30.04.2019 19:49


S některými klienty bych si bez mříží netroufla vůbec být, popisuje svoji denní rutinu vězeňská psycholožka Eva Vášová

Autor: Hana Podhorná | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Bez mříží a dozorců by se její práce neobešla. V Ústavu pro výkon zabezpečovací detence by to ani jinak nešlo. Eva Vášová totiž pracuje s klienty, u kterých je pobyt na svobodě nebezpečný. Její snahou je především stabilizovat chovance a chránit společnost. Takoví psychologové jsou v České republice pouze tři. Jeden v Opavě a dva v Brně.

detenční psycholožka Eva Vášová

Brno – Eva Vášová vystudovala Psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Nyní je ve třetím ročníku doktorského studia, při kterém zkoumá sexualitu žen ve výkonu trestu. Má za sebou kurz Krizové intervence, psychologa ve zdravotnictví a je čtvrtým rokem v psychoterapeutickém výcviku. Na současné pozici je rok a půl. 

Jací klienti jsou v detenci?

Klientela je hodně specifická. Máme tu čtyři skupiny chovanců. Jsou tu lidé s psychotickým onemocněním, lidé s mentální retardací, pak s některou sexuální deviací a nakonec největší skupinu, lidé se závažnými poruchami osobnosti. Takže chovanci za sebou mají různé činy. Znásilnění, drogy, vraždy, ublížení na zdraví. Proto byli soudem označeni za nebezpečné. Nebo máme chovance, u kterých selhala veškerá psychiatrická léčba a v léčebně si s nimi nevěděli rady. Takže jsou zde i ti, co maří léčbu, která byla soudně nařízená. Je to těžké, učebnice na to nestačí, nikdo mě na to nepřipravoval. Navíc s většinou si neví rady ani v léčebnách. Bohužel my nemáme nějaké lepší know-how, které v léčebně neměli. Jsou to případy, na které jinde nenarazíte. Někteří chovanci jsou nepropustitelní. Ale na druhou stranu, není to léčebna, naším cílem není léčit. 

Takže je ta práce velmi různorodá...

Každý den je zajímavý a jiný. Jsou tam pořád stejní chovanci. Aktuálně se jejich počet pohybuje okolo čtyřiceti, z toho je devět žen. Skvělé je, že se můžu intenzivně věnovat chovancům a čas mi nezabírá přílišná administrativa, i když přeci jen nějaká je. Věnuji se hlavně udržováním stabilního psychického stavu a motivování chovanců, aby se mohli připravovat k léčbě. Nebo poskytuji krizovou intervenci třeba v případě, kdy klientovi někdo umře někdo z rodiny. 

Jak tedy vypadá Váš typický den v práci?  

Můj typický den vypadá tak, že se nejprve podívám, jestli během odpolední a noční služby proběhlo něco podstatného, co bude potřeba řešit. Potom jdeme na ranní komunitu, kde seznámíme chovance s aktivitami, které budou probíhat. Někdy vedu dopolední nebo odpolední aktivitu. Já konkrétně skupinovou psychoterapii nebo arteterapii. Pokud ne, probíhají individuální pohovory. S chovanci řešíme jejich diagnózu, problémy s návykovými látkami, trestnou činnost, důležitost léčby. Podstatné je upozorňovat je na problémové chování, které je dostalo až k nám. Nejčastěji se objevuje práce s vinou a agresivitou. Také řešíme vztahy s rodinou, vztahy chovanců mezi sebou. Pokud přijede nový chovanec, dělám mu vstupní psychodiagnostiku pro zařazení do jedné ze čtyř skupin, které zde máme. 

Jak probíhá ranní komunita?

Na ranní komunitě je veškerý odborný personál detence. Chovanci přednesou připravené aktuality. Dále mají prostor pro připomínky, náměty, žádosti o pohovory. Řekneme si plán na ten den, jaké jsou naplánované aktivity. Nebo se někdo hlásí k nám, psychologům, kdo něco má k probrání. Po komunitě probíhají už naplánované aktivity.  Oproti psychiatrii  ranní komunita vypadá tak, že nám dozorci předvedou chovance na místnost, protože sami nemají volný pohyb. Vždy probíhá střežení, aby nám nebo sobě nějak neublížili. 

A nestěžují Vám dozorci a mříže práci psychologa?

Na práci dozorců jsem závislá. Pokud chci, aby mi někoho přivedli nebo odvedli, musím jim volat a domlouvat se. Někdy je to těžké časově sladit. Dozorci tam nejsou jen pro mě, ale předvádějí chovance lékaři, na nákupy, k telefonům a střeží na dalších aktivitách. Mříže jsou zároveň výhoda i nevýhoda. S některými chovanci bych si bez mříží netroufla vůbec být. Samozřejmě to vytváří určitou bariéru, ale zatím jsem neměla pocit, že by to doopravdy narušovalo v nějaké velké míře vztah, chovanci smysl mříží chápou. Jsou ale i chovanci, se kterými hovoříme bez mříží. Je to u těch případů, o kterých víme, že jsou dlouhodobě stabilizovaní a nejsou tedy tak nebezpeční. 

