02.04.2012 10:01


Pivo ve vinných sklenicích aneb Baskický svatební zápisník

Autor: Tereza Ševelová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Kamarád kamaráda se žení. Ideální příležitost vyrazit do Španělska. Tedy pardon, do Baskicka. Jak tam vypadá svatební obřad?

Podle zvyklostí  se svatba koná v rodném městě nevěsty, v tomto případě v Bilbau. To je však zároveň i rodným městem ženicha, takže tady zřejmě nebylo o čem diskutovat. Pár není nábožensky založený, namísto kostela si své „sí, quiero“, odpovídající české formuli „ano“, řekne v hotelu v centru města. Aby na samotný obřad nikdo nepřišel pozdě, svolají novomanželé sraz již o hodinu dříve do irského pubu přes ulici. Na španělských pět odpoledne, což znamená, že do tři čtvrtě na šest se shromáždí většina hostů. Svatební společnost by v irské hospodě vybočovala z řady i za normálních okolností, ale v den svátku svatého Patrika muži v oblecích a ženy na nebezpečně vysokých podpatcích vypadají mezi pivaři v zeleném opravdu kuriózně. Zvláště dámská část společnosti, jež strávila celý den v salonech krásy a připravovala se s pečlivostí, kterou by v Česku člověk čekal nejvýš u nevěsty. Tváří v tvář perfekcionismu se přestávám divit úžasu baskických přátel, který vyvolalo mé rozhodnutí strávit hodiny předcházející svatbě v muzeu namísto návštěvy kadeřnictví.

Pivo ve vinných sklenicích.Před šestou se svatebčané přesouvají do hotelu. Ač se jedná o luxusní hotel a dala by se očekávat precizní organizace, je ve svatební síni akutní nedostatek židlí. Ti, kteří prohráli boj o místo, se shromažďují v zadní části místnosti. Hlasité zvuky volné zábavy se ztišují jen velmi pozvolna. Když přichází ženich s matkou, v sále to stále šumí a pozorovatel ze střední Evropy si říká, zda je to jen nácvik. Ale pak už začnou hrát hudebníci a vejde nevěsta, což přihlížející trochu zklidní. Příliš vážně však celou situaci neberou ani sami nastávající novomanželé. Z obřadní lavice postupně mávají na všechny své příbuzné, které nestihli pozdravit při průchodu uličkou, a baví se mezi sebou. Sliby si vymění před mikrofonem čelem k publiku, takže obřad trochu připomíná talk show. Také proto, že dvojici u mikrofonu střídá sestra nevěsty s plamenným projevem. Z náhodně pochycených slov jako řeka, strom, plynout či kámen a intenzivní gestikulace i člověk nepříliš vládnoucí španělským jazykem pochopí, že právě probíhající one-woman show je velkým podobenstvím o životě. Bez toho se neobejde žádná španělská svatba. Stejně tak nechybí dvouleté dítě jako nosič prstýnků. 

Koordinaci blahopřání novomanželům organizátoři moc nezvládli. Místo zařazení se do spořádané fronty je třeba počkat, až člověka samovolně se pohybující masa elegantních oděvů zanese před ženicha a nevěstu. Pak se stejným způsobem nechá odnést. Davová dynamika se změní při ohlášení hodu kytice. Jednotlivé molekuly svatebního organismu se začnou pohybovat různou rychlostí a různými směry. Muži hbitě vyklidí pole a ženy se mezitím organizovaně seřadí na určeném místě, kde se utkají o kytici z novin. S tou pravou se nevěsta nehodlá rozloučit.

Svatebčané si poté chystají konfety, které házejí na novomažele. Rýži radnice zakázala s ohledem na zdraví místních holubů. Konzumace syrové rýže jim v kombinaci s vodou totiž nedělá dobře na žaludek. Poté, co ženich s nevěstou setřesou papírové ozdoby, přijímají od několika hostů dárek - tradiční baskické taneční vystoupení. Prokazuje se jím úcta a přeje se hodně štěstí. Nezaujatému přihlížejícímu mohou jednotlivé prvky připomínat balet, tai-či, kick box či step. Nevěsta a ženich poklonou poděkují a zahájí koktejlovou dvouhodinku. Zpočátku se hladoví  hosté na podnosy s jednohubkami vrhají jako supi, ale brzy se nasytí a roli dravců převezmou číšníci. 

Kolem desáté večerní vyzve personál hotelu celou společnost k přesunu do restaurace, kde je u několika stolů nachystaná večeře. Na rozdíl od svatebního obřadu si sednou všichni. Jídlo je v těchto končinách velmi důležité. Všech šest chodů. Polévka, ryba, citronový krém, maso, svatební dort i zmrzlina. Čas od času přehluší konverzaci některý ze svatebčanů výkřikem „ať žijí novomanželé“, ke kterému se přidá i zbytek osazenstva. Jiné stoly místo provolání štěstí jen vydávají hlasitý hrdelní zvuk doprovázený máváním látkového ubrousku nad hlavou, jako by to bylo westernové laso. Několik tancechtivých nedočkavců také formuje hada a za zpěvu tradičních písní poskakuje mezi stoly. Zanedlouho dostanou příležitost předvést své taneční umění všichni. Dá se však hovořit pouze o volném stylu, protože ani v Baskicku, ani jinde ve Španělsku neexistuje tradice tanečních a obyvatelé Pyrenejského poloostrova vnímají společenský tanec jako něco exotického. Výzva k tanci tedy znamená neonové disko s DJem v kovbojském klobouku a výběrem španělských popových hitů od šedesátých let až po současnost. Do rytmu se vlní všichni. Že by byl důvodem otevřený bar?

O půl čtvrté ráno hotel zavírá, svatebčané to ale ještě ani v nejmenším nevzdávají a hromadně se přesouvají do přilehlého baru, kde přichází na řadu karaoke. Baskové pějí jednu píseň za druhou, ale kromě několikerého opakování My Way Franka Sinatry si troufají jen na španělské hity. K angličtině nemají moc vřelý vztah. Opakovaně se proto španělsky nehovořícího českého hosta ptají jen kdy přijel, jak se mu Baskicko líbí a jak dlouho pobude. Výjimkou je ženich, který mi celý večer děkuje, že jsem přijela. Já se mu zase snažím poděkovat za to, že mě pozval, přestože mě ani pořádně nezná. Ženich se ale stále jen vděčně usmívá.

V šest zavírá i bar a společnost se pomalu rozchází. Ranní procházka mlhou je nečekaně klidná a důstojná. 

Klíčová slova: Baskicko, svatba, ženich, nevěsta, tradice

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.