23.10.2019 21:07


Počítačové hry zlepšují myšlení, tvrdí bývalý profesionální hráč Petr Jirák

Autor: Tomáš Mitvalský | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Videohernímu fenoménu League of Legends podlehly desítky milionů lidí. Ne každý si jeho hraním dokázal vydělávat peníze jako dnes čtyřiadvacetiletý Petr Jirák. Bývalý profesionální hráč, komentátor a trenér v současné době pracuje pro vývojářskou firmu. Na svoji oblíbenou hru ale nedá dopustit, a tak její hraní pravidelně vysílá na platformě Twitch. Mimo jiné i přednáší o vlivu počítačových her.

Ve čtvrtek budete přednášet v Brně o vlivu počítačových her na svět kolem nás. O čem konkrétně přednáška bude?

Přednáška bude především o tom, jak se svět mění skrz herní průmysl a jak se tento průmysl otiskl do světa běžných konzumentů. Herní průmysl přijímá znalosti okolního světa, ale zároveň vytváří nové, které lidem následně předává. I díky tomu se mění veřejné mínění, jak lidé hry vnímají, a že to není nutně jen zlo.

Jaký vliv má herní průmysl?

V první řadě to můžeme zpozorovat v byznysu. Vývojářské firmy dosahují nejlepších finančních výsledků na světě. Jsou tu vývojáři, jež jsou schopni konkurovat Applu o špičku na trhu. Celkově to funguje skvěle. Platíte minimum za materiál a veškerý váš rozpočet jde do znalostí a schopností lidí, aby vytvořili něco výjimečného.

Co lidem hry dávají?

Všeobecně známým faktem je to, že hry dokážou zlepšovat logické myšlení. Nemusíte ale nutně hrát šachy. Počítačové hry zaměstnávají mozek podobně. Je to jako byste neustále luštili křížovku či sudoku. Dále vás nutí se zlepšovat v cizích jazycích, přeci jen je většina her v angličtině bez českého dabingu, což je ale podle mě dobře. Počítačové hry ale nemají jen samé výhody.

Jaké jsou tedy nevýhody?

Když se podívám na malé děti, jak zacházejí s elektronikou, přijde mi to neuvěřitelné. Za deset, patnáct let budou umět to, co já se nenaučím za celý život, a bude to pro ně absolutní samozřejmost. Cena za to je ovšem vysoká. Hraní není moc zdravé pro oči a páteř. Dále pak upadá sociální cítění. Začíná se objevovat více a více lidí, co jsou extroverti na síti, ale v reálném životě jsou zamlklými introverty. Díky online prostředí lidé ztrácí sociální kontakt, který je pro život důležitý. Na druhou stranu to nevnímám jako problém, ale spíš jako evoluci.

Co si máme představit pod takovou evolucí?

Budeme malí s ohnutou páteří, velikou hlavou, ve které bude spousta vědomostí. Populace se stane neuvěřitelně inteligentní. Zároveň ale nebudeme vědět, jak se chodí, protože se budeme válet na vozítkách ovládaných naší myslí. Samozřejmě je to nadsázka, na druhou stranu si myslím, že není nutné ani možné se takové evoluci do budoucna bránit. Je to v podstatě to stejné, jako když jsme začali používat povozy a auta, abychom si usnadnili cestování. Geniální, ale zároveň jsme ztratili velkou část fyzičky.

Musíte být osobití a vysílat pravidelně

Na YouTube mají vaše videa přes čtyři miliony zhlédnutí. Jak si pro ně vybíráte témata?

Na YouTube dávám vždycky jen ty nejdůležitější zprávy. Nějaké sdělení, o kterém si myslím, že by mohlo mít větší dopad. Vysvléct se, skočit do kašny a natočit se u toho zvládne každý. Proto chci, aby má videa měla nějakou úroveň a tím pádem i přidanou hodnotu. Častěji se ale věnuji streamování, tedy vysílání naživo.

Jak jste se dostal ke streamování?

Přemluvili mě k tomu přítelkyně a kamarád. Říkali mi, že mám suchý anglický humor a že by to mohlo lidi bavit. Sám jsem docela extrovert, takže kombinace hraní před publikem mě lákala. Hrozně mě to baví.

Píšete si před streamováním nějaký scénář?

Ne, ani náhodou, rád improvizuju. Spousta streamerů si vtipy připravuje, většinou se ale jedná o rychlokvašky.

Čím se snažíte být pro své diváky atraktivní?

Nejdůležitější je, abyste byli osobití a vysílali pravidelně. Pokud si chcete udržet lidi, právě pevný streamovací čas vám to zajistí. Nemá to ale cenu lámat přes koleno, divák pozná, že to neděláte upřímně. Neříkám, abyste hledali záminku se na to vykašlat, ale pokud vás láká hospoda s kamarády, kde se uvolníte, tak raději běžte. Mladší streameři mají s tímto často problém a dochází u nich k vyhoření.

Jak se to stane?

Začnou vydělávat nějaké peníze za streamování a vleze jim to do hlavy. To je pro mě pochopitelné. Problém je v tom, že když se jim přestane dařit, začnou dělat videa na sílu a nepřichází žádné výsledky. Pak přichází vyhoření. Někdo se znovu postaví na nohy, jiný to vzdá a už se ke streamování nevrátí.

