22.03.2011 14:40


Studenti filozofické fakulty předčítali poezii

Autor: Jana Navrátilová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Studentka psychologie Jolana Ševčíková a absolvent archeologie Martin Jáni mají neobvyklý koníček. Píší poezii. On pochází ze Slovenska, ona je z malé vesničky v Moravském krasu. Kromě psaní veršů mají společné také to, že oba studují na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Autor: Jana Navrátilová

Jolana Ševčíková je drobná plavovláska s modrýma očima, které jsou stejně poetické jako její verše. Zprvu působí plachým dojmem. Když ale začne mluvit, je naprosto sebejistá. Také Martina Jáni, chalana hýřícího vtipy na každém kroku, si pravděpodobně málokterý příchozí do místogalerie Skleněná louka dokáže představit jako nespolečenského introverta. Vysmátý chlapík v červeném tričku při přednesu působí spíše jako bavič, který simultánně ztvárňuje čtený scénář.

Úspěšná básnířka Jolana Ševčíková čte ze své sbírky. Foto: Jana Navrátilová „Poezii jsem začala číst v pubertě. Bylo to hustý číst prokletý básníky,“ vzpomíná Jolana Ševčíková na své první setkání s poezií. Po chvilce přemýšlení ale dodává, že v tomto věku čte a píše básničky asi každá holka. „Psala jsem si hlavně pro sebe. Vůbec mě nenapadlo to někomu ukázat,“ líčí svůj dřívější ostych usměvavá básnířka. Pramen, který ji v tu chvíli sklouzne do obličeje, si s ledabylou elegancí odhrne z tváře a s hlavou mírně nakloněnou na stranu vypráví, jak ji k prvnímu publikování přivedla její středoškolská učitelka. „Požádala mě, zda bych některou ze svých básní nezařadila do školního literárního almanachu. Souhlasila jsem. Později mi navrhla, abych svoje básně poslala do literární soutěže Františka Halase v Kunštátě. Tenkrát jsem jako patnáctiletá získala na soutěži čestné uznání. Vzpomínám si, že v porotě byl básník Ludvík Kundera. Řekl mi, že se mu moje tvorba líbí. To mě opravdu potěšilo. Další rok jsem se v kategorii poezie umístila na druhém místě,“ vyjmenovává studentka své prvotní úspěchy.  Pro její básně je typická libozvučnost. I proto se při předčítání někteří diváci pokyvují do rytmu. Největším úspěchem pro ni bylo, když dostala studentskou cenu Josefa Škvoreckého. „To už je hodně prestižní ocenění,“ dodává.

Na Skleněné louce je plno. I když se těžký vzduch v místnosti pohne jen stěží, na vitalitě gest Martina Jáni to rozhodně není znát. Jeho paže samovolně vykreslují dějovost veršů tak energicky, že se texty v jeho pravici nepřestávají třást. To zapříčiní, že se originální básník v poznámkách, jež tvoří k sobě sešitMartin Jáni pobavil publikum nejen četbou. Foto: Jana Navrátilová é listy áčtverkového papíru, občas ztratí. Ani to ho ale v neotřelém přednesu nerozhodí. „Psaní poezie se věnuji asi čtyři roky. Píšu o čemkoliv. Někdy s humorem a nadsázkou, jindy se snažím být jemný,“ říká Jáni, který se kromě poezie věnuje také hudbě. Hudba je ostatně tím, co jej k poezii přivedlo. „Chtěl jsem hudbu tvořit. V tom mi v době, kdy jsem neuměl hrát na žádný hudební nástroj, pomohla právě poezie. Vznikly jakési texty písní bez hudby,“ doplňuje Martin Jáni, student filozofie a psychologie. Ani on není v psaní poezie žádným nováčkem. „Moje básně vyšly dvakrát v časopise Psí Víno a v magazínu H-aluze. Jsou k přečtení i na různých internetových stránkách a literárních serverech. Třeba na Písmákovi,“ říká Jáni. I když je styl psaní těchto mladých poetiků dosti odlišný, v obou si lze nalézt zalíbení. O tom svědčí ocenění, kterými se může Martin Jáni pochlubit stejně tak jako Jolana Ševčíková. „Byl jsem úspěšný v literární soutěži Medziriadky a v minulém roce jsem získal třetí místo na soutěži Wolkrova Polianka,“ uzavírá sympatický umělec.

V prvním bloku programu předčítá Jolana Ševčíková ze sbírky s názvem Lehounké ťuknutí do černé klávesy. Sama říká, že vydat vlastní sbírku je pro začínající autory opravdu těžké. „Nakonec se mi podařilo najít sponzora, ale neměla jsem vydavatele. U těch velkých, jako je Host, jde hlavně o prestiž. Jako benjamínek jsem zde neměla šanci, i když jsem už sponzora sehnala,“ vzpomíná na tehdejší komplikace Jolana Ševčíková. Nakonec básně nechala tisknout u Vydavatelství Akcent. „Připadá mi, že svět literárních časopisů je trochu malej a zaprděnej, nedávají prostor novým autorům,“ posteskne si modrooká dívka z Moravy. „Myslím, že básníci jsou trochu introverti, trochu rozervané a nešťastné bytosti. A z toho poezie vlastně vzniká,“ odpoví mladá studentka psychologie na otázku, zda básnířky a básníci vnímají svět okolo sebe jinak, než ostatní lidé.

Klíčová slova: Poezie, veřejné čtení, studenti

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.