13.12.2019 14:45


Na jednu noc bezdomovcem. Reportéři Stisku přespali v noclehárně pro lidi v tísni

Autor: Kateřina Neumannová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Venku se ochlazuje, blíží se Vánoce. Teploty se v průměru drží kolem nuly, většina lidí má však možnost vrátit se do vyhřátých domovů. Ale ne všichni. Někteří musí přežívat venku v ulicích, a pokud mají čtyřicet korun, můžou přespat v noclehárně. Brněnští bezdomovci a lidé v tíživých situacích mají možnost využít noclehárnu v ulici Bratislavská nebo Masná. Na vlastní kůži si reporéři Stisku v utajení vyzkoušeli, jak tyto zařízení fungují a vypadají. 

Lidé mohou přespat v noclehárně.

Brno – Teploměr v noci ukazuje teploty klesající pod bod mrazu a někteří bezdomovci stále spí v papírových krabicích na ulici. Pokud si přes den vydělají nebo vyžebrají čtyřicet korun, mají možnost přespat na jedné z brněnských ubytoven v ulici Bratislavská nebo Masná. Problém je ale v tom, že o těchto ubytovnách na jednu noc koluje mnoho pomluv. Podle svědectví bezdomovců se v noclehárnách krade nebo se v nich vyskytují vši. Rozhodli jsme se proto tyto obavy prověřit. Pod rouškou noci jsme v převleku za ty, co nemají kde přespat, pronikli do noclehárny v Masné ulici.

Obavu z návštěvy jsem měla obrovskou. Podle vyprávění těch, co tam někdy spali, byl strach oprávněný. „Nemám moc dobrý zkušenosti s ubytovnami. Když jsem byl v Králově Poli na ubytovně, každý druhý den tam byla policie,“ vyprávěl Lukáš Věstinský, který raději několik let spal ve stanu než na ubytovnách. Proto jsem přípravu na jedinou noc nepodcenila a pod obnošený zašpiněný svetr jsem si na ruku upevnila pouzdro s občanským průkazem, sto korunou a klíči.

První překážkou bylo dostat se do noclehárny. Dveře nám otevřel muž, nejspíš noční správce, který nás pustil dál. Za pultem stála žena, která se nás začala vyptávat, jestli nemáme opravdu kde jinde přespat. Patrně jsme se jim zdáli podezřelí, přestože jsme se tvářili utrápeně, oblečení jsme měli staré a v mém případě i špinavé. Přesto nás nakonec pustili dovnitř a po zaplacení čtyřiceti korun jsme dostali vyprané povlečení i ručník. Vše bylo opravdu čisté. Zvláštní bylo, že při podpisu lejster o přespání nám žena podala novou tužku, než jakou píší jiní příchozí. Asi jsme doopravdy nevypadali jako jejich běžná klientela.    

Dalším překvapením byly toalety. I ty byly čisté a nechyběl ani toaletní papír. Pokoje byly rozděleny dle pohlaví. V tom mém se mnou spalo dalších sedm žen. V místnosti bylo i osm skříněk, kam jsem si mohla zamknout své věci. Na otázku jak je tedy možné, že se tady krade, mi později odpověděla jedna z žen ubytovaných v azylovém domě. Sama má také vlastní zkušenosti s noclehárnami. „Je pravda, že v noclehárnách je problém s krádežemi. Bývá to tak, že je to chyba lidí. Oni si peníze neberou k sobě, když jdou třeba dolů na denní centrum, kde si můžou dát polívku. Když si ty peníze nenechají u sebe, tak se dají ty skříňky rychle vypáčit,“ řekla Mirka, která nechtěla uvést své příjmení z důvodu, aby údajně nepomlouvala své ubytování.

Povlékla jsem si tedy svou postel, kabelku držela pevně v náruči a koukala do tmavého stropu. Vedle mě se ozývalo chrápání spolubydlící a naproti se některá z žen neustále škrábala. Nechtěla jsem usnout. Poslouchala jsem každé vrznutí postele a každé převalení oblečených těl. Usnula jsem. Vzbudil mě až hlas z vedlejší postele, když jedna žena začala mluvit ze spaní. Bylo pět hodin ráno. Pomalu jsem vstala z postele a obula si boty. Sešla jsem do haly, kde na mě už čekal druhý reportér Stisku Filip Brychta.

Rozešli jsme se do svých domovů. Přestože bylo opravdu brzy ráno, ulice Brna byly živé a plné lidí. Na zastávce poklimbával zarostlý muž, který podle všeho nechtěl nebo nemohl jít do některé z nocleháren. „Policie nemá vůči bezdomovcům povinnost víceméně žádnou. Odvíjí se to od situace. Pokud je ten bezdomovec při vědomí a je zdravotně v pořádku a podobně, povinnost tam vlastně není žádná. Pak je to na nějaké dobrovolnosti a jakémsi morálním kodexu každého strážníka, policisty a podobně,“ vysvětlil mi problematiku z pohledu strážníka Tomáš Kunc.

Více informací ohledně nocleháren si čtenář může přečíst zdehttp://www.munimedia.cz/prispevek/pro-bezdomovce-je-v-brne-nekolik-moznosti-kde-preckat-mrazive-noci-16099/

Klíčová slova: Noclehárna, Brno, Na vlastní kůži, reportáž

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.