28.10.2019 18:36


Pro život bez odpadu jsem se rozhodla ze dne na den, říká studentka Helena Škrdlíková

Autor: Klaudie Břeňová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Lidé během života vyprodukují mnoho odpadu, to ale neplatí pro studentku enviromentalistiky Helenu Škrdlíkovou. Žije totiž bezodpadovým životem. Svoje moudra si ale nenechává jen pro sebe. S kamarádkami píše blog, vytvořily aplikaci s čtyřicetidenní výzvou, přednášejí na workshopech a brzo jim vyjde i kniha. 

 

Studentka Helena Škrdlíková pochází z Uherského Brodu. Studovala enviromentalistiku v Olomouci a v současnosti ji studuje i v Brně. K životu bez odpadu ji inspirovala kamarádka Janča, se kterou píše blog Czech zero waste (Český život bez odpadu). Společně s jejich další kamarádkou Míšou ho založily v roce 2016. „Chtěly jsme vyplnit mezeru na trhu a sdílet se světem náš způsob života,“ říká studentka. Vytvořily také mobilní aplikaci s názvem "Čtyřicetidenní bezodpadová výzva". Pořádají také různé workshopy a přednášky. Tento týden jim vyjde první kniha s názvem Život skoro bez odpadu. V ní se snaží pokrýt všechny oblasti každodenního života a doplnit je o užitečné rady a tipy v rámci bezodpadového způsobu žití.

Zero waste, neboli život bez odpadu, se snaží opětovně využívat zdroje a neprodukovat odpad. Podle Škrdlíkové nejde žít bez odpadu na sto procent. Ani ona tak nežije, je ale důležité mít snahu odpad zredukovat. Je to nejen životní styl, ale také způsob přemýšlení. „Mně konkrétně to obrovsky změnilo život,“ vzpomíná blogerka. S bezodpadovým životem začala na podzim roku 2015, právě když začala studovat vysokou školu. Podle ní v té době moc lidí o životě bez odpadu nevědělo a neexistovaly ani bezobalové obchody. „Byla to pro mě velká neznámá,“ tvrdí studentka. Začala jídlem, luštěniny a těstoviny si nasypala do skleněných dóz, a když jí tyto potraviny došly, šla je shánět někam, kde by jí je nasypali přímo do těchto dóz. Pak pokračovala kosmetikou, zredukovala ji zhruba na polovinu.

Zpočátku to byla výzva. Chtěla si zkrátka dokázat, že to jde. Motivací byl pak také její blog a čtenáři, kteří od ní očekávali, že bude zero waste dodržovat, když o tom píše. Brala to velice vážně. Nekupovala nic, co bylo v obalu. „Neuměla jsem ani vařit, což byla možná výhoda, protože jsem se naučila vařit s tím, co se v té době dalo sehnat,“ tvrdí Škrdlíková. První rok byl zkrátka velice experimentální.

Škrdlíková je zároveň částečnou vegankou. Čisté veganství je pro ni moc těžké, občas si dopřeje sýr, domácí vejce nebo máslo od farmáře. „Maso nejím, jen když jsem moc opilá, to ztrácím všechny zábrany,“ směje se. Snaží se také po Evropě necestovat letadlem. Jezdí autobusem a vlakem. „Jela jsem autobusem za kamarádkou, která byla na studijním pobytu Erasmus v Oslu nebo sama na Erasmus do Manchesteru,“ tvrdí blogerka.

Během let se její přístup k zero waste změnil. Dříve svůj způsob života vnucovala všem ve svém okolí, dnes už ale nic takového nedělá. Přesto vždy ráda poradí, když se někdo zeptá nebo má zájem. Mezi nejčastější dotazy patří časová a finanční náročnost tohoto života. „Takový život je velice zajímavý a přináší i výhody, například sama ušetřím docela dost peněz i času,“ říká Škrdlíková. Každý nákup si pořádně rozmýšlí. Snaží se kupovat kvalitní věci, které jsou někdy dražší, ale zase déle vydrží. Proto může vlastnit méně věcí a nakupovat méně častěji.

„Taky mám dobrý pocit, protože nepřispívám svým životem na další devastaci životního prostředí,“ dodává dívka. Poslední dva roky je pro studentku bezobalový život tou nejpříjemnější variantou žití. „Život tak, jak jsem si ho nastavila, mi vyhovuje,“ ukončuje rozhovor Helena Škrdlíková.

Videozprávu na téma bezodpadového života naleznete zde.

Klíčová slova: zero waste, odpad, lifestyle

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.