17.10.2015 16:35


Rozhovor: „Uprchlíci většinou vůbec netuší, co je to Chorvatsko nebo Česko,“ říká dobrovolnice

Autor: Klára Bečáková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Jedno osobní auto, jedna dodávka. Studentka pedagogiky Jarmila Póčová se s dalšími devíti dobrovolníky vydala v polovině září do srbského Horgoše pomáhat uprchlíkům jako zdravotnice. Práce je to velice náročná jak fyzicky, tak psychicky. I přesto by se klidně znovu vrátila. 

Jarmila Póčová. Foto: Bečáková KláraCo vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla jet pomáhat uprchlíkům?

Abych si udělala svůj vlastní názor. Vadilo mi, že se velké množství lidí dívá na uprchlíky skrz prsty a tvrdí, že sem cestují jen kvůli penězům. Získáním zkušeností a vlastního pohledu na celou věc mohu předat dalším lidem tady v Česku své vlastní zážitky. Nechtěla jsem už jen věřit tomu, co píšou v novinách.

Proč právě Srbsko?

Zpočátku celá situace vypadala tak, že vůbec nikam nepojedu. V té době se zrovna konaly protesty na maďarsko-srbských hranicích. Seděla jsem doma u počítače, sledovala zprávy a říkala si, že jestli mám vycestovat, tak rozhodně někam, kde je klidněji. Nicméně když jsem hledala oblasti, kde nejvíce potřebují dobrovolníky, na prvním místě figurovala vesnice Horgoš – místo, kde probíhaly nepokoje. 

Jak probíhala cesta do Horgoše?

Ta byla poměrně komplikovaná. Dostali jsme informace, že maďarské hranice jsou uzavřené. Museli jsme tedy cestovat přes Rumunsko a až poté do Srbska. Když jsme se blížili k Horgoši, nebylo poznat, že by tam nějací uprchlíci někde vůbec měli být. Narazili jsme na ně až v těsné blízkosti hranic s Maďarskem.

Skupina uprchlíků na maďarsko-srbských hranicích. Foto: Jarmila PóčováJak jste se se všemi dorozumívala?

Překvapením pro mě bylo, že většina dobrovolníků byli hlavně Češi, Slováci a Poláci. Občas se mi stalo, že jsem s někým mluvila anglicky a po chvíli jsme zjistili, že jsme oba z Česka. S uprchlíky jsme se snažili bavit anglicky. Pokud neuměli, tak samozřejmě gesty. Ve většině případů to vypadalo tak, že se pohybovali ve větších skupinách, z níž uměl anglicky snad jen jeden člověk a ten měl funkci tlumočníka.

Maďarsko-srbské hranice. Foto: Jarmila Póčová

Co vše bylo vaším úkolem?

Já jsem pracovala jako zdravotník, což znamená obcházet lidi, zjišťovat, jestli jsou v pořádku a poskytovat jim zdravotní péči. Po nějaké době už za námi chodili i oni sami. Také jsme vyráběli plakáty, aby ti lidé věděli, kudy se vydat. Ve chvíli, kdy se zavřely maďarské hranice, tak ti lidé nedokázali pochopit, že už se znovu neotevřou a byli z toho strašně zmatení. A nějaké Chorvatsko? O takovém státu v životě neslyšeli.

Televizní štáby natáčejí reportáže. Foto: Jarmila Póčová

Jak se chovali oni k vám?

Byli hrozně vděční, přátelští, milí. Zpočátku jsme se sice s dalšíma holkama bály chodit samy, ale to nás po chvíli přešlo. Velký dojem na mě udělalo, že ti lidé dokázali stát poměrně dlouho ve frontě a opravdu spořádaně a slušně a čekat na jídlo. Nikdo nikoho nepředbíhal. Nikdo si nevzal nic bez dovolení. Stejně pokorně se chovali i k nám, co jsme jim poskytovali zdravotní péči.

Co uprchlický tábor a hygiena?

Na to, co všechno si všichni běženci museli zažít, byli opravdu velice čistí. V našem táboře trčela z plotu u silnice hadice. Ta fungovala jako sprcha a všichni se pod ní postupně myli. Nepořádek je všude, to musím uznat. Na druhou stranu nebylo kam vyhazovat odpadky.

Uprchlíci odpočívají. Foto: Jarmila Póčová

Plánujete se znovu vrátit?

Rozhodně ano.  Moje rodina je však proti, protože mají samozřejmě obavy, že by se mi mohlo něco stát.

Byla jste svědkem nějaké události, na kterou nezapomenete?

První velice drsné probuzení do reality je, když si uvědomíte, že někteří z těch lidí, kteří jdou pěšky obrovskou vzdálenost a ještě k tomu v horku, umírají na dehydrataci. A i děti. Nejsilnější okamžik během mého pobytu v Horgoši byl, když jsme rozdávali lidem vodu. Jednu lahev jsem podala postaršímu pánovi. Ten ji věnoval malé holčičce, která k němu evidentně patřila. Ten pohled v jejích očích, jako by držela v rukou největší poklad, byl neuvěřitelný. A pro nás to je jen obyčejná voda. Jinak celý pobyt mezi uprchlíky považuji za velice silný zážitek.

Klíčová slova: Uprchlíci, dobrovolnická práce, uprchlická krize, Maďarsko, Srbsko

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.