02.05.2016 23:30


Neúspěch si nepřipouštíme, říkají muzikanti z Husak Quartet

Autor: Eliška Srncová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Jsou mladí, talentovaní a originální. Členové multižánrového smyčcového kvarteta Husak Quartet, Martin Husák, Radek Blahuš, Matěj Kovanda a Marek Vejpustek, dokazují, že když si mladí kluci založí skupinu, nemusí jít nutně o rock a zároveň, že smyčcové kvarteto nemusí hrát jen klasiku.

Autor: Lukáš Průdek

Housle a viola, polovina Husak Quartet. Foto: Eliška SrncováBrno  Formace Husak Quartet vznikla před dvěma lety jako společný projekt čtyř studentů brněnské konzervatoře. V současnosti koncertují v tuzemsku i zahraničí, natočili videoklip k vlastní úpravě písně Without You od Davida Guetty a jsou takřka na roztrhání. Rozhovor o kvartetu poskytli violista Marek Vejpustek a houslista Radek Blahuš.

Hrajete spolu dva roky, jak to celé původně začalo?

Marek: Kvarteto vzniklo z nedostatku opojení. My jsme se s Martinem znali už dřív a vždycky jsme k sobě byli hudebně naklonění. Přemýšleli jsme, že bychom něco spáchali, ale ono není tak snadné založit nějaký band nebo skupinu. Přesto jsme si řekli, že do toho dáme trošku úsilí a co nejvíce svého času. Jeden krásný koncertní večer jsme se rozhodli, že dozrál čas a řešila se otázka, kdo doplní zbylé dva posty. Pro mě byla jasná volba můj přítel Matěj, cellista, jenže toho neznal Martin. Pro Martina byla zase jasná volba Radek.

Radek: Mě vlastně znal jenom Martin a tady kolega Vejpustek mě strašně nesnášel. Takže si tam každý dohodil toho svého, ale nakonec jsme se sehráli a dneska normálně fungujeme.

 

Trávíte spolu hodně času?

Radek: Právěže ne, trávili jsme hlavně ze začátku.

Marek: Teď fungujeme spíš jako běžná firma, sejdeme se jenom v práci.

Radek: Potkáme se ve škole, což je fajn, ale co se týká kvarteta, vidíme se dvakrát týdně. Jakože bychom spolu chodili na kafe, to nejde, to bychom se pozabíjeli.

 

Podle čeho vybíráte písničky do svého repertoáru?

Marek: My se takzvaně řídíme heslem „přiblížit se posluchačům”.

Radek: Ono se to prý nemá používat, protože jde o strašný kýč, ale my se tím opravdu řídíme.

Marek: Skladby vybíráme hlavně podle úspěšnosti, třeba takovou ABBU lidi zkrátka potřebují. K tomu přidáváme písničky, které momentálně válcují hitparády, jako například Take me to church. Ty ale není úplně lehké napsat, tohle je třeba vcelku oříšek. Jinak já a cellista jsme oba docela silní v improvizaci. Kluci jsou zase zodpovědní muzikanti a odedřou všechnu práci. Takže se tak navzájem doplňujeme.

Radek: Každý má nějakou úlohu, jsme takové protipóly. Já třeba neumím improvizovat, zatímco viola s cellem ano. Na mě když někdo na akci mává, abych zahrál Okolo hradišťa, tak to prostě nedokážu, musel bych se skladbu nejdřív perfektně naučit. Já s Martinem jsem takový striktní a kluci jsou zase divocí.

 

Vy si skladby upravujete sami?

Marek: Většinou jo. Naše úpravy jsou strašně zvláštní, protože těžíme z toho, že máme nějaký pevný základ, strukturu. Kluci mají noty a my s cellistou tak nějak na místě dotvoříme ten základ.

Radek: Tak. My s Martinem hrajeme pevnou strukturu. Neustále, my s tím nehneme. Ale pokaždé je to vlastně jinak, protože Marek a Matěj vždycky hrají něco jiného. Takže pokud po nás někdo bude chtít úpravy, tak že jim vyřizuji, že ty úpravy neexistují, protože cello a viola je pokaždé originální.

Marek: Jinak tedy máme i autorizované úpravy, třeba Matěj dělá hodně krásné věci. Opravdu to není lehké, protože jde o čtyři nástroje, pro které se musí napsat plnohodnotná hudba a vyžaduje to velký talent.

 

Hrajete jen v Česku nebo i v cizině?

Marek: Doteď jsme hrávali hlavně v Česku.

Radek: Zatím takový největší úspěch v zahraničí byl koncert na velvyslanectví ve Vídni.

Marek: A do Vídně se chystáme zas a znovu v červnu. V červenci si potom uděláme výlet do Itálie, kde máme tři koncerty.

Radek: Tři koncerty za tři dny.

 

A nepozabíjíte se?

