27.04.2012 19:27


Jak si užít pořádnou lyžovačku a nepřijít při tom na buben

Autor: Lucie Bradová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Ekonomika

I studující mají občas právo na odpočinek od vysedávání v knihovnách, nočního studia a listování nekonečnými skripty. Bohužel, stejně jako vše v dnešní době, zábava spojená s cestováním a aktivním sportovním vyžitím stojí nemalé peníze. A těch nemá chudý student nikdy nazbyt.

Na dovolenou člověk obvykle šetří minimálně dva měsíce dopředu. Když pak přijde vytoužené datum odjezdu za odpočinkem a novými zážitky, chce mít jistotu, že investované peníze se mu v odpovídající míře vrátí v kvalitě poskytnutých služeb. Obzvláště pak, když zmíněné úspory pocházejí z nekonečných hodin odpracovaných na brigádách, kde minimální mzda může občas zavánět vykořisťováním.

Letos jsem své úspory vsadila na zimní dovolenou v italských Alpách ve středisku Livigno, které je vyhlášené svým umístěním v bezcelní zóně. V době, kdy u nás slézal poslední sníh z hor do údolí, mě v osmnácti stech metrech nad mořem čekaly ryze zimní podmínky. Čtrnáctého dubna ve středisku vypukla tradiční akce s názvem Free skipass, která se každoročně koná jak na jaře, tak těsně před Vánocemi. Princip této nabídky je jednoduchý - nalákat co nejvíce návštěvníků poskytnutím týdenní permanentky zdarma k zakoupenému ubytování. Noc ve standardně vybaveném apartmánu s vlastní kuchyní a koupelnou vyjde v Livignu přibližně na pět set korun za noc. V porovnání s cenami v Česku se dostáváme k první z mnoha výhod zimní dovolené v zahraničí. Například ve Špindlerově Mlýně nebo jiných velkých lyžařských střediscích u nás se cena ubytování za jednu noc šplhá až k tisíci korunám na osobu.

V případě navštěvy Livigna právě v termínu konání akce tedy automaticky odpadá jedna výdajová položka. Ceny skipassů v horském středisku na hranici Itálie a Švýcarska se jinak v hlavní sezoně pohybují až okolo dvou set euro za šestidenní lyžování. Po přepočtu na koruny a porovnání s cenami českých středisek tentokrát vítězí tuzemské lyžařské areály. Je ale nutné vzít v potaz další dostupné služby a srovnat rozlohu a délku svahů. Tyto dva faktory totiž jasně hrají do karet alpským střediskům.

Do Livigna se dá dostat tři a půl kilometru dlouhým tunelem Munt La Schera, který propojuje švýcarskou stranu s italskou. Po projetí tunelem následuje nájezd na hráz Livignské přehrady, kde je každé auto povinno zaplatit poplatek pětatřicet euro. Částka v sobě zahrnuje i poplatek za zpáteční cestu. Za přehradou se otevírá příjemné horské údolí, v němž leží městečko. Po dojetí k apartmánu či hotelu lze dopravní prostředek na týden plně odstavit z provozu. V Livignu jezdí tři pravidelné autobusové linky – modrá, červená a žlutá. Zadarmo rozvážejí lyžaře i k výše položeným nástupním stanicím jednotlivých lanovek.

Livigno disponuje sto patnácti kilometry upravených sjezdovek, které se rozkládají na dvou protilehlých svazích. Je tedy určitě z čeho vybírat. Téměř u každé sjezdovky stojí chata s občerstvením a sociálními zařízeními. Ceny nápojů a jídel na svahu jsou srovnatelné jako v údolí. Každý den jsem si mohla na svahu dopřát oběd i pití, aniž by to výrazně zatížilo můj rozpočet. Káva nebo horká čokoláda, která kvalitou daleko převyšuje tu naši, přijde na dvě eura.

Z umístění střediska v bezcelní zóně také plyne spousta výhod. Většinu spotřebního zboží lze v tamních obchodech pořídit za výhodné ceny. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je zbytečné vozit si zásoby jídla z domova. Vše, co potřebujete k přežití, najdete v místních samoobsluhách. Zvláště oblíbené jsou nákupy kvalitních značek tvrdého alkoholu a kávy. Pořídíte je až za poloviční ceny oproti České republice. To stejné, i když už v menší míře, platí i pro parfémy a oblečení. Dá se říci, že nakupování po dni stráveném na svazích je tak trochu místním folklórem. Po občerstvení zbývá ještě hodně času na zábavu. Míst, kam si může člověk jít večer zatančit či se jen tak pobavit s přáteli, je v Livignu víc než dost.

Pro vývoz zboží z bezcelní zóny existují pro turisty přesná pravidla. Je povoleno vyvážet pouze jeden litr tvrdého alkoholu nad dvaadvacet stupňů nebo dva litry tvrdého alkoholu do dvaadvaceti stupňů. Dále můžete vyvézt až čtyři sta mililitrů parfémů nebo pětadvacet litrů paliva. Benzín i nafta jsou další věcí, na kterých se dá slušně ušetřit. Litr natankovaný v Livignu stojí minimálně o deset korun méně než na českých čerpacích stanicích. Všechna uvedená množství se vyplatí dodržovat. Švýcarští celníci moc dobře vědí, jak lákavé je převézt vždy o něco více, než je povolená míra. V prohlídkách proto bývají nekompromisní.

Po přičtení nákladů za cestu, jídlo, občerstvení na svahu a dalších výdajů k penězům za ubytování, jsem se s přehledem vešla do sedmi tisíc korun. Za příjemně strávený týden v zasněžených Alpách to určitě stálo.

Klíčová slova: lyžování, zima, Livigno, tunel, nízké ceny, bezcelní zóna, Itálie, Lombardie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.