22.05.2018 19:21


Jednou bych chtěl pracovat s uvědomělými a motivovanými lidmi, říká budoucí fyzioterapeut

Autor: Anna Vaculíková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Fyzioterapie je obor, který se musí hodně přizpůsobit době. Metody se vyvíjejí a jsou jiné přístupy. Dříve se řešil přímo problém, se kterým člověk přišel do ordinace. Dnes se k pacientovi přistupuje celostně. Před padesáti lety vývoj tohoto oboru hodně tlumil socialismus a nebyl tady skoro žádný vliv ze západu, kde se rehabilitace hodně rozvíjela. Na druhou stranu se však u nás rozvinul specifický rehabilitační přístup, kvůli kterému je Česko unikátní.

Petr Živocký, foto: Anna Vaculíková

Brno – Petr Živocký studuje fyzioterapii už pátým rokem. Na střední škole dlouho přemýšlel, co by chtěl studovat. Věděl, že chce pracovat s lidmi a nějakým způsobem jim pomáhat. Rozhodl se pro studium fyzioterapie, která je rozmanitá a může pracovat se širokou škálou lidí.  

Co vlastně obnáší práce fyzioterapeuta?

Na fyzioterapii je krásné, jak je pestrá. Můžete pracovat s lidmi od útlého věku po nejstarší generace. Někteří přichází kvůli prevenci, někteří pro bolest, nebo jsou to sportovci, kterým se snažíme pomoci dosáhnout nejlepšího výkonu. Ve škole se nás snaží vést k tomu, abychom se na člověka dívali celostně. Když někoho bolí koleno, je potřeba dívat se na něj nejenom po stránce fyzické a psychické, ale je dobré zvážit i sociální aspekty. Ačkoliv nejsou poslední dvě položky v přímé kompetenci fyzioterapeuta, může pacientovi pomoci například doporučením jiného specialisty.

Poznáte už od pohledu, co pacienta trápí?

Zatím nepoznám přesnou diagnózu, ale vytvářím si hned z prvního dojmu hypotézy. Fyzioterapeut si musí vystačit se svým zrakem, vědomostmy a s tím, co cítí v rukách. Vyšetření pacienta začíná už při příchodu do ordinace. Když člověku vystřeluje bolest do bederní páteře, změní se mu chůze i chování, což je patrné už od dveří. K dispozici máme základní přístroje, třeba váhy, abychom viděli, jak člověk stojí. 

A s jakým nejběžnějším problémem navštěvují lidé ordinaci fyzioterapeuta?

Do ambulance, kde pracuji já, chodí pacienti hlavně s problémy se zády. Většinou je to z dlouhého sezení v práci a nedostatečného pohybu. Navíc v dnešní době trpí hodně lidí nespavostí nebo stresem, který udržuje ve svalech napětí, a to limituje léčbu. To samé platí u studentů, kteří jsou ve stresu ze zkoušek. Špatně jí, nemají čas a neustále sedí. A bolavá záda na sebe nenechají dlouho čekat.

Které povolání je z hlediska fyzioterapie nejhorší?

Otázkou je, jestli je to zaměstnáním nebo v důsledku jiných faktorů. Lidé mají často nedostatek pohybu, jsou pod neustálým tlakem. Často si to ani sami neuvědomují. Existuje samozřejmě spousta zaměstnání, které mohou uškodit, například jednostranné, sedavé či fyzicky extrémně náročné. Naše tělo dostává zabrat už od útlého věku, kdy jsme nuceni sedět několik hodin denně ve školních lavicích. Myslím si, že celkově chybí systém prevence, která by lidi informovala například o správném životním stylu a nutnosti zdravého a přirozeného pohybu. Nejhorší je tedy nevědomost. Člověk si často neuvědomuje, co může pro své zdraví dělat lépe.

Jak se problémy s pohybovým aparátem dají řešit?

Myslím si, že je nejdůležitější dělat co nejčastěji přirozený pohyb, třeba chůzi. Každý by měl denně ujít alespoň pět tisíc kroků, ideálně ale deset tisíc a více, aby to mělo zdravotní význam. Také je dobré dělat širokospektrální sporty nebo jich dělat více, aby nedošlo k jednostrannému pohybu. Pokud má někdo problémy v práci a je ve stresu, je dobré najít si i tady pomoc, třeba psychoterapeuta, protože to všechno spolu souvisí. No a je samozřejmě dobře, když si člověk najde vlastního fyzioterapeuta, který mu poradí jak se správně hýbat, popřípadě mu pomůže od problému.

Už víte, na které pacienty byste se chtěl zaměřit?

