04.05.2012 19:28


Malí nepoužitelní géniové

Autor: Nela Patschová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Školáček kráčí do první třídy s aktovkou větší, než je on sám. Ještě malý, nevinný, milý. Tak to je představa babiček, tetiček a maminek. Realita? „Uhni krávo!“ Mrsk s aktovkou do rohu šatny. Otrávený předem a hlavně nevychovaný.

Děti dnes přichází do školy nejen nepřipravené a nevychované, ale už rovnou zkažené. „Nebudu to dělat,“ odporuje školák. „A proč?“ ptá se učitel. „Se mi nechce a je to trapný, trhněte si nohou!“ Učiteli padá čelist. Ale aspoň, že vyká. „Máš za pět. A žákovskou ti podepíše maminka.“ Problém zdánlivě vyřešen.

Jaké překvapení, když druhý den do školy vlétne rozlícená matka, mávajíc žákovskou s pětkou, učitelce před obličejem. Tato rozlícená matka neboli zametačka cestiček je schopná s učitelkou hodiny a hodiny diskutovat o tom, proč právě její dítě dostalo za pět. Úkolem takové zametačky je řešit sebemenší problémy, prkotiny a hlavně hodně nahlas, hodně viditelně a naprosto zbytečně. Vyřešení těchto problémů přesně podle představ zametačky je tím snazší, čím větší sponzorské dary škole poskytuje nebo čím vyšší funkci zastává.

Autorka článku Nela Patschová. Autor: Michal Cagala

V momentě, kdy se s učitelkou dostanou k jádru problému, a zametačka se dozví, co její andílek řekl, rozzlobí se ještě víc. „To jako moje dítě nemá právo na vlastní názor?“ Učitelce padá čelist podruhé. Dříve za známky dostávalo vynadané dítě. Dnes dostává vynadané učitelka.

Rodiče si zvykají tvrdit, že vývoj dítěte se omezovat nesmí. A tak na školách přibývá „osobností“, které neznají hranice slušného vychování. Jak řekl ředitel Gymnázia Bučovice: „Učitelé mi říkali parchante. Dnes bych se mohl vymlouvat na hyperaktivitu.“ Nevhodné způsoby ale i chabé znalosti učiva se dnes dají svést na cokoliv – na originalitu, hyperaktivitu, dysgrafii nebo dokonce na genialitu.

Učený z nebe nespadl, říká se. Zametačky na to mají zjevně jiný názor. Úkolem učitele je učit a vzdělávat – překvapivě. Ale při sebemenší snaze vštípit dítěti jakékoliv znalosti se setkává stále častěji s nezájmem dítěte i rodičů. Tak jak si to vlastně všichni představují? Co od pedagogů očekávají? Mají dětem i rodičům říkat jen to, co slyšet chtějí? To je ale přece na život nepřipraví. Dnes dosáhnou úspěchu ti, kteří si jdou tvrdě za svým cílem. Ne takzvaní géniové, kterým jejich matky budou i ve čtyřiceti prát prádlo a foukat jim bebínka.

Malí géniové podle zametaček asi nemusí znát malou násobilku nebo vědět, kdo byl Karel IV. Stačí jim, že jsou geniální. A v čem že vlastně? No hlavně, že mají právo na svůj názor, svá rozhodnutí, svůj vývoj bez vnějších zásahů.

Pokud to takhle půjde dál, máme za pár let co dělat s poměrně velkým počtem takových (už dospělých) géniů. A co s nimi? Nic nebudou umět, nic nebudou znát. A pak že jsou zbyteční jen absolventi humanitních věd. Za chvíli s touhle výchovou bude úplně jedno, kdo co studuje. Všichni budou nepoužitelní stejně.

Klíčová slova: génius, školák, dítě, učitelka, známka

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.