14.10.2015 14:41


Ostravský Oktobeerfest: místo, kde pivo teklo proudem

Autor: Klára Bečáková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Pivo. Nápoj zalitý sluncem s bohatou bílou pěnou a typicky hořkou chutí chmelu. Pohladí člověka na duši i na jazyku. Není divu, že je v České republice tak populární. Podle odhadů se my, Češi, řadíme na první místa žebříčků v množství zkonzumovaného zlatavého moku. A právě jeho oslavou byl minulý pátek a sobotu ostravský Oktobeerfest, který dohromady navštívilo osmdesát tisíc lidí.

 

Ostrava  Hlasitá živá hudba linoucí se z pódia, vůně pečených brambor, všudypřítomný smích a rozjařené rozhovory lidí držících plastové půllitry. V pořadí druhý ročník Oktobeerfestu se nesl v duchu dobré nálady a především jej po celou dobu doprovázelo nepřeberné množství druhů piv s širokou škálou příchutí. Pro muže, které nebaví nakupovat se svými drahými polovičkami, ale i pro celé rodiny, které chtějí společně strávit čas, je tato akce ideální příležitost, jak se příjemně odreagovat.

Ostravský Oktobeerfest 2015. Autor: Klára Bečáková

 Sedím v autě a projíždíme Ostravou. Pomalu se blížíme k areálu Vítkovických železáren. V dálce zahlédnu mezi budovami nápis obchodního centra Nová Karolina. „Podle všech informací by to mělo být tam,“ ukážu z místa spolujezdce na obrovské nákupní centrum napravo a zanedlouho odbočujeme právě tím směrem. Parkujeme v podzemních garážích a vyrážíme do centra dění. Postupně se kolem nás začnou rojit stánky s občerstvením a ve velkém přibývají i další návštěvníci festivalu. „Třicet jedna, třicet dva, třicet tři stánků!“ napočítám vyčerpaně kolem sebe všechny malé i velké pivovary, které mám možnost navštívit a ochutnat něco z jejich nabídky. Jenže i kdybych se rozkrájela, sto pět různých piv, které se tu dají koupit, rozhodně nemůžu zvládnout vypít. Nejvíc mě zaujaly netradiční příchutě, na které jsem doposud nikde nenarazila. U některých bych opravdu ani netušila, že je lze kombinovat s charakteristicky nahořklou chutí piva. Čokoládový Brabčák, Krmelínské borůvkové či mandlový Slezan. Spíš než alkoholické nápoje bych řekla, že se jedná o zákusky s originálním názvem. Osobně mi moc zachutnal Skřečonský žabák Medové 15°. Velcí pivaři však také nepřijdou na zmar, protože kromě specialit na ně čekají i piva tradiční.

Atrakce pro děti i dospělé. Autor: Forum Nová Karolina

 Páteční odpoledne se s doprovodem hudebních skupin přehouplo do večera. Většina návštěvníků už dávno vyhládla - to se při konzumaci piva není čemu divit - a tak se pomalu, ale jistě tvoří u stánků s jídlem fronty. Vzduch je na jednom místě doslova prosycen vůní grilovaného masa či bramboráčků. Opodál se zase každému kolemjdoucímu sbíhají sliny na sladké palačinky a štramberské uši. S večerem se loučíme za zvuku písniček Marka Ztraceného. Následně někteří více, někteří méně společensky unavení míříme do svých domovů.

Sobotní „line-up“ zahajuje hned dopoledne ostravský moderátor Lumír Mořkovský. Oba dva festivalové dny nás provází celým programem. Hned po něm vybíhá na pódium skupinka kluků nabitých energií – pro mě úplně neznámá kapela M2E. Je poměrně škoda, že obecenstvo nereaguje absolutně nijak. Proč? Protože úplně chybí! Jen několik zvědavců vyšlo z vytopeného nákupního centra podívat se, co že se to venku děje. Nutno dodat, že je skutečně velká zima. Stánkaři se napájí horkými nápoji z termosek a i přesto, že na sobě mají z oblečení vytvořených několik vrstev jako cibule, je jim evidentně zima. Když se nikdo nedívá, tak si nenápadně poskočí, aby se alespoň maličko zahřáli. K tomu se perfektně hodí navštívit pouťové a nafukovací atrakce, které jsou součástí festivalu. Některé vypadají opravdu velmi divoce a odvahu vyzkoušet je rozhodně nenajde každý.            

