16.04.2012 12:29


Pink Floyd, či Pink Freud

Autor: Tereza Ševelová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Nespokojenost se společenským systémem, politikou, ekonomikou – a vlastně se vším – se šíří. Potřebuje dnes člověk hudbu, nebo psychiatra?

Přesně před rokem stálo u jedné pražské arény několik desítek velkých nákladních aut. Přivezly jednotlivé cihly, ze kterých po dva večery, pod taktovkou někdejšího leadera skupiny Pink Floyd Rogera Waterse, rostla a hroutila se zeď. Tedy Zeď. Ta Zeď. Klasické rockové album The Wall z roku 1979 vypráví příběh o strachu a izolovaném interním světě našeho já. O samotě a strachu, který staví zdi. V případě hlavního hrdiny vyprávění šlo o strach vnitřní, o pocit odcizení člověka, který dosáhl úspěchu a může mít co si zamane. Ale vlastně ani neví, co chce, protože se mu vše zdá beznadějné.

Tereza ŠevelováBeznaděj, odcizení a rezignace, které hudba popisuje, působí velmi sugestivně a často povědomě. Ale je to až boj se sebou samým a následné zbourání bariéry ve druhé části příběhu, co inspiruje. Bariéry mezi jednotlivcem a zbytkem světa. Nebo mezi skupinami jednotlivců. Mají mnoho podob. Velké, malé, zděné, drátěné, betonové, psychologické, kulturní, náboženské, rasové, genderové, sociální, mediální nebo politické. Rozdělovat může cokoli. Často čím méně člověk ví, tím větší má tendenci uzavírat se do sebe a preventivně se bránit proti novému, cizímu nebo jen jinému. Strach je ve své mocnosti velmi vhodným nástrojem, jak přimět ostatní dělat cokoli, co je – pro někoho – žádoucí, potřebné, správné.

S každou další korupční kauzou, se záznamy odposlechů, s politickými machinacemi se vrací pocit zhnusení ze současného stavu věcí. S účelovým zdražováním vajec, krachující burzou, podvodnými hypotékami a násilnými konflikty. Čas od času, nyní s rostoucí frekvencí, se objeví iniciativa za výměnu politiků či výzva k záchraně lesa objímáním stromů, ale jednorázové akce nemají příliš mnoho úspěchu. Jedny politiky vystřídá skupina „zcela jiných“, ale v podstatě úplně stejných, a korumpuje se vesele dál. A z lesa už jsou třísky. 

Proč se náměstí neplní transparenty Změňme SE? Rychlé, levné, prosté, Watsone. Trochu méně pohodlné, než volat po změnách okolí. Ale v jistém smyslu o dost proveditelnější, neb tak může učinit každý. A je to na něm. A na ní, samozřejmě. Nezpohodlnět. Začít znovu. Myslet. Přesto, že je dnes čím dál snazší žít bez přemýšlení. Nebo možná spíš zamyšlení a pohledu kolem sebe. Myšlení je však nebezpečné. Je jednodušší, když lidé nemyslí, nedělají pak tolik problémů. Ať se radši bojí, jsou pak lépe ovladatelní. Mají svůj pracovní stereotyp a trochu povyražení. Chléb a hry 2.0. Ale fungují stále stejně.

Strach a nejistoty jsou silné a v různých převlecích určují lidský život. Výběr partnera, povolání a vlastně i výběr snídaňových vloček může být dost stresující. Aktivním uchopením se ale ze slabosti může stát síla. Vyjít se sebe a komunikací spoluvytvářet takové prostředí, v jakém chce člověk žít. Někdo svému nitru porozumí po konzultaci s odborníkem na duši. K jinému může promluvit hudba. Svou schopností dotknout se člověka velmi hluboko může být účinnější než leckterá psychologická či psychiatrická seance.

Klíčová slova: Pink Floyd, Freud, The Wall, 1979, strach, odcizení, společnost, seance, změna

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.