jako by jí věnovaly ve škole. Doma nejsou kamarádi, kteří každé činnosti dodávají aspoň trochu nádech zábavy a motivují k akci. Chybějící sociální kontakty, které děti nutně potřebují, jim nechte naplňovat pomocí sociálních sítí, mobilů atp. Neřešte tolik čas, který u nich stráví. Vždyť i my, dospělí, teď více využíváme technologie k naplňování svých potřeb.

Jak by rodiče měli přistupovat k dětem, pokud oni sami se cítí po každém dni doma s potomky unaveni, ale i přesto musí děti nějakým způsobem zabavit?

Rodiče by si měli uvědomit, že nejsou supermani, kteří musí vždy a všude všechno zvládat. Mají právo být unavení, podráždění, smutní. A děti to mohou vidět. Stačí jim vysvětlit, jak se teď cítím a proč. Děti jsou hodně sebestředné, myslí si, že všechno se děje kvůli nim. Proto je potřeba jim vysvětlit, že teď jsem smutná, ale není to kvůli tomu, že jsi zlobil, neposlouchal, odmlouval, rozbil talíř. A říct, co teď potřebuji. „Jsem moc unavená a bolí mě hlava, protože mám hodně starostí v práci. Potřebuji půl hodiny ticho, zavřít oči a odpočívat. Prosím tě, běž si hrát do svého pokojíčku/číst si/dívat se na televizi. Potom si spolu budeme hrát/připravíme si spolu večeři/zatelefonujeme babičce."

Každopádně to, co teď rodiče nejvíce potřebují, je trpělivost. Stále si uvědomujte, co je podstatné a na čem budete trvat. A co až tak podstatné není a nad tím klidně mávněte rukou. Moc se mi líbí rada slovenského herce Michaela Satmáryho: „Vytvořte si fiktivního člena rodiny, na kterého sveďte všechny nepravosti, které se doma dějí. My máme doma Roberta, který všude po bytě nechává skleničky od pití. Fakt už nevíme, co s ním máme dělat." Myslím, že je to terapeutické pro děti i rodiče. Humor snižuje napětí, a navíc přesměrujete negativní emoce na někoho neexistujícího.

Jaký bude mít dle vás zákaz vycházení dopad na ne úplně funkční partnerské dvojice, které jsou nyní nuceny zůstávat většinu času spolu sami doma?

Ponorkovou nemocí někdy trpíme ve vztahu všichni. Pokud spolu trávíme hodně času, máme společné koníčky nebo dokonce spolu i pracujeme na jednom pracovišti.  Náchylnější k ponorce jsme v mimořádných situacích, jako je například dovolená, dlouhé vánoční svátky a tak dále. V takových situacích můžeme začít pociťovat nespokojenost, vnitřní napětí, úzkost. To se potom projeví v našem chování vyvoláváním konfliktů, slovní agresí, v nejhorším případě i fyzickou agresí. Náchylnost k ponorce je různá u různých lidí. Záleží na jejich osobnostních vlastnostech. U lidí, kteří jsou výbušní a rádi se hádají i v běžném životě, zátěžová situace tyto vlastnosti ještě zvýrazní. Flegmatici, které jen máloco rozčílí, jsou v tomto směru více odolní.

V extrémních situacích, kdy cítíme ohrožení naší samotné existence, vstupují do hry další faktory. Většina lidí přehodnocuje svoje priority, systém hodnot. Plně si uvědomuje, co je opravdu důležité. V takové chvíli může u vztahů, které se zdají být narušené, dojít k přehodnocení, uklidnění, smíření. Paradoxně tak nucená izolace může vztahu pomoci. Umožní mám znovu si uvědomit, proč jsme se do partnera zamilovali, proč jsme toužili být s ním, proč jsme s ním chtěli vychovávat děti. 

Může mít nařízená karanténa vliv na dlouhodobé psychické zdraví člověka?

Může. Stejně jako každý dlouhodobý stres. Záleží na celkové psychické odolnosti člověka, která ovlivňuje jeho schopnost adaptace, přizpůsobení, zvládacích mechanismů. Co je pro jednoho mírná zátěž, pro druhého může být extrémně náročná situace. Záleží na tom, z jakého materiálu jsme stvoření. Když slunce svítí na hrudku másla, změní svoji strukturu během několika minut, kdežto kámen se ani nehne.

