23.02.2020 15:03


Nadějná hudebnice Tereza Marečková: Nejkrásnější je pro mě hrát své písně živě přímo pro lidi

Autor: Petra Šebková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

V březnu jí bude teprve sedmnáct, ale již se jí podařilo nastartovat uměleckou kariéru na několika frontách. Tereza Marečková z Brna studuje hru na klavír, píše vlastní písně, hraje divadlo a ještě u toho nezapomíná na pomoc druhým. 

Hudebnice Tereza Marečková

Láska k hudbě jí v žilách proudí od dětství, ke klavíru poprvé usedla v pěti letech a od té doby mezi své dovednosti přidala i hru na kytaru a ukulele. Brzy jsem věděla, že můj sen je dostat se na konzervatoř a studovat tam hru na klavír,” vzpomíná na hudební začátky usměvavá Tereza. 

Od dlouhých cvičení, které hra na piano vyžaduje, si ale vždy odskakovala k psaní vlastních písní. První začala vymýšlet už ve svých sedmi letech. Ve svých písničkách vyprávím příběhy, ke kterým mě inspiruje to, co se děje mně nebo mým blízkým. Nevím přesně proč, ale texty píšu v angličtině. Je to pro mě přirozenější,” vypráví o svém kreativním procesu. 

Svůj mnohovrstevnatý talent se rozhodla nenechat jen pro sebe a začala hledat příležitosti, jak své originální hudební produkci dodat profesionální rozměr. Přihlásila se do soutěže jedné nahrávací společnosti a v září 2018 díky tomu mohla vydat první profesionální nahrávku své písně Stand by you. Ten měsíc se jí splnil i další dětský sen – začala studovat hru na klavír na brněnské konzervatoři.  

Ze začátku se musela hodně snažit, aby našla prostor, kde by mohla se svými skladbami vystoupit, v poslední době se jí však organizátoři festivalů a kulturních akcí ozývají sami. Nemusím to teď tak aktivně vyhledávat, chodí mi nabídky, lidé si mě většinou najdou na internetu nebo díky dřívějším vystoupením. I po vystoupení pak za mnou někteří chodí říct mi, jak se jim to líbilo,” vypráví trochu nevěříčně zpěvačka. Nebránila by se ani vytvoření vlastního alba, ale uznává, že to je ještě daleko.  

Krátce po zahájení její kariéry ji oslovili i zástupci charitativního spolku Společně k úsměvu, který pomáhá onkologicky léčeným pacientům. Dvakrát už jsem vystoupila na jejich benefičním koncertu Hvězdy pro úsměv v brněnském Sono Centru. Poprosili mě taky, abych pro ně složila píseň,” vypráví o akci, na které vystupovala vedle zvučných jmen brněnské muzikálové scény, například herečky a zpěvačky Hany Holišové.  

Pro někoho by náročné studium na konzervatoři vyžadující hodiny cvičení a k tomu vystupování s vlastními písněmi bylo až příliš, ale ne pro Terezu. Rozhodla se totiž dát prostor další ze svých vášní a věnovat se herectví. Když se dozvěděla o amatérském souboru pro mladé Polaro-ID, fungující pod brněnským divadlem Polárka, neváhala a k souboru se připojila. 

Na první pohled plaše působící dívka přiznává, že herectví se věnuje i proto, že je to pro ni výzva. Říkám o sobě, že jsem introvert, takže herectví je pro mě trochu výstupem z komfortní zóny. Je pro mě těžké třeba převtělit se do někoho, kdo je zlý a ubližuje lidem, nebo říkat na jevišti sprostá slova, s tím se někdy docela dlouho srovnávám.” 

Chvíle, které tráví jako umělec na jevišti, často střídá za ty, v nichž se ocitne na druhé straně v roli divačky. Tereza je totiž i nadšenou divadelní fanynkou a častou návštěvníci různých divadelních scén nejen v Brně. Některé hry i díky slevám pro studenty uměleckých škol viděla několikrát: Líbí se mi, že napoprvé vidím hru jako celek, a pak už můžu sledovat detaily nebo jednotlivé herecké výkony, které se s jednotlivými reprízami mění.” 

Nejčastěji navštěvuje jeden z muzikálů, které uvádí Městské divadlo Brno. Mojí srdcovku je muzikál Rent. Vždy mě zasáhne jeho geniální hudba, má v sobě velkou sílu a vypráví o stále aktuálních tématech. Kdybych měla přílěžitost, zahrála bych si v něm cokoli,” říká s nadšením.

Vyčerpávající rozsah aktivit si ale vybral daň na Terezině zdraví, dokazuje to ortéza na její levé ruce, kterou od listopadu nosí kvůli zánětu šlach. Ten pravděpodobně způsobilo přetížení. Neměla bych teď cvičit, ale jsem docela hyperaktivní, potřebuju pořád něco dělat, zkouším si aspoň sóla přepsané pro jednu ruku,” povídá. Na jaro navíc chystá vydání nové písně, tentokrát v češtině, a také se těší na premiéru nové inscenace ve svém divadelním souboru. 

Ani jedné z uměleckých aktivit se nechystá vzdát a pochvaluje si možnost kombinace a propojení žánrů. Rozhodně také neuvažuje o tom, že by se v životě věnovala něčemu jinému než umění. Zatím se ani příliš nestresuje tím, kam zamíří po dokončení konzervatoře. Studium na konzervatoři trvá šest let, takže je to ještě daleko. Teď si chci udržet všechny svoje aktivity – klavír, divadlo, vlastní písně. Hlavně chci hrát živě, v kontaktu s lidmi, to pro mě vždycky bylo a je nejkrásnější,” uzavírá.

Klíčová slova: hudba, divadlo, charita

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.