13.04.2012 09:00


Po hlavě ze čtyř tisíc metrů. To je tandemový seskok

Autor: Věra Jandová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Stojím na kraji letadlové plošiny a nemůžu odtrhnout pohled od čtyřtisící metrové hloubky pode mnou. „Užij si to, bude to krátký!" křičí mi Radek do ucha. V tu chvíli nadobro ztrácím pevnou půdu pod nohama. Tak tady umřu, mihne se mi hlavou. Na to už je ale pozdě. Větrná turbulence mě totiž strhává do míst, odkud není návratu.

Video

Autor: Jakub Pavlíček

Poslední rozloučení, rodičovská pusa na čelo a objetí. Scéna jako z pravého amerického filmu. Obvykle bych se něčemu takovému zasmála, teď mám žaludek jako na vodě. Tandemový seskok padákem jsem si vysnila už ve třinácti a teď si mám svůj první životní sen splnit díky rodičům, kteří mi jej dali jako dárek k dvacetinám. Oblečená ve speciální kombinéze, ze které mi lezou kotníky, odcházím se svým tandem-pilotem Radkem a fotografem Kubou k malému letadlu. Jsme poslední, ale nikdo neprotestuje. Zbývající odvážlivci nervózně podupávají nohou nebo koukají z malých letadlových okýnek na své vzdálené příbuzné. Stroj se dává do pohybu a všem dochází, že teď už není návratu. Silácké řeči o našem hrdinství, kterými jsme v poslední době častovali své známé, musíme uvést do praxe. „Vůbec nejsi nervózní,“ diví se Radek a chytá mě za ruku, kdybych si to chtěla na poslední chvíli rozmyslet. „Ale jsem, jen na to nevypadám,“ odvětím a zasměju se na Kubu, který bere do ruky kameru a ze dvou metrů mi mává.

Letadlo pomalu stoupá a ručička na Radkových hodinkách s výškoměrem se přibližuje do červeného pásma. Prolítneme mraky a místo ocelově šedé oblohy se nad námi otevírá moře nadýchaných obláčků zalité sluncem. Tak tohle je ráj. Mezi konverzací s kluky si ještě opakuji instrukce. Chytit se popruhů, opřít hlavu a hodit nohy za sebe. Naprostá banalita i pro dítě ve školce, proto nechápu, proč mi to tolikrát na zemi zdůrazňovali.

Padáme ze 4000 metrů.Radek přerušuje moje rozjímání. Připíná si mě popruhy a skobami k sobě. Ve chvíli, kdy mi zkušeně nasazuje brýle, mi to dochází. Že do toho, co se mi ještě před chvílí zdálo rájem, budu muset skočit. A rovnou po hlavě. Žaludek se mi nervózně stahuje, v hrudi mi srdce buší jako na poplach, ruce se třepou jako po celodenní šichtě. Letadlo se ustálilo v jednom bodě. Kuba otevírá dveře a my se pomalu přibližujeme k otvoru. Tím, že jsme přišli poslední, musíme vyskočit první. Veškerý můj předváděný klid je ten tam.

Ztrácím dech a mám chuť se rukama zapřít o stěny letadla. Ne, tohle nezvládnu. Ani mi nedochází, že Kuba už visí z letadla a čeká jenom na to, až uděláme krok vpřed. „Zavěs se!“ křičí mi Radek do ucha. Na instruktáž ze země absolutně zapomínám. Chytám se rukama za popruhy, ale nohy za sebe už hodit nedokážu. Vyděšeně zírám do bílého mléka pode mnou. Radek se zapře o dveře letadla a saltem nás vykopne vpřed.

Svět se v mých očích točí v šílené rychlosti. Vítr s námi hází na všechny strany. A mě ovládá naprostá extáze. Exploze citu a pocitů. Každá buňka těla se rozpíná v úplném souznění s přírodou. Zatímco mi tělem proudí adrenalin a endorfiny, vznášíme se ve vzduchoprázdnu jako ptáci. Všichni a všechno zůstává v letadle. V tuhle chvíli jsem tu jen já a pocit, co se nedá popsat. Že je na světě krásně. A že jsou všechny ty hloupé lidské starosti bezcenné. Celým svým tělem vnímám vítr o rychlosti 220 kilometrů za hodinu, který si se mnou dělá, co se mu zachce. Že se po celou minutu volného pádu směju, jako v alkoholovém opojení zjistím až po zhlédnutí videa. Teď je mi všechno jedno. Hlavně, ať ještě není konec. Země se přibližuje hroznou rychlostí, ale mně se v rozsáhlém vzduchoprázdnu hlavou mihne jen jediná iracionální myšlenka. Ať tu klidně umřu, bude to ta nejhezčí smrt, jakou si můžu přát.

V tu chvíli s námi ale trhnou dvě zcela protichůdné síly. Pecka. Nad našimi hlavami se otevírá padák. Náš pohyb se pomalu zpomaluje a uklidňuje. Konečně zase začínám dýchat. Pluju po obloze a zpracovávám zážitek, který z hlavy už nikdy nevymažu. Rozjímání přerušuje jenom šustění padáku nad našimi hlavami. Kocháme se domečky z krabiček, silnicemi z provázků a lidmi připomínajícími mravence. V naprostém opojení, které mnou cloumá další dva dny, pomalu dokloužeme až k zemi. Radek s Kubou mi poklepávají rukou a za mnou na zem dopadá další odvážlivec. K mému překvapení je jím asi pětašedesátiletá bělovlasá paní. „To bylo úžasný, brzy musím jít zase!“ křičí na svoje přibíhající příbuzné. A já jí musím dát za pravdu. Tyhle seskoky jsou totiž jako droga. Nebo jako sex. Jednou to nestačí. Když se se slzami v očích blížím ke své rodině, dochází mi, že jsem díky nim právě zažila svůj nejhezčí pád na dno. A že chci takhle padat znovu.

Klíčová slova: Tandem, seskok, padák, adrenalin

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.