10.12.2011 23:08


Stroj času, zvyšující se počet návštěvníků studentských párty a profesoři estetiky na pracáku. Pravda nebo fikce?

Autor: Jan Krejčí | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Ekonomika

„Tak ještě jednu fůru, paní doktorko a jsme hotoví.“ „Ale pane docente literatury a estetiky, ještě přece musíme zamést ten písek, co jsme vysypali.“ „Nechme to až na noční směnu pana profesora, on stejně nemůže přes svoje stáří spát.“

Scéna jako z knihy Bohumila Jaká je budoucnost vysokoškoláků? Foto: Jan KrejčíHrabala, Milana Kundery či Václava Havla. Ocitáme se v době budovatelských zpěvů, kýčovitých průvodů a rudých fanglí. Vzdělaní a vesměs nepraktičtí lidé dělají rukama a na místech, kde je potřeba přemýšlet hlavou, sedí dělnická, uvědomělá třída, neznající rozdíl mezi filozofií a filatelií. Co kdyby se stejného omylu dopustila i demokratická, kapitalistická společnost? To bychom se potom opravdu objevili v Kocourkově. Nebylo by to však z důvodu uvědomělosti, ale blbosti. Nabráním velkého počtu studentů na obory, jejichž pracovní uplatnění není zas tak veliké, nás totiž může přenést na pomyslném stroji času dozadu.

Deziluze ze studia však může potkat studenty humanitních věd nejen po studiu, ale dokonce i před vystudováním. Přeplněné přednáškové místnosti a semináře formou přednášek, jsou zdůvodňovány velkou poptávkou po oborech. V malých prostorách filozofické fakulty se tak potí, dýchá a někdy i spí množství učení chtivých mozků, které se díky vysoké koncentraci oxidu uhličitého stávají malátnými a ve filozofování tudíž nepoužitelnými. Jejich přítomnost přestává být pro ně přínosem a takový znavený student je potom pouze objektem  různých sociologických a psychologických pozorování kolegy z legendami opředené fakulty sociálních studií. Těm zatím smrt uspáním nehrozí (pokud ovšem nepotkají přednášejícího, nadaného jistými nadpřirozenými schopnostmi, hraničícími až s hypnózou), neboť jejich prostory, pro učené disputace, jsou více než ucházející. Zásadní otázkou ale je, kde najdou všichni tito lidé uplatnění?

Podle výzkumu, který dělal Ústav pro informace ve vzdělávání, se nejvíce studentů hlásí na humanitní a společenskovědné obory (28,9 procent). Těsně za nimi jsou ekonomické obory s 28,8 procenty všech uchazečů. Technické obory zajímají 22,4 procent studentů a pedagogické 19,7 procent vysokoškoláků.

V roce 2010 se na vysokou školu hlásilo 149 200 uchazečů. Školy přijali 106 400 studentů. Ještě v roce 2003 to bylo 117 544 přihlášek a 69 582 přijatých studentů. Při těchto číslech přichází nařadu dvě možnosti. Buď vzdělanost českého a slovenského národa stoupá po strmé křivce vzhůru, nebo zadavatelé přijímacích zkoušek hloupnou a vymýšlejí stále lehčí varianty.

Ti zasvěcení odpovídají na všetečný dotaz následovně: „Musíme reagovat na poptávku po oborech. Protože kdybychom ta místa nenabídli, půjdou studenti na soukromé školy. V současné době ovšem navyšování kapacit oborů neplánujeme,“ říká mluvčí Masarykovy univerzity Tereza Fojtová.

Ano, soukromé školství. Stále více nás v tramvajích zaplavují reklamy s usměvavými  slečnami a mladíky, kteří studují akademie tvůrčího psaní, manažerské univerzity s výukou angličtiny a jim podobné instituce. I přes to se naštěstí naprostá většina uchazečů hlásí na veřejné vysoké školy (91,5 procent). Soukromé vysoké školy přijaly během posledního roku "jen" 15 tisíc uchazečů.

Na pracovním trhu se tak pomalu začínají objevovat nejen absolventi státních škol, ale i „soukromníci“. Samozřejmě odečteme-li přirozený úbytek u státnic, je počet vysokoškoláků na pracovním trhu nižší. U soukromých vysokoškoláků však číslo většinou zůstává (pokud není student úplně hloupý), neboť kdo by seodvážil vyhodit studenta z předplatným časopisu „Jsem student“ na každý semestr? Jenže, co s uplatněním takových humanitních oborů?

„Ano, obecně vzato absolventi vysokoškolských humanitních a sociálněvědních oborů mají obvykle větší problém sehnat práci, než absolventi oborů technických. Samozřejmě velmi závisí na oboru studia a především na osobnosti studenta a jeho schopnosti se na pracovním trhu prosadit,“ potvrzuje některé argumenty ředitel Úřadu práce v Brně Josef Pitner. Jiný názor na to má studentka sociální pedagogiky Jana Oujezdská: „Myslím, že uplatnění studentů humanitních oborů není tak mizivě malé, jak se uvádí, jen každý absolvent nemůže předpokládat, že najde práci přímo v oboru, který studoval.“

Status studenta, oddálení pracovní povinnosti, prestiž, to jsou atributy, kvůli kterým mnoho z nás studuje. Ještě častějším jevem je otázka na budoucího maturanta od zvědavé babičky, co že to vlastně bude v životě dělat. „Já nevím no, asi si dám něco na tý fildě nebo na FSS, a když se nedostanu, tak mi přece tatínek zaplatí soukromou školu,“ odpovídají někteří.

Východisko situace nevidím v závádění poplatků ve školství, ani ve snižování stavů humanitních oborů, ale v zlepšení kvality středních škol a také ve změně financování univerzit. Dostává-li škola peníze za každého studenta, jistě se objeví případy, ve kterých je nabrání většího počtu studentů pro ni existenčně nutné.

Středoškolácí by se měli dostat na takovou úroveň, aby na své studium mohli být pyšní a aby našli práci i bez vysokoškolského diplomu. Mezi společností by se měla vytvořit také úcta k manuální práci. Není na tom přece nic špatného, spíše naopak. Mohou nás o tom přesvědčit ukrajinští vysokoškoláci, kteří nám každoročně „kopou kanály“.

Klíčová slova: názor, počet vysokoškoláků, uplatnění absolventů

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Jerzy | 01. 02. 2012, 18:06
Školy přijali 106 400 studentů. You've been KROBBED!