28.03.2014 12:48


Jak se rodí písnička

Autor: Jurák Jan | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Hudbu dnes poslouchá téměř každý. Ne všichni si ale dovedou představit, jak jednotlivé písně vznikají. Před necelým týdnem jsme s kapelou jednu takovou písničku nahráli. Přestože profesionální hudebníci tvoří své písně nejspíš trochu jinak, přináším alespoň stručný popis toho, jak může takové nahrávání ve své základní podobě vypadat.

Kytarové a baskytarové kombo ve studiu Reset.Půl deváté ráno. Ještě zbývá naložit posledních pár věcí a můžeme vyrazit. Cílem naší cesty je nahrávací studio Reset, nacházející se v brněnských Obřanech. Jedná se o velmi klidné místo a klid je přesně to, co potřebujeme. Nic se nesmí uspěchat. Vyjíždíme ze Slavkova u Brna a po krátké cestě jsme již na místě. Majitel studia a zvukový mistr Roman Kašník nás vítá už od branky svého domu. Po krátkém pozdravu začneme nosit věci do studia. A že jich není málo. Cesta od brány až ke dveřím není úplně nejkratší a zrovna bicí se docela pronesou. Stojany, virbl, činely, basový buben, přechodové bubny a další součásti soupravy se pomalu přesouvají na své místo a já trochu nervózně kontroluji, jestli nic nechybí. V tomto množství se snadno na nějakou drobnou, ale zásadní věc zapomene. Kluci si z kapely si mezitím také nanosili svoje kytary a aparáty. Můžeme začít.

Naším plánem je nahrát pouze jednu písničku. Máme na to celý den. Někomu by se to mohlo zdát jako spoustu času, ale opak je pravdou. Budeme rádi, když to stihneme. V tomto studiu jsme už jednou byli, a tak víme, že není na co čekat. Jako první se nahrávají bicí. Složení soupravy mi zabere asi dvacet minut. Poté přijde na řadu zvučení. To se stane asi nejzdlouhavější částí celého dne. Roman nejprve osazuje každý buben vlastním mikrofonem a bicí se pomalu začínají zamotávat do změti kabelů. Já vše zpovzdálí jen tiše pozoruju. Upřímně – příliš tomu nerozumím. Mikrofonů je spousta druhů a prakticky každý je jiný. Cílem je samozřejmě dosáhnout co nejlepšího zvuku. K tomu slouží i samotná nahrávací místnost. Ta je vybavena speciálním obložením. Jen strop je obložen hned několika absorpčními panely, další jsou pak po stranách.

Když je vše na svém místě, je potřeba to taky vyzkoušet. Každý buben se zvučí zvlášť. Bum, bum, bum a tak pořád dokola. Vše jde dobře do té doby, než se dostaneme k malému bubnu. „Ten virbl se mi vůbec nelíbí,“ říká mi Roman do sluchátek. Můžu jen souhlasit. Nyní přichází na řadu tak trochu půlhodinka alchymie. Bicí se (na rozdíl od jiných nástrojů) ladí podle vlastního uvážení, nikde není psáno jak přesně má co znít. Otáčím šrouby doprava i doleva a blána se střídavě povoluje a napíná. Problém však stále trvá. Vše je špatně a čas plyne. Nakonec přijde na řadu zatlumení blány. Sláva. Můžeme pokračovat a konečně začít nahrávat. Dostanu na výběr, jestli mi náš kytarista Tomáš bude do sluchátek hrát na kytaru, abych věděl, ve které části písničky se zrovna nacházím, nebo budu hrát na prázdno. Vybírám si druhou variantu a metronom začne pomalu udávat rytmus.

Bubny. Foto: Jan JurákPrvní pokus nebyl nic moc. Zatímco já mírně zrychluji, metronom neuhne ani o kousek. Následují další tři pokusy, přičemž ten poslední je nejlepší. Z nahrávací místnosti se vracím k mixážnímu pultu, abych si vše poslechl. „Nezní to špatně, já už bych to nechal,“ říká Roman a mně se ulevuje. Mám to za sebou. Na řadu přichází další rytmický nástroj – baskytara. Baskytarista začne nahrávat do mého podkladu a po pár pokusech je hotovo. Více variant se u každého nástroje pořizuje hlavně z toho důvodu, aby se špatně znějící pasáže daly nahradit těmi lepšími.

V tomto momentě zbývá ještě kytara a zpěvy. Nahrávání kytary je poměrně náročný proces. Opět se pořizuje několik pokusů, ale také několik vrstev. Stejně tak se pracuje i se zvukem nástroje. U rytmického doprovodu je tvrdší, u jemných vyhrávek naopak jemnější. Po zaznamenání všech kytarových partů se začne s vybíráním těch nejlepších momentů v nahrávce. Tomáš spolu s Romanem takt po taktu pozorně prozkoumávají celý záznam. „Tady jsem nedomáčkl,“ říká Tomáš a volí raději jinou verzi. Tento výběr zabere velmi mnoho času, ale pro celkovou podobu písně je zásadní. Nyní je na řadě zpěv. Tomáš nejprve nazpívá první hlas a baskytarista Ondra poté druhý. Vše samozřejmě opět několikrát.

Následně se zas a znovu vybírají nejlepší části z jednotlivých verzí a kolem šesté hodiny odpoledne je hotovo. „Myslím, že to zní dobře chlapi,“ chválí Roman a nás jako kapelu to samozřejmě těší. Nyní nahrávku čeká ještě takzvaný mix, při kterém se upravují hrubé zvukové stopy a píseň dostává výsledný zvuk, a pak ještě mastering, což je finální úprava nahrávky. Toho se však my jako kapela už tento den neúčastníme. Po devíti hodinách nepřetržité hudby toho máme všichni dost. Nezbývá než sbalit nástroje a plni očekávání budoucího výsledku naší práce se vydat domů. Snad to bude stát za to.

Klíčová slova: nahrávací studio, Reset, nahrávání,

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.