27.03.2014 18:06


Jak jsem vynášela odpad: Příběh o kumbálku, popelnicích a jiné zvířeně

Autor: Barbora Poláčková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Snad v každém vztahu existuje téma, které partnery rozděluje. Téma, které kdykoliv se objeví, tak skončí hádkou. Myslela jsem, že se týkajá důležitých věcí. Že jsou to zásadní problémy, které reflektují postoj k životu a výchovu partnerů. Nikdy jsem netušila, že v mém vztahu tím tématem budou nejspíš popelnice. 

Za dva roky našeho vztahu jsme s přítelem pár výměn názorů měli. Většinou se týkaly mých pozdních odchodů a příchodů, ranní neschopnosti vstát, Frankfurtské školy či frankfurtských párků. Největší rozkol ve vnímání okolního světa jsme však měli minulý týden.

Po roce odhodlávání jsme se konečně vrhli na úklid kumbálku. V našem bytě se za ta léta, co je pronajímán, vystřídalo mnoho studentů, kteří kumbálek vždy využívali jako odkladiště. Boty mají prasklou podrážku? Šup tam s nimi! Pračka už neslouží? Místa je přece dost! Bývalý přítel si zapomněl odnést oblečení? Naše soukromá černá díra to zachrání!

Barbora PoláčkováPo hodině vyklízení, kdy jsme objevili krabici slipů, olověné šípy, vázu z období dynastie Ming, miliony tašek s taškami a další skryté poklady, bylo vše konečně roztřízeno. Krabice s věcmi na vyhození zabíraly celou předsíň a věci určené k archivaci se osaměle krčily v policích, o jejichž existenci jsme před úklidem ani nevěděli. Při pohledu na bordel v místnosti se vynořila Nerudovská otázka: Kam s ním?

Iniciativy se ujal spolubydlící, který vše aktivně roztřídil na recyklovatelné a nerecyklovatelné. Vzhledem k tomu, že nejbližší popelnice na tříděný odpad jsou pět minut pěšky, nelenili jsme a s náručemi plnými plastů, papírů a skla se vydali na noční procházku. Zatím šlo všechno hladce a nic nenasvědčovalo tomu, že by měl někde nastat problém.

Cestou zpět jsme rozpoutali diskusi na téma, kdy se vyváží popelnice. Když jsme se shodli na tom, že patrně další den ráno, zdálo se, že nám vše hraje do karet. Po příchodu domů to ale začalo. Už už jsem chtěla zvednout krabici plnou směsného odpadu a vydat se do přízemí k popelnicím, když mě přítel chytl za ruku. „Blázníš?“ povídá, „napřed musíme vymyslet plán.“ Chvilku jsem na něj nechápavě koukala, než mi došlo, že to myslí vážně. To už se však do rozhovoru zapojil spolubydlící a společně začali řešit, jak co nejnenápadněji odpad propašovat. Nesměle jsem navrhla, že vše prostě můžeme vzít a odnést. Tak šokovaný pohled jsme již dlouho neviděla.

Dnes již vím, že zjišťovat co je na mém plánu špatně se nevyplácí. Zvlášť pokud jde o popelnice. Přednášku o tom, že všechny dámy, které žijí v našem domě, nemají na práci nic jiného, než v jedenáct hodin večer stát v předsíni a kukátkem kontrolovat, že nikdo nedělá nic špatného, jako třeba (nedej bože!) pašování neobvyklého množství odpadu do společných popelnic, bych si tím odpustila.

Ono je totiž odnášení smetí velká věda. Člověk si musí přesně vypočítat, kolik odpadu se ještě do popelnice vejde, aby se dala zavřít. Kdyby odpad vyčuhoval ven, nebo ještě hůř ležel vedle nebo na popelnici (hrůza, hrůza), tak ho popeláři nevyvezou. Za to nejsou placeni. To je snad logické. Ještě děsivější je představa, že by ráno chtěl někdo vynést koš a zjistil, že popelnice jsou plné. V takovém případě by musel jít ještě jednou a to by zcela narušilo naše sousedské soužití a mohli bychom od domácího dostat důtku.

Moji pánové se nakonec dohodli, že půjdou do rizika. Co nejtišeji přestěhovali krabice do výtahu a odjeli k popelnicím. Pohled na můj nevěřícný výraz jim patrně zabránil v tom se zeptat, jestli půjdu taky.

O pár dní později jsem téma znovu nadnesla, abych příteli vysvětlila, že jeho názory považuji za lehce paranoidní. Dozvěděla jsem se, že jsem naivní nezkušený idealista, co nemá ponětí, jak to v tomhle tvrdém světě, kterému vládnou popeláři a baby s kukátky, chodí. Rozhodla jsem se, že pokud to nebude životně důležité, téma už nikdy nenadhodím. Budu předstírat, že se vším souhlasím a kdykoliv se naskytne příležitost, tak naplním popelnice až po okraj. Pro harmonický vztah je přece nutné udělat maximum.

Klíčová slova: fejeton, výměna názorů, odpad, popelnice

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.