27.04.2018 17:27


Problém udržitelné módy je složitější než jen nepoužívat hedvábí a kůži, říká módní návrhářka Denisa Nová

Autor: Gabriela Štvrtňová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Fashion Revolution Week, který upozorňuje na problémy masového módního průmyslu a pokouší se ukázat jiné cesty v oblékání, se tento týden koná v Brně. Na jedné z akcí revolučního týdne vystoupila i významná česká návrhářka Denisa Nová, která se s redakcí Stisku bavila o tom, jak lze různými způsoby udržitelnost vnímat, co móda znamená pro ni nebo jak vnímá minimalismus.   

Autor: Denisa Nová

Módní návrhářka Denisa Nová (Autor: Gabriela Štvrtňová)

Brno – Celosvětová vzdělávací kampaň Fashion Revolution Week připomíná tragédii zřícení bangladešské oděvní továrny, při níž zemřelo více než tisíc lidí. I Brno tento týden žije revoluční módou, kdy prostřednictvím přednášek, hadráren a jiných akcí upozorňuje na problémy rychlého průmyslu módních řetězců. Součástí byl také pořad Sustainable Fashion Talk v Uměleckoprůmyslovém muzeu, na kterém promluvila Denisa Nová, významná česká návrhářka. Ve své tvorbě ukazuje, jak lze problém udržitelnosti módy uchopit z mnoha úhlů. 

Udržitelnost v módě se typicky projevuje zájmem o sociální podmínky lidí, kteří oděvy šijí, používání ekologických a místních materiálů nebo o zpomalení její spotřeby.

Hraje ve vaší tvorbě udržitelnost významnou roli? 

Ano. Jsem oděvní návrhářka a o takovou módu se zajímám dlouho. Ve své prezentaci (se kterou vystoupila v Uměleckoprůmyslovém muzeu – pozn. red.) bych ale ráda toto téma ukázala z jiné strany, ze svého osobní pohledu. Svůj ateliér jsem založila asi v roce 1998 a po nějaké době jsem začala přemýšlet o smyslu práce. Kladu si otázky o tom, jaký oděv dělat a proč. Chci, aby mi práce dávala smysl. Byznys kolem módy je hrozně rychlý a nutí vás pracovat i na čtyřech, šesti sezónách ročně. A já jsem si sama v sobě dávno začala řešit, jak z toho ven a jak najít jinou cestu.  


„Myslím si, že by se věci prostě neměly vyhazovat a zbytečně vyrábět.“ 


Jakou cestou jste se vydala? 

Jednu kolekci jsem například postavila na starých džínách. A to ne, že bych je někde vyhledala. Protože si kousky, které mám ráda, archivuji, vylovila jsem svoje staré džíny, které jsem nosila i v šestnácti. Ani to neodkážu spočítat, jak starý byly – i přes třicet let. (smích) Byly to například pět set jedničky levisky. K džínům jsem potom udělala jenom hedvábné topy. 

Udržitelná móda je tedy podle vás spíše o konceptu a různých interpretacích?  

Dalo by se to tak říct. Problém je podle mě složitější než jen nepoužívat hedvábí a kůži. Mě samotnou prostě zajímá móda a historický oděv. Ve zmíněné kolekci se mi najednou například vyjevilo tvarosloví riflí za posledních třicet let. Kdysi dávno jsem do kolekce zařadila obyčejný bílý triko, ve kterém jsem i spala. Takové věci já průběžně sbírám a přetvářím je. Myslím si, že by se věci prostě neměly vyhazovat a zbytečně vyrábět. 


„Mám výborný krejčovský tým a chci, aby bylo těmto lidem dobře zaplaceno. Nechci snižovat cenu oděvu.“


 

Říkala jste, že módní průmysl nutí návrháře vytvářet i několik kolekcí ročně. To je jeden z problémů, které se tomuto masovému průmyslu vytýkají nejčastěji. Kolik jich za rok navrhnete vy? 

Používám jedno slovo – kontinuita. Pracuji pořád a je mi jedno, jestli jde o sezonu jaro/léto, nebo kolekci 17‘. Móda mě prostě baví, dělám oděvy a snažím se je dělat tak, aby byly aktuální. A to je další slovo, které poslední dobou používám i pracovně – aktuální. Například nadčasový model proti aktuálnosti nejde. Může to být věc, která se nosila před šedesáti i dvaceti lety, teď ji jen uvedete do jiné souvislosti. Použijete ji v jiných kombinacích. 

Další důležitou věcí je pro mě kvalita. Vydala jsem se cestou kvalitních, luxusních a dražších věcí, ale v tom krásném slova smyslu luxusních. Mám totiž výborný krejčovský tým a když za mnou přijdou s konečnou věcí, která je krásná, chci za ni poděkovat. Chci, aby bylo těmto lidem dobře zaplaceno. Nechci snižovat cenu oděvu.

V oboru jste od roku 1998, přistupujete takto ke své tvorbě od začátku? 

Samozřejmě se to mění, ale řekla bych, že v podstatě ano. Jak jsem zmínila, jediné své džíny jsem nevyhodila, protože se snažím kupovat jen ty, které krásně stárnou. Nedávno jsem seřadila všechny svoje kožené bundičky, které jsem za svůj život měla, do jedné řady. A všechny mě pořád baví. Takže ano, je to způsob, kterým žiju. 

Vaše tvorba je často nazývána minimalistickou. Označila byste ji tak? 

Já si nemyslím, že všechny mé kousky jsou minimalistické. Nedělám tak úplně všechny věci. Skládám kolekci tak, aby byl alespoň jeden kousek silný, pak jsou tam ale i ty, které zase zjednoduším.

Minimalismus lze vnímat taky různými způsoby. Co znamená pro vás?  

Pro mě je to čistota – mít čistý stůl a udržovat si ho v životě i v šatníku. Pro mě jsou minimalistické kousky módní ikony z 20. století. Černý rolák, bílý triko. Když si člověk vytvoří šatník z hezkých kvalitních kousků, a to nemyslím ani drahých, šatník se krásně zjednoduší. Stačí při nakupování přemýšlet, jestli je ta věc kvalitně udělaná, jestli je hezká, od jaké značky a kdo za ní je. 

 


 

Denisa Nová je brněnská módní návrhářka. Zaměřuje se na tvorbu doplňků, oděvů i obuvi. Je absolventka Textilní fakulty Technické univerzity v Liberci a Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V oboru působí od roku 1998, vede dva obchody – v Praze a Brně. Za svou práci obdržela několik významných cen včetně Czech Grand Design v roce 2006. 

Klíčová slova: Denisa Nová, udržitelná móda, móda, minimalismus, Czech Grand Design

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.