10.04.2011 17:58


Oko za plech, kriminál za střelbu

Autor: Jana Navrátilová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Prezident České republiky Václav Klaus udílel v posledních březnových dnech prezidentské milosti. Každoročně se vedou horlivé debaty o tom, nakolik je omilostnění odsouzených správné či nesprávné, a jinak tomu nebylo ani letos.

Nejdiskutovanějším případem se stalo omilostnění Karla Bašty, myslivce a majitele sběrných surovin, který při snaze ochránit kradený majetek střílel na dvojici prchajících zlodějů. Zlodějka v ujíždějícím autě přišla o oko, její komplic vyvázl s průstřelem nohy. Karla Baštu, do té doby netrestaného a podle slov jeho známých čestného člověka bydlícího v Ivančicích na Brněnsku, odsoudil soudce Vrchního soudu v Olomouci k šesti letům vězení za pokus o vraždu. Kde jsou hranice, které by lidé při ochraně svého majetku neměli překročit?

Právo na život je jedno ze základních práv a svobod ukotvených v ústavě. Současně tak právo na majetek. A obě tato práva byla porušena. Co má ale větší váhu – lidský život, nebo hromada plechu? Ačkoliv se zdá, že odpověď na tuto otázku je z humánního hlediska jasná, je třeba vzít na vědomí všechny konkrétní i obecné okolnosti případu. Karel Bašta vypověděl, že jeho sběrnu vykradli už poněkolikáté. Pocit zmaru člověka, jemuž někdo jiný bere to, co budoval celý život, si umí představit jistě každý, kdo byl někdy okraden. A nejen to. Pakliže by se zloději ukázali v mém domě, pravděpodobně nebudu sledovat, zda si s úsměvem odnáší televizi nebo počítač, ani analyzovat míru jejich nebezpečnosti. Budu jednat. Netvrdím, že je správné vzít pušku a střílet, ale zároveň nemohu vyloučit, že bych se něčeho podobného v situaci, kdy budu cítit ohrožení sebe nebo svých blízkých, nedopustila také.

Volba chování v krizových situacích podle mého názoru závisí mimo jiné na morální brzdě, která je nám socializována již od útlého věku. Když mi kamarádka na základní škole vzala pero a nechtěla mi ho vrátit, mohla jsem reagovat tak, že se prostě urazím nebo jí vypíchnu oko kružítkem. Protože mi rodiče říkali, že ubližovat druhým se nemá, kamarádčino šibalské oko zůstalo tam, kde má být. Člověk se tak učí adekvátně reagovat na netypické situace a ovládat své emoce. Ovšem i ty nejlepší brzdy mohou v určité chvíli selhat. Zda Karlu Baštovi brzdy vypověděly službu nebo je ani nepoužil, nikdy nezjistíme.

Nejúčinnější ochrana před postihem je prevence. Abych se vyhnula pokutě, raději pojedu podle předpisů. Myslím, že by se měl případ Karla Bašty a podobné řešit především v obecnější rovině. Překvapilo mě, jak je možné, že se zloději bezstarostně a poněkolikáté vydají krást na stejné místo. Kde byli policisté, když ve sběrně surovin lupiči porušovali zákon? Možná postávali na náměstí Svobody v Brně, jelikož kvůli státním škrtům v rezortu ministerstva vnitra neměli na benzín, aby přijeli hájit zájmy těch, kteří jejich pomoc potřebují. Když v současné době procházím ulicemi Brna, přemýšlím, zda jsem někdy viděla větší koncentraci policistů na jednom místě.

Jsme vyspělá demokratická země, která má svoje zákony, jež je nutné dodržovat. To jsou slova, která nám vykutálení političtí představitelé vtloukají do občanských hlav snad každý den. Mantinely, kam můžeme při ochraně svého majetku zajít, však máme vytyčené pouze ledabyle. Každopádně tyto hranice bychom neměli střežit my jako občanská garda, ani Karel Bašta, ale funkční police, která bude společensky respektována. Ovšem dokud její kroky bude řídit ministerstvo vnitra, jehož výstupy spadají spíše do oblasti cirkusové manéže a jehož ústřední představitel neúspěšně paroduje bodrého texaského rangera, můžeme na ideu funkční policie zapomenout. O tom, že ani policisté nejsou spokojení se svou současnou rolí špatně placených pucfleků, svědčí šestadvacet tisíc podpisů petice volající po odvolání ministra vnitra Radka Johna. Tvrdím tedy, že případ Karla Bašty je problém systémový.

Až bude policie plnit svoji funkci a české zákony nebudou hrát do karet podvodníkům a tunelářům, z nichž nemalá část zasedá v zákonodárném sboru, nebude nutné spoléhat se na nestabilní morální brzdy či na archaické zákoníky msty oko za oko, zub za zub. V tomto světě by Karel Bašta nikdy nemusel střílet.

Klíčová slova: prezidentské milosti, Karel Bašta, policie, soudnictví

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.