Pokud subjektivně vnímám situaci jako extrémně náročnou a mám pocit, že ji nezvládám, potom může dojít k takové dezintegraci osobnosti, jako je narušení stability či rozpad. Ale to většině populace nehrozí.

Co by měl člověk dělat, pokud na sobě pozoruje, že ho domácí karanténa začíná negativně psychicky poznamenávat?

Začít svůj život strukturovat. Pokud chodíme do práce nebo do školy, má náš život nějaký řád, strukturu. Do jisté míry jsme organizovaní pracovní dobou, rozvrhem hodin a podobně. Pokud zůstáváme doma, dostáváme se do situace, kdy jsme si sami sobě pánem. Sami rozhodujeme o svém čase a svých aktivitách. Zpočátku se to zdá jako úžasná věc – svoboda, volnost. Po "proflákaných" dvou dnech už ale pociťujeme frustraci, neuspokojení, začínáme mít pocit ztráty smyslu života.

Důležité je proto každý den naplánovat. Nejlépe večer si udělat plán na příští den, abych usínala s pocitem, že mě zítra něco čeká. Něco, co je pro mě důležité, i když je to třeba jen nějaká drobnost. Neměňte svoje zaběhané rituály. Vstávejte ve stejnou hodinu, jako kdybyste šli do práce nebo do školy, vyčistěte si zuby a vysvlečte se z pyžama. I když je omezené vycházení na veřejnost, choďte každý den na chvíli ven, nejlépe do přírody. S vaší psychikou to udělá divy. Příroda totiž funguje pořád stejně. Slunce pořád ráno vychází, ptáci zpívají a snáší vejce, stromy pučí a jarní kytky kvetou. To psychiku uklidní, na chvíli prožíváme fakt, že svět je v pořádku. Důležité ale je se opravdu procházet a prožívat přítomný okamžik. To znamená plně si uvědomovat, co vnímáme všemi smysly. Aktivně se soustředit na to, co vidím – barevné květy, letící ptáky , slyším – šumění stromů ve větru, zpěv ptáků , cítím – vůni vlhké země, květů, zápach tlejícího listí , čeho se dotýkám – moje nohy stojí pevně na zemi, hladím kůru stromů , jakou chuť mám v ústech – v lese teď roste plno planých rostlin, které se dají konzumovat přímo na procházce. Například popenec, sedmikráska, bršlice.

Vyrovnat se s nepříjemnou realitou, se kterou se nemohu aktivně vypořádat, mi dobře pomůže únik od této reality. To nastane, když se věnuji činnosti, kterou mám ráda, která mě zcela pohltí. Doufám, že každý člověk něco takového má. Může to být čtení knih, sledování filmů, poslouchání hudby, cvičení, ale také třeba hraní počítačových her. 

Pozor ale na takzvané falešné ráje. Do těch se dostáváme, pokud jako formu úniku zvolíme drogy, včetně alkoholu. Dostaneme se sice do ráje, ale jen na chvíli. A po odeznění působení drogy zjistíme, že problém nejen, že nezmizel, ale že navíc přibyly další.

Jak by se lidé měli udržovat i přes nařízená omezení v psychické pohodě?

O tom se zmiňuji už v předchozí otázce. Ještě bych doplnila, že při existenciální krizi – pocity absence smyslu, bezmoci a beznaděje – dobře pomáhá, když pomáháme jiným. Pocit štěstí vzniká jako vedlejší produkt činnosti, která nějakým viditelným způsobem pomáhá druhým. Potřebnějším, bezmocnějším, zranitelnějším. Udržujeme si tak vědomí toho, že my sami jsme schopní se postarat o druhé, a tudíž i o sebe. Pokud se přesto stále budete cítit špatně, zavolejte na linku důvěry. Nebo se přidejte do facebookové skupiny "Dobro v době korony – Brno a JmK" 

U lidí, kteří jsou výbušní a rádi se hádají i v běžném životě, zátěžová situace tyto vlastnosti ještě zvýrazní. Flegmatici, které jen máloco rozčílí, jsou v tomto směru více odolní.

Klíčová slova: psycholog, psycholožka, rozhovor, koronavirus, karanténa, ponorková nemoc, děti

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.