Odpoledne mají taky nějaký program?

Ano, po obědě jdou na vycházku, která trvá hodinu. Většinou ji rádi využívají ke kouření cigaret. Pak probíhá předem připravená odpolední aktivita. Poté, co odchází odborný personál domů, mají chovanci možnost koukat se na televizi, číst si a někteří se mohou volně pohybovat po části patra.  To už tam ale nejsem. 

Takže máte standardní pracovní dobu?  

Ano. Občas se to může protáhnout, když chovance přivezou od soudu. Jdu si s ním pohovořit, jak situaci zvládá. 

Co byste označila za klady práce vězeňského psychologa?

Kladem je určitě to, že oproti kolegům z psychiatrických léčeben nejsem nadměrně zatížená administrativou. Baví mě ta variabilita práce. Diagnostiku nedělám tak často, a tak se můžu intenzivně věnovat chovancům. A nikdy nevím, co ten den přinese. Navíc moje vedení je otevřené novým nápadům, humanizaci vězeňství, nechávají se inspirovat západem. To hodnotím pozitivně, proměňuje se tu vzhled prostředí i přístup. Nemá to pozitivní vliv jen na chovance, ale i na nás, na personál. Také mě baví, že mám chovance pořád k dispozici a vidím, jak se jejich stav vyvíjí. Občas je s nimi docela zábava, když věci přetáčí do humoru, aby to tam nějak zvládli. 

A zápory?

Nevýhodou je psychologicky sterilní prostředí, ve kterém fungují dobře, ale nevím, co se stane, až půjdou ven. Také mě ta práce párkrát dost vyčerpala. Příběhy bývají silné a nešťastné. Je těžké snažit se porozumět a nesoudit v případě, kdy někdo hovoří o vraždě. Pro většinu lidí je jednodušší se tím vůbec nezaobírat a takového člověka zavrhnout.  Z mé pozice to nejde, to bych pak nedělala psychologa... Ale věděla jsem, do čeho jdu, tak si nestěžuji, jen je to občas těžké. Dále by měl psycholog odhadnout věci, které nejdou přesně určit, ale my je určit musíme. 

Jak to myslíte?

Tak třeba jestli budou chovanci agresivní nebo jestli hrozí riziko sebevraždy. Je to těžké, protože pokud chce někdo spáchat sebevraždu, způsob si najde. Téměř vždy je to ale buď volání o pomoc a chovanci si řeknou, že jim není OK. Někdy je to forma manipulace. Vše ale bereme vážně. 

Jaký má pro Vás ta práce smysl?

Naši chovanci jsou lidé, u kterých selhala veškerá léčba. Já už tady moc nepomůžu a ani takové ambice nemám. Mým cílem je klienty nějak stabilizovat a chránit společnost. Snažím se, aby si uvědomili, že jejich konání je špatné a ubližují tím ostatním i sobě. U lidí s psychotickým onemocněním se snažíme, aby brali léky a uvědomili si, že porušováním léčby může opět dojít k tragédii. Taky se mi stává, že jsem občas první, co se na ně dívá jako na člověka s jeho příběhem, ne jako na diagnózu, kriminálníka, sadistu, vraha a skrz další nálepky. A funguje to. Líp, než používat ty nálepky.

Máte v plánu pokračovat v této práci?

Určitě, chtěla bych víc porozumět chovancům, jak to oni mají, aniž bych to nějak hodnotila. Zjistit, co se jim odehrává v nitru. Je to neuvěřitelná zkušenost, co se týká jak profesní, tak lidské stránky. Osobně mě ta náplň práce hodně baví. Nic není černobílé, včetně těch životních příběhů chovanců.

Klíčová slova: psychologie, detence, Brno

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Ivana Fretich | 02. 05. 2019, 07:33
Beruško,klobouk dolů,velmi tě obdivuji,, myslím že tvá práce má smysl, držím palce
Libor Smejkal | 01. 05. 2019, 09:55
I když jsme spolu o tvé práci hovořili, teprve teď po tomto článku s otázkami a odpovědmi je mně obsah tvé práce bližší a srozumitelnější. Číší z něho láska ke tvé práci, kterou denně děláš. To je vzácný dar, kterého si važ. Ne každý jej má! A tak ti přeju úspěchy ve tvém oboru i ve tvém pokračujícim studiu a bádání. Věřím, že budu za rok opět sedět někde ve slavnostní aule a natáčet tvou druhou promoci. Děda Libor.
Duša Smejkalová | 30. 04. 2019, 21:20
Skvělý rozhovor. Díky za taková zajímavá témata s úspěšnými lidmi.
Radoslav Smejkal | 30. 04. 2019, 21:14
Věcné dotazy, zajímavé odpovědi, zodpovědná práce.
Radoslav Smejkal | 30. 04. 2019, 21:14
Věcné dotazy, zajímavé odpovědi, zodpovědná práce.