23.10.2010 15:52


Nafukovací překvapení pro Kraví horu

Autor: Tereza Hašková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Vezměte stovky červených balonků, nasypte do prázdného koryta jezírka na Kraví hoře, přidejte trochu skotačících kamarádů, nalákejte kolemjdoucí a čekejte, jak budou na celou situaci reagovat. Nějak takto proběhla instalace projektu Přátelská fontána studentek architektury Zuzany Hejmánkové a Ivy Potůčkové.

Další adept na ztraceníNad jezírkem na Kraví hoře se vznáší chladný ranní opar. Už zdáli lze zahlédnout cosi červeného v korytu jezírka, jež se obvykle zubí do okolí svou betonovou šedí. Park je skoro liduprázný, za chvíli bude deset hodin a málokdo se rozhodl vyjít si sem teď na časnou sobotní procházku. Jen kolem nefunkční fontány, která je už roky kontroverzní dominantou úpatí Kraví hory, se potulují tři lidé, kteří si ji fotí. Co je na ní zvláštního a co je to za červené věci v ní? Bližší pohled mnohým náhodným přihlížejícím vyrazí dech. Stovky ostře červených nafukovacích polštářů doslova rozsvěcují ještě nedávno chladnou betonovou plochu.

Obrovskou hromadu nafukovacího oživení sem však nevyvrhlo přes noc ufo. Na cedulích rozvěšených v okolí se píše, že je to dílo dvou mladých studentek architektury na Vysoké škole umělecko průmyslové – Zuzany Hejmánkové a Ivy Potůčkové. Přestože studují architekturu v Praze, obě pocházejí z Brna a jejich návrh zvítězil v soutěži, kterou zorganizovalo sdružení Sochařský Park Kraví hora.  

Úderem desáté hodiny se najednou odevšad začínají zjevovat lidé. Někteří se vrhají po hlavě do polštářů a okamžitě se ztrácí zavaleni červení. Jsou to účastníci netradiční vernisáže. Po chvíli lidé zformují hlouček a následuje oficiální zahájení, které prozrazuje účel celé instalace. „Podle zadání jsme měli propojit veřejné a soukromé. Chtěli jsme udělat něco pro místní lidi. Malé děti si zde můžou hrát a každý si může vzít polštář třeba domů,“ říká jedna z autorek díla Iva Potůčková. „Osudy této sochy z polštářů dokumentujeme kamerou umístěnou na věži nedalekého kostela, která bude sledovat, jak se červené body šíří po parku,“ dodává druhá autorka Zuzana Hejtmánková.

Vysvitlo slunce a přichází stále více kolemjdoucích, kteří se osmělují a vcházejí do žlabu fontány. Maminky a babičky pobízí svá dítka, kterým se záplava polštářů očividně zamlouvá. Banda starších a daleko divočejších kluků pořádá polštářovou válku všichni proti všem. Reakce se různí. „Je to úžasné, ale nevím o co jde, nemůžete mi to objasnit?,“ ptá se jedna maminka. „Jdeme náhodou kolem a najednou vidíme tohle, je to nádhera. Určitě se sem vrátíme. Ale žádný balonek si nevezmeme, krásnější bude, když zůstanou pohromadě,“ říká nadšeně Marcela Šebatová. Úplně jiný přístup má další paní, která nakládá balonek do kočárku. „Tohle musím ukázat všem místním, at sem taky zajdou.“

Obě autorky zůstávají a ochotně odpovídají na dotazy. Zuzana Hejmánková líčí, že ačkoliv její instalace není z mramoru, nebylo právě jednoduché ji vyrobit. „Polštáře jsme s kamarády nafukovali dvanáct hodin, až do pěti do rána, aby to bylo opravdu překvapení. Je jich patnáct set.“ Jak čas plyne, lidé roznášejí polštáře do vzdálenějších koutů parku. Přestože je pohled na polštáře v ohromujícím množství krásný, stejně tak je zajímavá představa, jak se tyto červené uzlíky šíří městem, podobné krvinkám šířícím se tělem. Snad si je lidé stále budou spojovat s Kraví horou a připomenou jim, jak zanedbaně vypadají některé veřejné prostory v Brně a že by s tím něco měli dělat.

Klíčová slova: Friendly fountain, Kraví hora, architektura, Brno

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.