25.03.2019 14:40


Rozhovor: Darujte krev, můžete si zachránit vlastní život, vybízí Lukáš Bastl

Autor: Jana Kopecká | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

V Česku je málo dárců krve. Lidé si nedokážou najít čas, nebo neprojdou vstupními podmínkami, například nesmějí mít čerstvé tetování. Student Lukáš Bastl vzkazuje, že pravidelné dárcovství přináší mnoho výhod. Jednou z nich je i větší šance přežít nehodu.

Lukáš Bastl. Foto: Jana Kopecká

 

Brno – Jednadvacetiletý student žurnalistiky Lukáš Bastl chodí darovat krev víc než tři roky. Je čerstvým držitelem Bronzové medaile Českého červeného kříže, kterou dostal za deset bezplatných odběrů. K této činnosti se snaží přesvědčit i své známé. „Už na gymnáziu jsem dával na nástěnku letáky o darování kostní dřeně nebo krevní plazmy," vzpomíná Lukáš.

 

Co bys řekl lidem, kteří se rozhodují, zda by měli darovat krev?

Ať do toho určitě jdou. Je to zajímavý zážitek a samozřejmě dobrá věc. Další výhodou je to, že pravidelný dárce při nehodě daleko lépe snáší ztrátu krve, protože je na to tělo zvyklé, máme tedy větší šanci na přežití. Navíc za každý bezplatný odběr získáváme vysoké úlevy na daních.

 

Kdo tě k dárcovství krve přivedl?

Napadlo mě to samotného, a to už dříve, než mi bylo osmnáct let. Plnoletost je mimochodem jedna z podmínek pro darování.

 

Jaké další podmínky se vážou k dárcovství?

Musím mít občanku a kartičku pojišťovny. Dále je hodně zdravotních podmínek. Je taky důležité uvést, kde člověk v nedávné době cestoval. Například po Indii se čeká půl roku, kvůli různým infekcím a nemocem, které se mohou projevit až později.

 

Jak dlouho daruješ krev a jak často?

Je to už tři a půl roku, začal jsem s tím týden po svých osmnáctých narozeninách. Od té doby se snažím chodit aspoň jednou za tři měsíce. Určitě bych mohl darovat častěji, ale bohužel sem tam onemocním, takže to nejde.

 

A pamatuješ si svůj první odběr?

Ano, velmi dobře. Jeho průběh byl jeden z důvodů, proč jsem se později rozhodl organizovat hromadné darování přibližně pro 20 lidí. Když jsem tam byl poprvé, tak jsem totiž vůbec nevěděl, co mám dělat. Sestřičky asi nevěděly, že jsem prvodárce, takže mi nikdo nic neřekl. Bloudil jsem a nic jsem nechápal. Občas někdo zavolal moje jméno, tak jsem tam šel.


 

Jak dlouho trvá celý proces dárcovství?

Když jdu úplně sám, zabere to přibližně hodinu a čtvrt. Pokud to jde hodně rychle, může to být pouze hodina. A když jde větší skupina, trvá to klidně i dvě hodiny. 

 

Co všechno se v této době odehrává?

Všichni jdeme do šatny, kde dostaneme číslo, a prvodárci k dotazníku dostanou formulář navíc. Poté jdeme na kontrolní odběr. Tam zjišťují, zda nemáme zvýšenou hladinu bílých krvinek, což by znamenalo infekční onemocnění, či zánět. Také je nutný dostatek železa v krvi. Po vyhodnocení údajů je krátká konzultace. Následuje občerstvení, například v Bohunické nemocnici dostáváme suché rohlíky, vodu a čaj. Pak jdeme vedle, umyjeme si předloktí, nahlásíme se, podepíšeme a čekáme na zavolání. Teprve po tom všem následuje samotný odběr, který trvá přibližně pět až deset minut. Tam se člověk položí do pohodlného křesílka, nechá si napíchnout žílu a povídá si se sestřičkou (směje se).

 

Co přesně ti odebírají? Krvinky, plazmu, destičky nebo plnou krev?

Normálně chodívám na plnou krev. Občas jdu také na plazmu, kde mi z krve separují různé látky, takže samotný odběr může trvat půl hodiny až hodinu. Odeberou člověku část krve, proženou ji přes centrifugu a pak mu zbytek zase vrátí. A takto pořád dokola, než naplní poměrně velký pytlík. Destičky pak probíhají podobně jako plazma, ale na těch jsem ještě nebyl. 



O jak velkém pytlíku na krev se tu bavíme?

Bere se 450 gramů plné krve a u plazmy záleží na tom, kolik člověk váží. Myslím, že od 85 kilogramů se bere nejvíc co to jde, což je přibližně 900 gramů živin a látek z krve.



Neudělalo se ti z toho někdy špatně?

Mně ne, já to snáším dobře. Cítím se v podstatě normálně, dokud nemám nějakou fyzickou aktivitu. To se pak hrozně zadýchám. Že bych se nějak kácel u odběru, to ne. Ale někteří kamarádi omdlívali, nebo se s tím srovnávali tři dny.

 

Myslíš si, že si lidé v Česku dárců dostatečně váží?

Asi ano, problém je spíš v tom, že je jich málo. Mám kamarádky zdravotní sestry, takže vím, že všude v republice je dárců nedostatek, snad kromě Brna, kde to zas až takový problém není. Lidé si na to nedokáží vyhradit čas, ale také jsou ti, kteří by darovat chtěli, ale kvůli přísným vstupním podmínkám nemůžou.

 

Ty také pomáháš v útulku a v neziskovce Mise naděje. Co tě vedlo k tolika záslužným činnostem?

Nějak musím splatit, že tady jsem. 

Klíčová slova: Dárcovství krve, FSS, odběr, plazma

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.