Třídění odpadu. Autor: Klára Bečáková

 S přibývajícími hodinami také postupně přichází více lidí. Domnívám se, že je to především proto, že chtějí vidět kapelu No Name, kteří jsou, minimálně pro mě, absolutní špičkou na česko-slovenské hudební scéně. 

Za tu dobu, co tady jsem, jsem si nemohla nevšimnout jedné paní, která postává u odpadkových košů a sbírá prázdné plastové půllitry. Po nějaké době, až se jich nahromadí větší množství, je všechny vezme a odnáší pryč. Míří s nimi k jednomu stánku, ve kterém stojí dvě mladé slečny a vesele se usmívají. Tam ta záhadná paní svůj plastový náklad vyloží a vydává se na obhlídku ostatních košů v areálu. Chvíli váhám, ale nakonec mi to nedá a vydám se za slečnama zjistit, o co tu vlastně jde. „Chceme, aby se lidem dostalo do povědomí, že třídit odpad má smysl. Každý, kdo nám sem donese padesát kelímků, dostane dvě malá piva zdarma. Někomu se to možná může zdát moc, ale chceme pomoci planetě. To je celý smysl této akce,“ vysvětluje mi jedna z dívek ve stánku Gabriela Johnová. O chvíli později se do naší konverzace zapojí i druhá slečna Eliška Šonovská: „Já mám pocit, že lidem je ve většině případů docela jedno, že i plastový kelímek mohou zrecyklovat. Prostě ho vyhodí do nejbližšího koše - v tom lepším případě. V tom horším skončí někde na zemi. Na druhou stranu jsme se tu setkali i s lidmi, kteří byli myšlenkou třídění odpadu doslova nadšení.“

Igor Timko a kapela No Name. Autor: Forum Nová Karolina

Začíná se stmívat. Pražská skupina Eddie Stoilow dohrává poslední písničku. Areál se velice rychle zaplnil a všichni už netrpělivě očekávají zlatý hřeb celého festivalu. O tři čtvrtě na sedm se z reproduktorů ozve všem povědomý hlas. „Ahojte všetci! Máte sa dobre?“ zakřičí do mikrofonu frontman košické kapely No Name Igor Timko a odpovědí mu je hlasité zaburácení publika. Následuje salva jejich notoricky známých hitů. Každý, kdo umí alespoň trochu zpívat, přidává se. Atmosféra by se dala krájet, fanoušci tleskají, pískají a užívají si naplno sobotního večera, který se chýlí ke konci. Kolem osmé hodiny nastává čas slavnostního ukončení celého festivalu. Pomyslnou tečkou za celou dvoudenní akcí je pestrobarevný obrazec na nebi vytvořený z ohňostroje.

Konec. Celý areál pokryje ticho a lidé se začínají ubírat k východu a nadšeně mezi sebou debatují a hodnotí celou událost, inspirovanou německým Oktoberfestem. Co do velikosti se ostravský festival rozhodně nemůže měřit s tradičním mnichovským. Ten probíhá každoročně na přelomu září a října a navštíví jej zhruba šest milionů návštěvníků. Poměrně dost velký rozdíl je však cena piva. Zatímco v Česku jsme zvyklí dát za půl litru zlatavého moku zhruba třicet korun, na Oktoberfestu u našich západních sousedů cena za tuplák, což je jeden litr, letos pod deset euro (v přepočtu dvě stě sedmdesát korun) nešla.

Klíčová slova: Ostrava, Oktobeerfest, festival, hudba

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.