Marek: Ne, když takhle někde jsme, tak spolu naopak perfektně vycházíme, protože každý je tak specifický, že má úplně vlastní program.

Radek: Třeba Martina moc nevidíme. On zmizne, potom se objeví, v teplákách vyjde někde z lesa.

Marek: Mě taky najdete většinou někde ve vodě.

Radek: Jo, to je naprosto extrémní člověk. Nikdy nevíš, kde ho najdeš.

 

Máte nějaké zajímavé zážitky z koncertů?

Marek: Mám jeden jediný zvláštní zážitek. Mně se zrovna na plese Masarykovy univerzity ztratilo oblečení. Nějakou záhadou jsem tam nechal boty, košily, kalhoty a všechno. Osoba, která měla věci na starosti si zrušila facebook a číslo, takže už asi nemám šanci.

 

Klipy a stránky si děláte sami?

Marek: V tomto směru úzce spolupracujeme s lidmi, kteří nás chtějí podpořit a které to baví. Jmenovitě třeba s Lukášem Průdkem, který nám udělal videoklip a krásné webovky. Většinou jde o lidi, kteří se opravdu nadchli pro tu práci a nebojí se trendů a nových věcí.

Radek: Je to hrozně důležitá práce. Třeba náš klip, virálně šířený, nám podle mě zajistil třeba koncerty v Itálii. Na všem záleží, na tom, jak se tváříme, na oblečení. Dřív jsme měli stejné oblečení, tmavé kalhoty a kytičkované košile. Lukáš Průdek, který nám točil klip, pořád říkal, že bychom měli mít nějaký společný prvek v oblečení. Já jsem nechápal, co má za problém, však máme kytičky, tak o co mu jde? Ale ony opravdu i drobnosti dělají hodně. Pro nás je teď společných prvkem žlutá barva. S čímž se pojí další příhody, jako když jsem na podzim sháněl žluté kalhoty. To prostě nešlo, nikde jsem je nemohl najít, posílali mě do dětského. No nakonec jsem zašel do jednoho obchodu a tam jsem je uviděl. V dámském oddělení. Ale řekl jsem si, tak co a zaplul jsem do kabinek. Prodavačka mi je pochválila, ženské v kabinkách taky, tak jsem je vzal a mám na koncerty dámské kalhoty. Marek zase každé vystoupení vypadá jinak, protože mu oblečení potom někdo ukradne, ale vždycky má žluté ponožky. Lidi se hodně dívají a žlutá přitáhne pozornost.


Myslíte si, že vás kvarteto jednou bude živit?

Marek: My spíš nepočítáme s tím, že by neživilo. Samozřejmě má člověk nějaké své cíle a sny a všechno se nebude vždycky točit kolem kvarteta. Třeba já s Matějem bychom chtěli mít nahrávací studio nebo si otevřít kavárnu. To jsou všechno nějaké vize, které si člověk musí plnit, ale bylo by super, kdyby hlavní prací bylo kvarteto. I když je jasné, že na to nemůžeme spoléhat a každý pochopitelně bude mít i svoje věci.

Radek: Teď na to nemůžeme spoléhat, ale záleží na vývoji. Uvidíme, co bude, zatím je všechno super, a uvidí se, kam se posuneme dál. Pořád je potřeba se zdokonalovat a pracovat na sobě.

Marek: My si úplně nepřipouštíme neúspěch. Když si řekneme, že to nějak bude, tak to tak prostě bude. Když si řekneme, že za deset let budeme fungovat, tak každý den vstaneme proto, abychom fungovali.

 

Jak se budete scházet, když budete třeba všichni na vysoké?

Marek: Krásným příkladem je Martin, primárius. On studuje vysokou a navíc ještě učí. Má dvě obrovské časové zátěže, a přesto je pořád kvarteto na prvním místě. Nejdůležitější je pořád svůj čas přizpůsobovat kvartetu a já věřím, že, i když se všichni rozutečeme po vysokých, tak pořád bude pátek, sobota, neděle patřit kvartetu. Není to problém, záleží jen na domluvě. Hlavně se ale všechno musí řešit strašně dopředu, třeba o Vánocích budeme řešit koncerty na prázdniny, abychom si naplánovali dovolenou.

Radek: Vlastně jakákoliv akce, která je, se řeší minimálně dva měsíce dopředu.

Marek: Nefungujeme jako pohotovost. Když nám někdo zavolá na poslední chvíli, tak na nabídku zkrátka nepřistoupíme, byť by šlo o sebevětší peníze. Takhle je kvarteto zkrátka postavené a přes to nejede vlak.

 

Oslovuje vás hodně lidí?

Marek: Musím říct, že naše kalendáře jsou opravdu nabité, na to, kolik nám je, jak dlouho fungujeme a kolik dalších činností ještě musíme stihnout. Nemáme si absolutně na co stěžovat.

Klíčová slova: Husak Quartet, smyčcové kvarteto, konzervatoř

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.