14.04.2016 12:12


Lehké domácí práce se proměnily v čištění rožků parapetu kartáčkem, líčí zkušenost au-pair Eva Horáková

Autor: Magdaléna Kunrtová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Eva Horáková se rozhodla po maturitě vycestovat do zahraničí a zkusit si práci au-pair ve Velké Británii. Ve třech rodinách měla kromě dětí na starost i domácnost. Bydlela ve městech St. Albans a Marlow. Po dvou letech starání se o děti změnila zaměstnání a nyní si vydělává jako číšnice v restauraci v Marlow. 

Kyjov/Marlow – Dvacetiletá Eva Horáková se narodila na jižní Moravě, druhým rokem už ale bydlí na Britských ostrovech. Momentálně ve městě Marlow, kde se živí jako číšnice. V minulosti pracovala jako au-pair (péče o děti a domácnost v hostitelské rodině - pozn. red.). V Anglii si zdokonalila angličtinu, naučila se vařit a poznala sama sebe. 

Co vás přimělo k myšlence stát se au-pair a proč zrovna padlo rozhodnutí na Velkou Británii?

Po maturitě jsem si nebyla jistá, jakou vysokou školu chci studovat a díky bohu mě nikam nepřijali. Myslím si, že bych udělala chybu, kdybych šla studovat mezinárodní vztahy nebo další z mých zvolených oborů. Věděla jsem, že mě baví angličtina, tak jsem se rozhodla si ji zlepšit. Rozhodovala jsem se mezi Amerikou a Anglií, nakonec zvítězila Anglie. V Londýně už jsem byla, a kdyby se cokoliv stalo, tak domů přiletím za dvě hodiny. A je to i finančně méně náročné.

Před odjezdem jste určitě musela obstarat spoustu vyřizování. Co vše jste pro to, abyste odjela, musela udělat?

Vzhledem k tomu, že au-pair bydlí u hostitelské rodiny, nemusela jsem se starat o ubytování ani transport z letiště, což jsem ocenila. Představa, že se sama ocitnu uprostřed Londýna, pro mě byla před dvěma roky velmi stresující. Zařizovala jsem si jen letenky a sociální se zdravotním pojištěním.

Eva (uprostřed) na výletě s hostitelskou rodinou. Foto: archiv Yvetty Antlové

Jaké bylo vaše první setkání s rodinou?

V uvozovkách první setkání bylo přes skype. Chtěla jsem se o rodině dozvědět více, probrat popis práce, ukázat dům a můj pokoj. Osobně jsem se s nimi setkala až na letišti. Kvůli ucpané dálnici ale přijeli pozdě, a tak mě našli uplakanou. Bála jsem se, že jde o podraz, že jsem v Londýna sama a nevěděla jsem, co dělat. Když jsme se shledali, pomohli mi se zavazadly, povídali si se mnou a pozvali mě na oběd.

Přivezla jste jim nějaké dárky?

Ano. Domácí slivovici pro rodiče, po které se hned zaprášilo a pro děti omalovánky, pexeso s českými motivy a Krtečka.

Jaký byl přístup vaší rodiny? Co od vás očekávali, jaká byla náplň práce?

Pracovala jsem jako au-pair ve třech rodinách. Náplň práce se proto lišila. Ve druhé a třetí jsem se starala o děti od pondělí do pátku, uklízela po nich, vysávala jsem, umývala nádobí. První rodina byla ale má noční můra. Ani víkendy jsem u nich neměla skoro volné. Lehké domácí práce se proměnily v uklízení chatky na zahradě, sekání trávníků a čištění rožků parapetu kartáčkem.

Dá se v případě neshod s rodinou přejít k jiné?

Záleží na tom, jestli si najdete rodinu přes agenturu a máte smlouvu, nebo si najdete rodinu sami na webových stránkách. Pokud máte první možnost, tak byste měla kontaktovat agenturu, vysvětlit jim, co je za problém a proč se vám u rodiny nelíbí. Nebo se prostě sebrat a odejít, nikdo vás tam násilím držet nebude.

Kolik dětí bylo v rodině, kde jste pracovala?

Počet dětí, o které jsem se chtěla starat, jsem si mohla vybrat. Já se rozhodla, že chci hlídat dvě děti. Více je podle mě zbytečný stres a jedináčka jsem nechtěla.

Byla nějak nastavená pravidla, co se týče pracovní doby, volna?

