11.03.2014 08:14


Nová generace umění: návrhářka Tereza Rosalie Kladošová

Autor: Stárková Linda Anna | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Tereza Rosalie Kladošová sice stále ještě studuje, ale oblečením, které navrhla, by se již dala zaplnit celá šatní skříň. Její první kolekce se už nyní začala prodávat v pražském obchodě DEBUT Gallery. V rozhovoru mluví o tom, že původně chtěla být vlastně princeznou, proč to mladí návrháři u nás nemají jednoduché nebo co by si Češi měli uvědomit o oblékání.

Praha - Musím se Vás zeptat, jak tohle všechno vlastně začalo. Inspiroval vás třeba ke studiu oděvní tvorby a návrhářství nějaký konkrétní návrhář? Co jste vůbec chtěla dělat jako malá?

Tereza Rosalie Kladošová

Chtěla jsem pracovat jako princezna, to bylo mé vysněné povolání (smích). Já jsem vlastně dlouho vůbec nevěděla, čím chci být a mám pocit, že v tom možná nemám tak úplně jasno ani teď. Vždy jsem si ale ráda kreslila, často právě nějaké návrhy a šaty. Nikdy jsem je ale nerealizovala, to jsem nechávala na mamince.  Já jsem si něco vymyslela a maminka to ušila, nebo vyrobila. Nejtěžší pro mě bylo si vybrat střední školu, v té době jsem byla úplně ztracená a jen si pamatuji, jak jsem listovala katalogem se seznamem škol a říkala si hmm...tak třeba tohle nebo tohle. Jediné co jsem věděla jistě bylo, že nechci na gymnázium. Chtěla jsem se učit něco reálného, něco co člověk může použít v životě. A to, že jsem nakonec šla na oděvní školu, byla spíš náhoda. Mě zaujalo zlatnictví, ale tam už bylo po termínu.

Dál jste pokračovala ve studiu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Dostat se na obor Design oděvu není asi vůbec jednoduché, co obnášelo přijímací řízení? A měla jste náhradní plán, kdyby to nevyšlo?

Na UTB do Zlína jsem se hlásila, když jsem byla v pátém ročníku Magisterského studia na Pedagogické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně. Studovala jsem tam výtvarnou výchovu a vizuální tvorbu, učitelství pro střední školy. V té době mi došlo, že učitelská dráha asi nebude úplně pro mě a že to rozhodně není můj sen. Vzpomněla jsem si na to, co jsem studovala na střední škole a přišlo mi fajn se k tomu vrátit. Řekla jsem si, že když to vyjde a přijmou mě na Design oděvu tak to asi mám dělat a pokud ne, tak se svět nezboří a já budu dělat třeba úplně něco jiného. A ono to vyšlo.

Dovedu si představit velké množství různých úskalí v oblasti oděvního designu – v první řadě mě napadají směšně placené nebo dokonce neplacené stáže u větších značek…

S těmi neplacenými stážemi jste uhodila hřebíček na hlavičku. Vnímám to jako velký problém, který je v současné době hodně aktuální. Já jsem si jednou neplacenou stáží prošla. Byla jsem ve studiu Anne Sofie Madsen v Kodani a byla to skvělá zkušenost, ale mohla jsem si to dovolit jen díky programu Erasmus. Ráda bych absolvovala ještě alespoň jednu nebo dvě stáže, ale náklady jsou opravdu obrovské. Pracuje se tam na plný úvazek, někdy i více než 8 hodin denně a dokonce i o víkendech. Zvládnout se k tomu ještě uživit je nereálné. Teď mluvím o situaci v zahraničí. Jak je to v Čechách si nejsem úplně jistá, ohledně placení stážistů to ale bude nejspíš podobné. A není tu tolik možností získat nějakou opravdu přínosnou zkušenost. Když se mladý absolvent školy uchází někde o místo, požadují po něm všichni minimálně dva roky praxe. Jak je ale mám získat? A to je asi problém, který mě v současnosti nejvíce trápí.    

Není v České republice zahlcený trh, na kterém se dá těžko prosadit?

Nemyslím si, že je v Čechách zahlcený trh. Sice na tak malou zemi máme hodně návrhářů, ale to není ten problém. Myslím, že by všichni měli šanci se uživit, kdyby český národ změnil přístup k módě a kultuře odívání obecně. Hodně lidí český nezájem o módu omlouvá tím, že jsme post komunistická země, ale to je opravu jen výmluva. Od pádu komunismu uplynulo už téměř čtvrt století. Měli bychom si vzít příklad z okolních států kolem nás, třeba Polsko má podobnou historii jako my a situace je tam úplně jiná. Lidi více zajímá, co nosí, jak to kombinují, jestli to má názor, snaží se vystihnout sami sebe skrze oděv. Měli bychom si uvědomit, že oděvem něco sdělujeme světu, na což hodně lidí zapomíná, nebo o tom vůbec nepřemýšlí. Naše tělo je jako výkladní skříň naší duše a oděv zastupuje sdělovací funkci. Ale už i u nás se situace lepší. Problém je také v tom, že lidé u nás jsou naučeni kupovat značky, loga. Když už je český občan ochoten utratit více peněz chce vidět „značku“ a to je ten hlavní kámen úrazu při prosazení mladých tvůrců.