Jak se streamováním vydělávají peníze?

Jsou dva hlavní druhy příjmů. První je odebírání, což znamená, že vám uživatel dá pět až šest dolarů a tím vyjádří svou podporu k tomu, co děláte. Navíc nevidí před začátkem vysílání žádné reklamy. Ty jsou druhým zdrojem příjmů.

Je v Česku možné být streamer na plný úvazek?

Možné to je. Platí vás ostatní lidi za vaše vystoupení, je to jako být hercem nebo muzikantem. Záleží jen, jestli máte čím zaujmout. Streameři se dělí do tří kategorií. Malí, ti si vydělají přibližně jako studenti na brigádě při studiu. Střední mají příjmy podobné jako český průměrný plat. Velcí pak vydělávají částky v řádech statisíců. V Česku máme dokonce i případ s příjmem přes milion měsíčně.

Lidé ignorují gambling v počítačových hrách

V jednom ze svých posledních videí na YouTube jste se věnoval gamblingu v počítačových hrách. Co si pod tím máme představit?

Tým, který hru vytváří, se ji snaží dělat tak, aby u ní hráče udržel co nejdelší dobu. Ve chvíli, kdy se mu přestává dařit a chce skončit, tak mu hra nabízí různé odměny. Tím si ho udrží. Praktiky gamblingu se schovávají i do samotného průběhu hraní. Například skrz zvukové efekty. Nikdo neumí manipulovat se zvukem jako herní vývojáři. Praktiky gamblingu jsou jednoduše napadnutelné, někteří populističtí politici na tom z části staví i svou kampaň.

Takže největším nepřítelem vývojářů už nejsou rodiče ale politici?

To se tak nedá úplně říct, ale přijde mi, že rodiče jsou k počítačovým hrám vstřícnější než dříve. Je to dáno i tím, že tito rodiče už sami nějakou počítačovou hru hráli, a nevidí v tom tak pouze negativa. Chápou, že je hraní ve zdravé míře částečně prospěšné.

Jak je to s podporou vývoje počítačových her státem?

Přijde mi, že je v tomhle vláda zatím pozadu, na druhou stranu je jen otázkou času, než ty staré pány, co tam sedí, vymění mladí a perspektivnější. Zdá se mi, že to v parlamentu trochu oživili Piráti. Přinesli svěží vítr s tím, že existuje nějaký internet, kterému bychom se měli věnovat. Co se týče regionální politiky, tak nejvíc herní průmysl podporuje Brno, které je v podstatě Silicon Valley celé Evropy.

Komentování jsem si zamiloval

Jak se z člověka může stát profesionální hráč počítačových her?

Když se chcete stát hráčem, musíte tomu obětovat úplně všechno. Je tisíckrát větší šance, že se budete živit jako fotbalista, než jako hráč. Já jsem začal tak, že mě ta hra neuvěřitelně bavila. Nejdřív jsem hrál jen s kamarády, ale po nějaké době jsem si uvědomil, že tomu věnuji víc času a chtěl bych si zahrát s někým lepším. Nakonec to dopadlo tak, že mi jeden známý zavolal, jestli bych s nimi nejel na turnaj, a já souhlasil. Hrozně mě to začalo bavit. Pět lidí táhne za jeden provaz a snaží se vyhrát. Hrál jsem za nejlepší týmy v republice, dokonce jsem měl nabídku i ze zahraničí.

Proč jste skončil jako hráč a stal se z vás komentátor?

Náš tým se rozpadl. Ztratil jsem motivaci, nevěděl jsem, jak se z toho dostat. Hrál jsem nějakou dobu sám za sebe a čekal na nabídku. Ta přišla, ale ne taková, jakou jsem očekával. Napsal mi majitel organizace eSuba, že by potřeboval někoho, kdo by streamoval turnaj, který se konal v Kodani. Já měl divákům přiblížit, co se v jednotlivých zápasech odehrává. No a během toho jsem začal spontánně komentovat. Po nějaké době mi přišla nabídka na komentování v Praze, a nakonec jsem si tu práci zamiloval. Neměl jsem potřebu se znovu někdy vracet jako hráč.

Jak náročná je příprava před komentováním?

Většinu týmů a hráčů znám, takže jsem s tím nikdy moc práce neměl. Navíc jako komentátor dostanete podklady k nastudování, kde máte veškeré informace o hráčích a týmech. Já se ale nerad připravuji, baví mě improvizace, je to můj osobitý styl.

Kromě toho, že jste byl hráč a komentátor, věnoval jste se i trénování hráčů. V čem to spočívá?

Popravdě řečeno jsem sám ani moc nevěděl, do čeho jdu. Mojí hlavní úlohou bylo organizování tréninku a vedení týmu po formální stránce. Dnes je tomu jinak. Trenér se stal důležitým strategickým aspektem každého týmu. Je hlavním mozkem a určuje taktiku na utkání, jako generál pěšákům před bitvou. Musí důkladně sledovat ostatní týmy a hledat jejich slabinu, aby je mohl jeho tým porazit. Rozpoznává, v čem jednotliví hráči vynikají. Nese na svých ramenou velkou zodpovědnost, ale to je přesně to, co mě naplňuje.

 

Radiozprávu ohledně dopingu a zákonech při videoherních soutěžích naleznete zde.

Klíčová slova: počítačové hry, streamování

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.