17.03.2013 13:56


Polární záře, krásná příroda i extrémní mrazy - taková byla cesta na sever dvou studentek mezinárodních vztahů

Autor: Martina Hanušová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Z Erasmu si kromě řady studijních zkušeností a nových přátel můžete přivést i nezapomenutelné zážitky z cestování. Iveta Zieglová a Jana Daďová studují na univerzitě v norském Bergenu, který jako multikulturní město uprostřed krásných hor nabízí řadu příležitostí, jak strávit volný čas. Obě studentky mezinárodních vztahů se však rozhodly poznat i jinou tvář Norska a společně s dalšími studenty se vydaly na šestidenní cestu za polární kruh.

Jak jste se dozvěděly o možnosti zúčastnit se výpravy za polární kruh?

Iveta:
Na kolejích se mezi mezinárodními studenty docela brzy vytvoří vazby, a to jak osobní, tak virtuální. O tomhle výletu jsem se dozvěděla přes Facebook.

Jana: Já se o tom dozvěděla od jiné Češky, která je tady na Erasmu. Bylo to hodně narychlo. Měla jsem zhruba dva nebo tři dny, abych se rozhodla, jestli pojedu, nebo ne. Poté následovala nekonečná řada meetingů, na kterých se postupně celá cesta plánovala.


Byl o výlet velký zájem?


Jana:
Původně se počítalo s dvanácti až patnácti lidmi, ale nakonec se číslo vyhouplo na dvacet čtyři, takže lze říct, že o to byl celkem zájem.

Zaujala nabídka i studenty z jiných zemí?

Iveta: Ano, co si tak vybavuji národnosti, jeli s námi studenti ze Španělska, Francie, Itálie, Rakouska, Německa, Belgie, USA a jedna další Češka.

Jana: Ještě z Maďarska.


Kam přesně měla vaše výprava namířeno?

Iveta: Chtěli jsme vyrazit více na sever, užít si pravé norské přírody a také zimy. Proto jsme se rozhodli jet až za polární kruh do města Bodø, kde jsme si pronajali auta. S nimi jsme procestovali Lofoty a přes město Narvik se dostali až k největšímu městu na severu Norska, Tromsø.

Jana: Těsně před plánovaným odjezdem do Tromsø se ale zhruba polovina skupiny rozhodla, že raději pojede do švédské Kiruny, kam jsem jela i já. Iveta se vydala do Tromsø.

Iveta: Byla to spíš výprava letem světem, protože za šest dní jsme najezdili skoro dva tisíce kilometrů. 


Jak začala vaše cesta?

Iveta: Po moři jsme cestovali trajektem. Nebyl moc velký, takže to na vlnách dost houpalo. Bylo legrační pozorovat, jak se první půlhodinu všichni nadšeně baví a pak jeden po druhém blednou, zelenají, usínají…

 
Když jste vystoupili z lodi, co jste viděly jako první?

Jana: Dopluli jsme zhruba o půl deváté večer, takže byla tma.

Iveta: To sice ano, ale já si pamatuju, že jsem se dívala na oblohu a říkala si, že je zataženo. Pak mi ale došlo, že to bílé, co vidím, nejsou mraky, ale hory. Ty jsou na Lofotách asi to nejkrásnější, jsou nesmírně impozantní.

Jana: Projížděli jsme v tu chvíli jednou z nejkrásnějších oblastí Lofot. Druhý den jsme si ji prohlédli za světla. 


Potkali jste hodně turistů?

Jana: Ani ne. Na severu Norska teď není turistické období, to přichází až na jaře a v létě. Ale docela vtipné bylo, když jsme na Lofotách v prakticky prázdném městě potkali Čecha.

Iveta: Ale v Tromsø bylo návštěvníků hodně, protože polární záři je možné vidět jen v zimě. 


A vy jste ji viděli?

Iveta: Podařilo se to oběma skupinám. Jak nám v Tromsø, tak jim v Kiruně.

Jana: Kiruna byla plná turistů, kteří tam přijeli hlavně za polární září. Díky tomu byl i problém sehnat tam takhle narychlo ubytování. 


Jaká byla pravděpodobnost, že polární záři uvidíte?

Jana: V tomto ročním období vysoká, ale záleží hlavně na počasí. Pokud sněží nebo je zamračeno, má člověk smůlu. V Kiruně bylo většinu týdne krásné počasí, tudíž pravděpodobnost byla vysoká. Z toho důvodu jsme se tam také rozhodli jet, protože v Tromsø hlásili zamračeno a sněžení.

Iveta: My jsme měli štěstí a právě v ten jeden den, kdy jsme nocovali v Tromsø, byla krásná polární záře snad přes půl oblohy. Ale potkali jsme i turistu z Amsterdamu, který na ni čekal týden.

Jana (druhá z leva) a Iveta (zcela vpravo) Foto: Iveta Zieglová
Čím se člověk
v Tromsø zabaví ?

Iveta: Byli jsme tam jen jeden den, takže nemůžu přesně říct, čím se tam dá zabavit třeba na týden. Ale obecně vzato, je to normální město se sportovišti, kinem, je tam i dost muzeí, takže nudou člověk asi neumře.


Kde byla největší zima?

Jana: Nejvíc, co jsme večer v Kiruně naměřili, bylo zhruba dvacet pět stupňů pod nulou. Ani auto to nevydrželo a zamrzly nám dveře. Bylo to zhruba o půlnoci, kdy jsme se chystali vyjet pozorovat polární záři.


A jak jste si poradili?

Jana:  Zvýšili jsme topení v autě na maximum a zvenku dveře zahřívaly sáčky s teplou vodou. Ve Švédsku byla daleko větší zima, protože je dál od pobřeží. Myslím, že i v Tromsø, které je víc na severu, bylo daleko tepleji.


Co vás na výletě nejvíce zaujalo?

Iveta: Mě nadchla hlavně krajina. Příkré svahy se střídají s plážemi, fjordy, a to všechno je protkané malebnými dřevěnými domky.

Jana: Samozřejmě nádherná příroda a polární záře, ze které musí být každý člověk jednoduše uchvácen. A také množství lidí, kteří jsou schopni v takovém prostředí dennodenně žít a přežít.


Jaký je podle vás největší rozdíl mezi životem v České republice a za polárním kruhem?

Jana: Osobně bych si nedokázala zvyknout hlavně na extrémně rychlé změny počasí a taky docela špatnou dostupnost klasických věcí, hlavně pokud člověk nežije v nějakém větším městě. Když jsme projížděli, měli jsme problém najít třeba funkční čerpací stanici, většina byla zavřených.

Ivet: Byla jsem za polárním kruhem jen pár dní, takže si netroufám posuzovat, jak se tam žije, ale pravda je, že počasí je samozřejmě extrémní, jak se na sever sluší a patří. Slunce během minuty vystřídá sněhová vánice a za pět minut je zase po všem. Ještě víc by mi asi vadily dlouhé zimní noci a dlouhé letní dny. V tomhle mi vyhovuje větší rovnováha, jakou máme v Česku.

Klíčová slova: Lofoty, Norsko, Erasmus, Kiruna, Bodø, Tromso, polární kruh, sever

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.