Podtitul Vaší první kolekce Noomdom zní „Skutečnost není realita“ a asi nejvýraznějším motivem je v ní prolínání různých materiálů a struktur. Co vám při její tvorbě sloužilo jako inspirace?

Prvotním cílem bylo vytvořit kolekci, která je inspirována mým vlastním vnitřním imaginárním světem, který si každý z nás vědomě či nevědomě tvoří. Začala jsem dělat takovou skládačku: co tvoří můj svět, jak to v něm vypadá, kdo v něm žije, jaká tam panuje nálada a podobně. Hodně mě také ovlivnila má pracovní stáž v Kodani, protože během práce pro Anne Sofie Madsen jsem už rozmýšlela i Noomdom. Navštívila jsem tehdy v Kodani také Národní muzeum, kde mají úžasnou sbírku Inuitských oděvů a předmětů denní potřeby. Začala jsem se díky tomu zajímat o Inuitské mýty a pověsti, což mi bylo velkým inspiračním zdrojem. A vše smícháno dohromady je NOOMDOM.

Po ukončení školy jste se přestěhovala do Prahy, abyste pokračovala v dalším studiu a také v práci. Jak se od doby prvního uvedení Noomdom vyvíjí vaše tvorba?

Vyvíjí se barevně.  Ve Zlíně jsem byla velmi ovlivněna tím, že se tam hodně pracuje s černou barvou. Takže jsem si teď řekla, že chci pracovat s barvou a tím se zpětně vracím k mé přirozenosti.

Spolu s Annou Štěpánkovou jste nedávno představila také zajímavý projekt Zachumlání laní…

Zachumlání laní je projekt, který vznikl vlastně pro akci Designsupermaket. Anička studuje produktový design na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, takže jsme skoro spolužačky.  Obě jsme chtěly něco na Designsupermarket vytvořit. Řekly jsme si, že by bylo zajímavé spojit se a pracovat dohromady a tak vznikly Laně. Obě jsme od přírody tak trošku líné, takže se vzájemně motivujeme dělat něco navíc, což je moc fajn. Anička dělá produktový a já oděvní design, takže hledáme společné projekty, které by nás obě bavily. Na supermarket jsme dělaly vlastně odděleně produkty, které jsme vzájemně konzultovaly, ale myslím, že další věci už budou více společnou prací. Plánujeme nějaké jarní Laní produkty, tak se těšte (smích).

Chcete se soustředit spíše na vlastní návrhářskou práci, nebo vás láká stáž nebo navrhování pro nějakou známější značku?

Pro začátek bych rozhodně chtěla nabrat zkušenosti a pracovat pro někoho. Určitě bych si chtěla vyzkoušet práci ve velkém módním domě, ale také pracovat třeba jako asistentka u mladého designéra.

Který z módních domů by to měl být?

Můj vkus je v tomto směru dost roztříštěný, takže nedokážu napsat jednoho. Ze sekce Haute Couture by to byl určitě Givenchy, obdivuji jak jejich hlavní návrhář Riccardo Tisci dokáže kombinovat tradici zakladatele značky Huberta de Givenchy se streetovým a subkulturním dotekem. Obdivuji práci Rei Kawakubo, takže asi ani práci v Comme de Garcons bych neodmítla. Z mladších značek by to byly Acne a jejich severská avantgarda. Taky mě baví návrháři Walter Van Beirendonck nebo Henrik Vibskov, obdivuji jejich smysl pro humor a nadsázku.

Nedávno skončily týdny módy ve čtyřech hlavních městech a velké značky představily své kolekce na podzim a zimu 2014/2015. Sledujete jejich přehlídky? Je nějaký trend, který vás zaujal?

Sleduji svoje oblíbence, a náhodou někdy narazím na něco nového, co mě zaujme, ale že bych vyloženě sledovala všechny přehlídky to rozhodně ne. Například na Copenhagen fashion week si projdu téměř všechny návrháře. Severská móda mě baví rozličností přístupů a inovací. Nejvíc mě ale na týdnech módy baví pozorovat návštěvníky, takže to si nenechám ujít a „šmíruju“ je na stránkách fotografů zaměřených na pouliční módu.

 

Tereza Rosalie Kladošová:
Mladá návrhářka Tereza Rosalie Kladošová je původem z Valašského Meziříčí. Debutovala v roce 2013 s kolekcí Noomdom, která byla zároveň její závěrečnou prací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Za ní získala nominaci na Národní cenu za studentský design. Nyní Tereza studuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze obor Design oděvu.

Klíčová slova: móda, návrhářka, Tereza Rosalie Kladošová, rozhovor, umění

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.