14.03.2011 13:20


Mluviti zlato

Autor: Iva Procházková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Doba, kdy si studenti brali na zkoušku kravaty a studentky zase kostýmky, je pryč. Alespoň na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde studenti chodí na zkoušky v riflích a vybaveni propiskami. Mluvit umět nemusí.

Jsem neuvěřitelný trémista. Mé okolí to o mně neví, dokud se jim nepřiznám. Iva Procházková. Foto: Tomáš RepkaMluvit na veřejnosti je pro mě prostě za trest. Zajímavé je, že trémistkou jsem se stala až na vysoké škole, tedy paradoxně od chvíle, co studuji mimo jiné právě žurnalistiku. Od chvíle, kdy je mým cílem stát se tiskovou mluvčí nebo moderovat svůj vlastní publicistický pořad.

Můžu být tedy upřímně ráda za to, jakým stylem se na fakultě sociálních studií prověřují znalosti. Vzhledem k tomu, že jsem zatím neměla jedinou ústní zkoušku, vždy schovám svůj stud za papír. Tento semestr však na oboru politologiie došlo ke změně. Jeden z povinných předmětů má nově zakončení ústní zkouškou. Jedna část studentů se této změny bojí a myslí si, že ze sebe nedokáže vypravit ani hlásku. Druhá část studentů se raduje.

Sama sebe se ptám: Je to tak správně? Opravdu mají z vysoké školy vyjít absolventi, kteří neumí formulovat svůj názor před odborníky a nejsou schopni se správně vyjadřovat? Vyučující často s nadsázkou říkají, že mnozí z nás si poprvé vyzkouší mluvit na veřejnosti až při obhajobě bakalářské práce. Když jsem to slyšela poprvé, mému slabému se ulevilo. Ale mé cílevědomé se trošku vzteká. Vždyť kdybych neměla jinou možnost a zkrátka byla usazena před „porotu“ a musela své znalosti ukázat, asi bych neutekla. A vysokou školu bych chtěla vystudovat stejně. Aspoň myslím.

Slýcháváme, že není jiná možnost, protože v kurzech je opravdu hodně studentů. Například na právnické fakultě je studentů mnohem víc, ale téměř všechny zkoušky probíhají ústně. Ano, pokaždé je většina studentů nervózních. Ano, určitě se nesčetněkrát zakoktají a řeknou něco špatně. Ale vyjdou lépe připraveni do „terénu“. Nepopírám, že mi studium mých oborů dalo spoustu znalostí a dovedností. Kvalitu vzdělání hodnotím ve většině případů deseti body z desíti. Vadí mi pouze fakt, že si nejsem jista, nakolik jsem schopna nově získané informace srozumitelně formulovat, pokud to není zrovna na papíře.

Klíčová slova: ústní zkouška, FSS, tréma

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Jan L | 09. 09. 2011, 11:28
Pěkný text.
Vit Kouba | 08. 09. 2011, 08:47
Jak správně myslet a mluvit na veřejnosti, klasickou ukázkou chybného myšlení a tím i chybného mluvení na veřejnosti jsou veřejné projevy politické a podnikatelské elity, se kterými se často setkáváme. I když civilizovaný člověk chodí dlouho do školy tak se zde on nenaučí bohužel správně myslet a hovořit na veřejnosti, ono nestačí jenom si dát pozor na to, abychom nemluvili uboze, tak jako mluví sociálně slabá vrstva obyvatelstva, je třeba i dát svým slovům kvalitu, protože z myšlenek poznáváme logicky i toho kdo tyto osobní myšlenky hlásá na veřejnosti. Podívejme se na veřejné kvalitní projevy, které se všem lidem mnoho líbily, a zamysleme se nad jejich obsahem, vždy zde nalezneme to, že ten kdo mluví, říká posluchačům jenom to, co posluchači chtějí slyšet a říká jim to tak jak to chtějí slyšet. Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno, o tom to je že vše co dáváme to i dostáváme, co vaši posluchači chtějí od vás slyšet a jak to chtějí od vás slyšet, to je pevný bod kolem kterého se musí vaše myšlení točit a následkem bude i to že vás budou posluchači milovat a budou vám i důvěřovat. V každém času a prostoru jsou jiní posluchači a proto se musí ten, kdo hovoří nejprve s posluchači kvalitně i seznámit, aby jim porozuměl a znal jejich problémy na které mnoho myslí a dokázal jim i pomoci správně s jejich problémy, protože svoje posluchače miluje a potřebuje. Zjednodušeně zde jde o vzdálenost mezi tím, kdo hovoří a těmi co jej poslouchají čím menší je tato vzdálenost tím lépe i posluchači rozumí tomu, kdo k nim hovoří, i když ten kdo hovoří, používá stejný jazyk, jako ti kdo jej poslouchají, tak lze říci, že to často obrazně vypadá jako by on hovořil jiným jazykem, kterému posluchači nerozumí. S tímto problémem se často setkáváme třeba u soudu, kde soudci a advokáti používají svůj originální jazyk, a tak jim ti, co k soudu přišli řešit svoje sobecké problémy, často správně advokátům a soudcům bohužel nerozumí. Tak jako se lze snadno stát závislým na drogách, tak se může stát i ten kdo hovoří na veřejnosti závislý na frázích a cizích slovech, či jiných ubohých slovních berličkách o které se on při svém ubohém veřejném projevu často opírá. http://youtu.be/CAdW3Pj4eIE