Nad tím jsem přemýšlel mockrát. Rád bych pracoval s uvědomělými a motivovanými pacienty, kteří přistupují ke své léčbě aktivně. Občas se mi stane, že přijde pacient, lehne si na lehátko a chce namasírovat. Chce si spíše ulevit od problémů, než se pokusit vyřešit příčinu potíží. Já to zcela respektuji, protože žijeme v době, kdy je třeba si odpočinout. Fyzioterapeut má ale mnohem rozsáhlejší dovednosti. Nemůže je ale rozvinout, pokud o ně pacient nemá zájem, nebo o nich ani neví. Terapeut je průvodce nemocí a pacientovi ukazuje správnou cestu léčby. Záleží pak na něm, jestli se na ní vydá. Často si lidé vezmou při bolestech prášek, aby mohli dál fungovat, potom už jenom čekají, až se jim znovu vrátí. Nepřemýšlí, proč je něco bolí.

Jaké jsou metody vyšetření? Máte k dispozici i nějaké přístroje?

Mnoho fyzioterapeutů při vyšetřování pacienta spoléhá pouze na své smysly. Nejdůležitější je vyšetření pohledem, tomu se říká aspekce a vyšetření pohmatem, palpace. Dále je dobré si pacienta poslechnout, nejenom co říká, ale třeba i to, jak došlapuje na podlahu. Mimo tyto metody existuje široká škála nejrůznějších vyšetřovacích technik. K novějším patří využití virtuální reality. Pacient, například po poškození mozku, hraje hru. Fyzioterapeut pacienta vyšetří pomocí virtuální reality a potom sleduje jeho pokroky po týdnu, po měsíci. Zjišťuje tak, jestli je terapie účinná. Podle toho, jak pacient ve hře dopadne, určujeme funkčnost jeho systému.

Stanovíte diagnózu už po prvním sezení?

Ne, je to delší proces. S pacientem si nejprve musíme promluvit a odebrat anamnézu. Jestli jsou v rodině dědičné nemoci, jakou má práci nebo jaký dělá sport. Je to dlouhý proces, protože ne každý se hned na prvním sezení rozpovídá. Terapie by měla být dlouhodobá a málokdy se stane, že se pacientovi uleví už po první terapii. A často se problém vrátí, protože má náročnou práci nebo nedokáže udržet zdravý životní návyk. Problém je, že na pacienty většinou není moc času. Na rehabilitaci mohou čekat i dva měsíce. A potom chápu, když bolest řeší práškem. Myslím, že fyzioterapeutů je u nás stále málo.

Je pro vás tato práce fyzicky náročná?

Určitě, hlavně psychicky. Záleží na tom, kde přesně fyzioterapeut pracuje. Na ambulanci chodí lidé s problémy se zády a po celodenní směně bolí záda i terapeuta. Na akutnějších oddělení, třeba na ARO (anesteziologické a resusčitační oddělení - pozn. red.), musíme s pacienty hodně manipulovat, a to je opravdu náročné. Je to také o přístupu fyzioterapeuta k sobě samému. Každý, kdo má fyzicky náročnou práci, to musí nějak kompenzovat. Třeba si sehnat vlastního fyzioterapeuta.

Máte nějaký zajímavý zážitek přímo z praxe?

Pro mě byla zajímavá praxe na ARO (anesteziologické a resuscitační oddělení, pozn. red.). Tam jsou pacienti v těžkém ohrožení života. Je to psychicky náročné, ale nejlépe tam vidíte výsledky své práce. Na toto oddělení se dostane pacient například po nehodě a vy mu chcete pomoci s návratem do běžného života. Tady vidíte pokrok nejvíce, a je skvělé, když pacient odjíždí domů a může vám zamávat. 

Který sport je z hlediska fyzioterapie nejlepší?

Nejlepší jsou sporty, které rozvíjejí motoriku a pohybové schopnosti, například gymnastika, ale musí být racionálně vedeny. Základem je mít rozumného trenéra, který člověku přesně řekne, jak správně cvičit. Technika cvičení je velmi důležitá. Nejhorší je, když chce rodič nebo i dítě, aby bylo nejlepší a dlouhodobě se přepíná. Také není dobré preferovat jednostranné sporty, jako je například tenis nebo třeba volejbal, při kterém máte neustále ruce nad hlavou. Ale i tyhle sporty se mohou dělat zdravě. Pokud chce člověk sportovat zdravě, měl by se poradit s fyzioterapeutem. Ten mu poradí, jak se má zdravě hýbat a předcházet problémům.

Klíčová slova: Petr Živocký, fyzioterapie, fyzioterapeut, cvičení, zdraví

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.