Studenti stavěli mosty ze špejlí. Vítězný unesl osm kilo

n

Brno – Čtyřicet osm týmů třeťáků a čtvrťáků ve tříčlenných až čtyřčlenných týmech ráno místo k učebnicím zasedlo k pracovním potřebám. „Inspirovali jsme se jinou školou, ale my to děláme ve větším měřítku a snažíme se zapojit více žáků,“ řekl ředitel Jan Hobža.  Někteří už přišli na soutěž připravení. „Inspirovali jsme se na internetu železničním mostem, ten se nám zdál nejpevnější,“ prozradil student Jakub Kostelecký z týmu Dycky most. Jiní se rozhodli řešit až na místě. „My jsme akorát přišli a budeme dělat, co nás napadne,“ řekl student třetího ročníku Vladislav Randl.

Vítěz musí mít nejlepší poměr mezi váhou mostu a jeho nosností. „Na most zavěsíme barel a do něj lijeme vodu. Čekáme, než se zlomí nebo zbortí. Hodnotíme i estetiku, ale ta je vedlejší. Most musí také měřit aspoň 75 centimetrů, aby se vešel do mezery mezi lavicemi,“ vysvětluje pravidla Hobža.

Na stavbu dostali studenti čtyři hodiny. Studenti při ní nevyužijí pouze své dovednost a znalosti. Důležitá je i spolupráce a zvládnutí časového presu. „My si hlavně otestujeme pevnost přátelství,“ prozradila studentka Tereza Zmrzlá. „Chtělo by to o jedno člena víc, abychom vše stíhali, chybí nám totiž jedny ruce,“ řekla Kristýna Musilová z týmu Supercalifragilisticexpialidociozní.

Výběr toho nejlepšího mostu trvá dvě hodiny. Některé vydrží pár sekund, jiné odolávají několik minut. Ten nejbytelnější nakonec postavil tým Sluníčka, dokázal totiž unést osm kilo a vážil necelých dvě stě gramů. Svou váhu tedy unesl čtyřicet pětkrát. „Věřili jsme si, ale vůbec jsme nepředpokládaly, že most toho unese tolik. Pár dní dopředu jsme si naplánovaly, jak by měl most vypadat a jak by měl být silný,“ vysvětlovala klíč k úspěchu členka vítězného týmu Adéla Dubšíková. „Zbylo nám dost materiálu, takže ho budeme chtít příští rok použít víc,“ prozradila budoucí plány.