20.10.2015 13:34


Koberec jako umělecké dílo. Do gobelínu umí vytkat Muchu i Pollocka

Autor: Klára Bečáková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Valašskomeziříčská gobelínová manufaktura se věnuje ruční výrobě koberců a tapiserií více než sto let. Roku 1898 ji založil Rudolf Schlattauer a právě v ní šikovné ruce tkadlenek vytvořily mnoho prací, z nichž jedna i dnes zdobí například Jurkovičovu vilu v Brně. Výrobna spolupracovala i s předním českým architektem Janem Kotěrou či Václavem Hilským. Navzdory své dlouholeté tradici však nezaspala dobu a nabízí i moderní náměty.

Kniha gobelínů. Foto: Bečáková KláraValašské Meziříčí – Desítky gobelínů visících na zdech a položených na podlaze. Tradiční i abstraktní motivy, lidské figury a valašská příroda. Schlattauerova kavárna, která je součástí celé manufaktury, je jakýmsi ateliérem pro vystavení uměleckých děl. Návštěvníci si kromě odpolední kávy či večerního piva mohou prohlédnout a ozkoušet unikátní ručně vázané koberce a tapiserie. Na tu nádheru je těžké se vůbec vynadívat a rozhodně nebudete vědět, který se vám líbí skutečně nejvíc. Rozhodování ještě ztěžuje štos fotografií s dalšími výrobky, které svůj domov už někde ve světě našly. „Nejdále, co víme, od
nás putoval koberec až do Austrálie,“ sděluje návštěvníkům hned na začátku prohlídky průvodkyně a odpovědí jí je údiv a překvapené pohledy.

Kobercová dílna je prostorem, kde to všechno začíná. Obrovské dřevěné stroje zaplňují většinu místnosti. Na nich se váže perský uzel – pro tamní pracovnici hračka, ovšem všichni ostatní jen v tichosti sledují. Podle všeho by výroba koberců měla být snadnější než u gobelínů. Nejedná se sice o tvůrčí práci, ale nikomu z návštěvníků se ta jednoduchost nezdá. „Začíná se výběrem barev a rozkreslením do čtverečkované sítě. Postup je neměnný. Co čtvereček, to uzlíček a jedna barva. Denně musí pracovník uvázat pět tisíc uzlů. Jeden metr čtvereční jich má asi dvacet tisíc. Jen vázání koberce tedy trvá pět dní. Celý proces tvorby však zabere u koberce o velikosti tři krát tři metry až čtyři měsíce,“ vysvětluje průvodkyně. Výroba je to tedy poměrně náročná, životnost koberce je pak na druhou stranu klidně sto let.

Koberce často připomínají spíše fotografie. Foto: Klára Bečáková

Restaurátorská místnost je zaplněna dlouhými stoly, za nimiž sedí několik žen a drží v ruce jehlu s nití. O chvíli později se všichni účastníci prohlídky dozvídají, že to není obyčejná nit, ale hedvábí a že se zde právě restauruje tapiserie Příběh Mordechaje. Ta patří do celé série, kterou valašskomeziříčská gobelínová manufaktura od července opravuje pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. „Zatím jsme zhruba v polovině. Do konce března příštího roku bychom měli mít práci dokončenou. Celá tapiserie se rekonstruuje postupně vždy po deseti centimetrech. Pomocí francouzského stehu nahrazujeme vypadaná a zteřelá vlákna,“ popisuje celý postup jedna z pracujících žen. Titěrnost celé práce se dá těžko s něčím srovnat. Asi jako když si koupíte domácí vyšívání – jen asi tak milionkrát těžší.

Manufaktura ve Valašském Meziříčí se může také pyšnit raritou. Tká se zde totiž z rubové strany. Jako první se opět vytvoří návrh, rozkreslí se na základní fólii a ta se vloží pod osnovu. Gobelín je na desce, takže tkadlenka vidí celý výtvor až po dokončení. Pak se musí gobelín začistit, zašijí se mu konce, aby se nepáral a je hotovo. Jako velice dobrý pomocník slouží obyčejná vidlička. Jedná se o nejlepší nástroj k „utloukání“, díky čemuž mohou pracovníci jednotlivé nitě utáhnout. To, že by se něco nepovedlo, se zkušeným pracovnicím už moc nestává. Díky dlouholeté praxi vidí hned v průběhu tvorby, když něco není tak, jak by si představovaly a chybičku snadno odstraní. Zajímavé na této práci však je, že se ji učíte celý život. I přes to, že toho mnoho umíte, stále nabíráte nové a nové zkušenosti. Některé techniky už dávno zanikly a když na ně při opravách
restauratéři narazí, musí se jim přiučit.

Po celou dobu trvání prohlídky nenarazíte kromě ředitele gobelínové manufaktury akademického malíře a výtvarníka Jana Timoteje Strýčka, na jediného muže při práci. Povolání tkalce či restaurátora vyžaduje velké množství trpělivosti, výtvarného cítění a umu v kombinování barev a nejspíš proto se do něj muži moc nehrnou. 

Klíčová slova: Gobelín, Manufaktura, Valašské Meziříčí, Valašsko, ruční výroba, umění, tapiserie, gobelín, koberec

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.