11.04.2012 20:15


Jiřina Šiklová v Brně představila svou knihu

Autor: Veronika Machová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Socioložka a publicistka Jiřina Šiklová brněnským čtenářům představila svou novou knihu Bez ohlávky. Dílo je životopisným líčením sebeironické autorky, která všechna životní rozhodnutí zpětně analyzuje. Šiklová vypráví o svém vstupu do komunistické strany, politické perzekuci, věznění, založení organizace Gender studies a umožňuje čtenářům nahlédnout také do svého soukromí.

Brno Knižní rozhovor s Jiřinou Šiklovou si Brňané mohli nechat autorkou podepsat dnes odpoledne v knihkupectví Barvič a Novotný na ulici Česká. Knihu Bez ohlávky vydali v říjnu loňského roku evangelický farář Michal Plzák a kulturní redaktorka Magdalena Čechlovská. Kniha nahrazuje životní memoáry Šiklové, které sama zřejmě nikdy nenapíše. Podle jejích slov je přítomnost zajímavější než minulost.

Jiřina ŠiklováŠiklová přivítala návštěvníky ještě před oficiálním začátkem akce. Setkala se s paní, kterou kdysi učila na gymnáziu dějepis a společně s ostatními posluchači na tehdejší dobu zavzpomínala. Autorka se zdála být dobře naladěná. „Oni mi sem dali hned čtyři propisky. To si mohu alespoň jednu ukrást," žertovala Šiklová. 

Kniha Bez ohlávky vznikala po dobu dvou let a sama Šiklová je s výsledkem spokojená, i když podotkla, že sama by knihu pojala jinak: „Jak se znám, určitě bych své vzpomínky proplétala s různými sociologickými teoriemi a výsledek by nebyl k ničemu." Přiznala, že jí zaskočilo, na jaké otázky se dvojice zpovídajících občas ptala, ale do jejich práce příliš nezasahovala. „Moji přátelé se nakonec shodli, že kniha se čte, jako bych na ně mluvila já sama," uvedla socioložka.

Šiklová v knize líčí své dětství v rodině lékaře a sociálního demokrata, svůj vstup do komunistické strany, roli při Pražském jaru, politickou perzekuci, kurýrní práci, roční věznění i své porevoluční aktivity.

Název knihy vznikl hned v začátcích nahrávání rozhovorů. Šiklová prý stále někam odbíhala, nabízela hostům štrůdl a její syn z legrace prohlásil, že redaktoři budou asi muset maminku chytit do ohlávky, aby jim něco řekla. Označení bylo vzhledem k jejímu osudu tak trefné, že ho nakonec zvolili i jako název knihy.

Na dnešní besedu a autogramiádu přišlo kolem padesáti lidí. Po krátkém představení knihy mohli čtenáři s autorkou diskutovat. Šiklová odpovídala mimo jiné i na otázku, zda se po přečtení nové knihy někdo z jejích blízkých neurazil. „To víte, že ano. Hlavně bývalého manžela se některé věci dotkly a dcera také nebyla nadšená, když jsem její manželství nazvala nudným," přiznala Šiklová.

Někteří čtenáři se s autorkou znali už z dřívějška, jiní si ji pamatovali z televize. „Přišel jsem manželce pro podpis. Ona Šiklovou zbožňuje, kdežto já, jakmile ji vidím v televizi, běžím k vypínači. Není mi sympatická svými feministickými názory," přiznal Pavel Koranda z Brna.

Plzák s Čechlovskou na obálce knihy vyzpovídali i tři známé osobnosti, které k Šiklové mají blízko. „Jiřina byla nenahraditelná  a nezastupitelná v dvacetiletí normalizace. Málokdo ví, co všechno by tehdy bez ní nebylo a co by se bez ní nepodařilo," řekl o ní český historik Vilém Prečan.

Jiřina Šiklová se narodila v roce 1935. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (FFUK) v Praze, konkrétně historii a filozofii. V roce 1956 se vdala, má dvě děti a nyní i šest vnoučat. Byla spoluzakladatelkou katedry sociologie obnovené na FFUK v roce 1965. Aktivně se podílela na Pražském jaru, a proto byla po vstupu vojsk v osmašedesátém roce propuštěna ze zaměstnání.

Od počátku sedmdesátých let zajišťovala tajnou výměnu korespondence, odesílání rukopisů a přijímání publikací a knih vytištěných v exilu. Počátkem května 1981 byla v rámci Akce Delta zatčena a vězněna v Praze-Ruzyni. Všichni obvinění byli bez soudu po roce propuštěni z vězení, trestní stíhání skupiny „Šiklová a spol." však bylo zastaveno až v prosinci roku 1989.

Po revoluci založila katedru sociální práce, již vedla až do února roku 2000. Je zakladatelkou Centra a knihovny Gender studies Praha. V roce 1995 získala cenu Žena Evropy, která je v Bruselu udílena ženám, jež přispěly k integraci Evropy. V roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil medaili T. G. Masaryka za zásluhy o republiku.

Publikovala desítky statí v odborných časopisech, zahraničních i domácích. Ve své dřívější knižní tvorbě se věnovala gerontologii a radila mladším generacím, jak lépe pečovat o staré lidi.

Klíčová slova: Šiklová, sociologie, autogramiáda, Bez ohlávky, memoáry, biografie, Aktualita, aktuálně

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.