U druhé a třetí rodiny byla. Ráno vstát, vypravit děti do školy, připravit snídani, rozvézt je do škol, poté uklidit dům, vyzvednout děti, hrát si s nimi, udělat večeři, a poté přišli domů rodiče. Víkendy jsem měla volné krom babysittingu (hlídání dětí - pozn. red.), který byl ale předem dohodnutý, aby si i rodiče jednou za čas o víkendu odpočinuli. U první rodiny se pravidla domluvila, ale bohužel je nerespektovali.

Jak to bylo s jídlem? Kupovala jste si vlastní?

Základní potraviny kupovala rodina. Měli jsme společnou večeři, běžné věci na snídani a svačinu zajišťovali také oni. Jediné, co jsem si platila, byly večeře s kamarády v restauracích a drobnosti jako čokolády.

Vařila jste britská jídla nebo českou klasiku?

S vařením jsem ze začátku velmi bojovala. Doma jsem byla zvyklá na vyvařování od mamky. Sledovala jsem vaření britské klasiky, a tak jsem se naučila základy. Tolik mletého masa, co sní Britové za měsíc, jsem snad nikdy nesnědla. Ale mrzí mě, že neumím vařit česká jídla. Rodiny zaujala fotka pečené kačeny a vepřového s knedlíkem a zelím. Když jsem se odhodlala zkusit řízky s bramborovým salátem, tak jim nechutnalo. Kombinace chutí pro ně byla nová, neobvyklá.

Mohla jste si vodit návštěvy do domu, kde jste bydlela?

Obvykle rodiny nechtějí vidět cizí lidi v domácnosti, kde jsou jejich děti. V jedné rodině jsem si mohla zvát kamarády přes den, ale nikdy přes noc.

Setkávala jste se s jinými au-pair?

Seznámila jsem se s hodně au-pair. Zajímavý fakt je ten, že ve městě, kde žiji, většina z nich pochází z Česka. Hold jsme šikovné a pracovité.

A existují i muži, kteří dělají tuto práci?

Je jich velmi málo, ale pár se jich najde. Kamarád tak před pár lety pracoval. Skvělý kuchař, řidič a s dětmi si rozuměl skrz auta a fotbal.

Na kolik liber si průměrná au-pair přijde?

Záleží, v jaké části Anglie pracuje a jaká je náplň její práce. Při starání se o děti, které ještě nechodí do školy, nočním uklízením a žehlením si přijde až na dvě stě liber týdně. Ale to je extrém. Většina si vydělá sto až dvě stě liber týdně. Čtyři sta osmdesát liber měsíčně zní skvěle vzhledem k tomu, že si neplatíme stravu a ubytování, ale v Anglii je bohužel všechno mnohem dražší.

Předpokládám, že postavení au-pair v britské společnosti bude v nižších pozicích. Cítila jste nedocenění vaší práce, či diskriminaci, protože pocházíte z východu?

To si nemyslím. Hodně záleží na rodině, u které bydlíte a jaký s nimi máte vztah. Existují rodiny, co vás berou jako služku, nerespektují vás, nechovají se k vám jako zaměstnanci, a pak jsou rodiny, které ocení vaši práci, dokážou vás pochválit a podpořit, berou vás jako člena rodiny. Au-pair je pro Brity docela běžná věc v domácnosti.

Máte nějaký zážitek, na který díky zkušenostem nikdy nezapomenete?

Jeden specifický nemám. Je to velká část mého života, hodně jsem toho zkusila a dokázala jsem spoustu věcí, viděla jsem zajímavá místa, poznala jsem sama sebe a osamostatnila jsem se. Jsem pyšná na sebe za to, co jsem v životě dokázala.

Proč jste se rozhodla změnit práci?

Na jednu stranu bylo hezké bydlet zadarmo, ale neměla jsem soukromí a svobodu. Jako číšnice si vydělávám mnohem více. Můžu si chodit kam chci, kdy chci, s kým chci. Nemám večerku a už ani žádné neshody s rodinou.

A počítáte s návratem zpět do České republiky?

Momentálně ho neplánuji. V Anglii jsem velmi spokojená, dokonce jsem si podala přihlášku na univerzitu, kde chci studovat. Ale třeba se jednoho dne sbalím a odjedu. Domů se můžu vrátit kdykoliv.

Klíčová slova: Au-pair, Velká Británie, práce, děti, domácnost

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.